46 C 286/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 41 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 300 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 600 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 925,58 Kč, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 12 318,07 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 435,27 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 318,07 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 018,07 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 300 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 6. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 7. 3. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401065999 (dále též„ Smlouva č. 1401065999“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému jistinu ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 3 200 Kč (úroková sazba 19,07 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 480 Kč, počínaje dnem 14. 3. 2019 a konče dnem 30. 4. 2020. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 3 900 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 19,07 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 24 900 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 8 900 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 19,07 % ročně z částky 16 000 Kč od 1. 5. 2020 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 2 203,64 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 000 Kč od 1. 5. 2020 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 1 155,56 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Zadruhé Společnost a žalovaný uzavřeli dne 10. 7. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401017006 (dále též„ Smlouva č. 1401017006“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 3 400 Kč (úroková sazba 21,27 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 485 Kč, počínaje dnem 17. 7. 2018 a konče dnem 7. 1. 2020. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 20 800 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 21,27 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 17 000 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 12 318,07 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 4 681,93 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 12 318,07 Kč od 8. 1. 2020 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 2 721,94 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 318,07 Kč od 8. 1. 2020 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 1 279,71 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 10. 7. 2018 Smlouvu č. 1401017006, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 3 400 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a s hotovostním inkasem splátek ve výši 10 400 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 37 800 Kč (RPSN 157,95 %) v 78 týdenních splátkách po 485 Kč (poslední ve výši 455 Kč), kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti jistinu (viz Smlouva č. 1401017006). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, což bylo ověřeno z nájemní smlouvy, žije v samostatné domácnosti s manželkou a 2 nezaopatřenými dětmi, nemá další úvěr. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 30. 4. 2019 s příjmem 17 108 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného tvoří výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč a osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 9 000 Kč a použitelný příjem činí 8 108 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z pracovní smlouvy a z výplatní pásky. Žalovaný prohlásil, že proti němu je vedena 1 exekuce (viz karta zákazníka ze dne 10. 7. 2018). Žalovaný uhradil celkově částku 20 800 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

48. Ke dni 15. 1. 2021 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 17 000 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 12 318,07 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 4 681,93 Kč (viz přehled plateb na č. l. 48).

4. Společnost a žalovaný si ujednali dne 6. 3. 2019 Smlouvu č. 1401065999, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 3 200 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 3 200 Kč a s hotovostním inkasem splátek ve výši 6 400 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 28 800 Kč (RPSN 206,15 %) v 60 týdenních splátkách po 480 Kč, kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti jistinu (viz Smlouva č. 1401065999). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, což bylo ověřeno z nájemní smlouvy, žije v samostatné domácnosti s manželkou a 2 nezaopatřenými dětmi, má 1 další úvěr u Společnosti s celkovou částkou 20 200 Kč a měsíčními splátkami 1 940 Kč. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 30. 4. 2019 s příjmem 13 800 Kč měsíčně, další příjmy (vedlejší) činí 2 000 Kč. Výdaje žalovaného tvoří výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 1 940 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 10 940 Kč a použitelný příjem činí 4 860 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z pracovní smlouvy, z výplatní pásky a nájemní smlouvy. Žalovaný prohlásil, že proti němu jsou vedeny 2 exekuce (viz karta zákazníka ze dne 6. 3. 2019). Žalovaný uhradil celkově částku 3 900 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

47. Ke dni 15. 1. 2021 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 24 900 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 16 000 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 8 900 Kč (viz přehled plateb na č. l. 47).

5. Dne 15. 1. 2021 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovaným z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 19. 2. 2021 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 13. 5. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 52 047,96 Kč do 28. 5. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 13. 5. 2021 vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila pohledávky za žalovaným z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 19. 2. 2021, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 1401017006</b> 15. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 10. 7. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 3 400 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a s hotovostním inkasem splátek ve výši 10 400 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 37 800 Kč (RPSN 157,95 %) v 78 týdenních splátkách po 485 Kč (poslední ve výši 455 Kč), kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy.

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 1401017006 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy č. 1401017006, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 24. 9. 2021, č. j. 46 C 286/2021-57, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalovaného včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaný má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že pokud jde o výdaje, tyto zvlášť Společnost neověřovala, kdy vycházela ze sdělení žalovaného, přičemž dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti s výjimkou soudu již předložených nedisponuje; stejně tak nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka ze dne 10. 7. 2018, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 17 108 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek; tyto však soudu nebyla schopna předložit. Za zásadní pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 9 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 9 000 Kč vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2018 činila pro 1 osobu 3 410 Kč (v případě čtyřčlenné domácnosti nejméně 9 450 Kč) a dle nařízení vlády č. 407/2017 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2018 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě od 10 000 do 49 999 obyvatel (pro město Otrokovice) pro 1 osobu 5 036 Kč a pro 4 a více osob (žalovaný uvedl, že má manželku a 2 vyživovací povinnosti) 12 712 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), což je zásadní obzvláště za situace, kdy žalovaný uvedl, že je proti němu vedeno exekuční řízení.

17. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 1401017006. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 12 318,07 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 681,93 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 20 800 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na zaplacení bezdůvodného obohacení. Z uvedeného je patrno, že žalovaný dluh nejenže zcela uhradil, nýbrž co do částky 800 Kč dokonce přeplatil. S ohledem na uvedené žalobkyně nedisponuje nárokem na zaplacení bezdůvodného obohacení, a proto soud žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 000 Kč s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 12 318,07 Kč od 8. 1. 2020 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 2 721,94 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 318,07 Kč od 8. 1. 2020 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 1 279,71 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 1401065999</b> 20. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 6. 3. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 3 200 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 3 200 Kč a s hotovostním inkasem splátek ve výši 6 400 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 28 800 Kč (RPSN 206,15 %) v 60 týdenních splátkách po 480 Kč, kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy.

21. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 1401065999 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy č. 1401065999, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 24. 9. 2021, č. j. 46 C 286/2021-57, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalovaného včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaný má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že pokud jde o výdaje, tyto zvlášť Společnost neověřovala, kdy vycházela ze sdělení žalovaného, přičemž dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti s výjimkou soudu již předložených nedisponuje; stejně tak nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka ze dne 6. 3. 2018, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 13 800 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek; tyto však soudu nebyla schopna předložit. Shodně tak nebyla žalobkyně schopna prokázat, že by žalovaný měl další vedlejší příjem ve výši 2 000 Kč. Za zásadní pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 10 940 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 10 940 Kč vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2019 činila pro 1 osobu 3 410 Kč (v případě čtyřčlenné domácnosti nejméně 9 450 Kč) a dle nařízení vlády č. 320/2018 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2019 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě od 10 000 do 49 999 obyvatel (pro město Otrokovice) pro 1 osobu 5 314 Kč a pro 4 a více osob (žalovaný uvedl, že má manželku a 2 vyživovací povinnosti) 12 507 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), což je zásadní obzvláště za situace, kdy žalovaný uvedl, že jsou proti němu vedena 2 exekuční řízení.

22. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

23. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 1401065999. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 16 000 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 8 900 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

24. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 16 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 3 900 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 1401065999 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení. Stejně tak je na bezdůvodné obohacení použít přeplatek, který žalovanému vznikl při plnění na bezdůvodné obohacení dle neplatné Smlouvy č. 1401017006, ve výši 800 Kč. Bezdůvodné obohacení tak aktuálně činí 11 300 Kč.

25. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

26. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 11 300 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 28. 5. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 11 300 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

27. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 28. 5. 2021 dlužnou částku 11 300 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 29. 5. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 300 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.

28. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 300 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 13 600 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 203,64 Kč, s úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 155,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 700 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 300 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 11 767,48 Kč (jistina ve výši 11 300 Kč + úrok z prodlení od 29. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 467,48 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 55 876,93 Kč (jistiny + poplatky ve výši 41 900 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 4 925,58 Kč + smluvní úrok od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 412,70 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 435,27 Kč + úrok z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 203,38 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 21,06 % v poměru k neúspěchu 78,94 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 57,88 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

30. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.