46 C 287/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem městem Brumov sídlem adresa o zaplacení 14 999,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 11 880 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení; žalovaný je oprávněn splnit uloženou povinnost v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy k 25. kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při prodlení se splácením byť jediné splátky.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 880 Kč od 24. 12. 2018 do 22. 5. 2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 18. 8. 2021, ve znění doplnění ze dne 14. 10. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 999,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále též„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 23. 6. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 35 000 Kč a byl povinen úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek bude vyšší. Celkově žalovaný čerpal částku 18 174 Kč, avšak doposud uhradil toliko dne 23. 7. 2018 částku 1 875 Kč a dne 21. 9. 2018 částku 4 419 Kč, která byla započtena co do částky 3 174,62 Kč na jistinu pohledávky a ve zbylé části na úrok z úvěru, zákonný úrok z prodlení a na poplatky; neuhradil tak jistinu ve výši 14 999,38 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Vedle dlužné jistiny žalobkyně požaduje příslušenství, a sice kapitalizovaný úrok ve výši 3 898,04 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 999,38 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 662,38 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Opatrovník žalovaného k věci uvedl, že smlouva je neplatná, neboť žalovaný je omezen ve svéprávnosti, nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a případně též by smlouva byla neplatná z důvodu smlouvy v rozporu s dobrými mravy. Nebylo prokázáno, že by žalovanému byla dlužná částka skutečně poskytnuta. Závěrem žádal o případné stanovení splátek ve výši 2 000 Kč, neboť žalovaný je v invalidním důchodu s vysokými náklady na udržení svého současného zdravotního stavu.

3. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne 27. 10. 2021, č. j. 46 C 287/2021-84, řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 119,38 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 898,04 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 119,38 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 662,38 Kč, zastavil.

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 5. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 3. 2016 č. j. [spisová značka], byl žalovaný omezen ve svéprávnosti tak, že není oprávněn nakládat s finančními prostředky převyšujícími částku 400 Kč, majetkem v této hodnotě, uzavírat majetkoprávní smlouvy (dohody), jejichž předmětem je plnění přesahující hodnotu 400 Kč, pořizovat pro případ smrti s majetkem, jehož hodnota přesahuje 400 Kč. V rodičovské odpovědnosti se omezuje ve svéprávnosti tak, že není oprávněn osobně pečovat o nezletilého dítě, spravovat jeho jmění, rozhodovat o způsobu výchovy, vzdělávání, bydliště nezletilého dítěte (výrok I.). Žalovanému byl ustanoven opatrovníkem jeho otec, který byl oprávněn jednat za žalovaného ve všech věcech, ve kterých je svéprávnost žalovaného omezena; nejedná-li se přitom o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním žalovaného schválení soudu (výrok II.). V odůvodnění soud uvedl, že duševní porucha žalovaného se vyvinula v důsledku úrazu, který posuzovaný v roce 2000 utrpěl, tj. není vrozená. I když se žalovaný sám cítí zdráv a nevidí důvodu k tomu, aby bylo do jeho svéprávnosti zasaženo, soud tomuto neuvěřil, když přitom vycházel jak ze závěrů znaleckého posuzování, tak vyjádření opatrovníka posuzovaného a jeho bývalé manželky. Samostatné právní jednání pro žalovaného představuje zásadní riziko, neboť tento je schopen projevit svou vůli ve vztahu ke konkrétnímu právnímu jednání, zřetelně si však neuvědomuje důsledky tohoto svého právního jednání. O tom svědčí v řízení prokázané jednání žalovaného, kdy tento bezdůvodně neustále uzavírá smlouvy s mobilními operátory nebo utrácí finanční prostředky za mobilní telefony a tablety, které nezbytně nepotřebuje. Soud je proto přesvědčen, že u žalovaného nemůže postačovat mírnější opatření při narušení schopnosti posuzovaného právně jednat a je třeba jej soudním rozhodnutím omezit ve svéprávnosti. Pouze takové soudní rozhodnutí napomůže i v budoucnu opatrovníku žalovaného, aby zvrátil důsledky právních jednání žalovaného, které žalovaný učinil, aniž by si uvědomil jejich důsledky a závazky, které z těchto právních jednání vznikají. Soud proto posuzovaného znovu ve svéprávnosti omezil a takto změnil i rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 5. 2009, č. j. [číslo jednací]. Při určení rozsahu omezení svéprávnosti soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu a žalovaného omezil ve svéprávnosti, pokud jde o právní jednání, jimiž by žalovaný nakládal s finančními prostředky převyšujícím částku 400 Kč, uzavíral majetkoprávní smlouvy, jejichž předměty by bylo plnění převyšující částku 400 Kč a pořizoval pro případ smrti majetkem nad částku 400 Kč. Dále pak soud s ohledem na to, že žalovaný je rodičem, žalovaného také omezil, pokud jde o rodičovskou odpovědnost.

6. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 1. 2020 č. j. [spisová značka], byl žalovaný i nadále omezen ve svéprávnosti, a to na dobu 5 let od právní moci rozsudku tak, že není způsobilý a) nakládat se svým jměním vyjma běžných záležitostí každodenního života, b) k posouzení přijetí a odmítnutí zdravotní péče a zdravotních služeb, k udělení nebo neudělení souhlasu s umístěním v ústavu zdravotnické péče a k udělení nebo neudělení souhlasu se zásahy do své duševní a tělesné integrity v souvislosti se svým zdravotním stavem, a c) právně jednat v pracovně právních záležitostech (výrok I.). Opatrovníkem žalovaného bylo jmenováno město Brumov, které je oprávněno a povinno zastupovat žalovaného ve všech jednáních, v nichž byl ve svéprávnosti omezen. Nejedná-li se o běžnou záležitost při správě jmění opatrovance, vyžaduje se k naložení s majetkem opatrovance schválení soudu (výrok II.). V odůvodnění soud uvedl, že s ohledem na charakter a aktuální stádium duševní poruchy žalovaného lze s největší pravděpodobností předpokládat, že se jeho zdravotní stav nezlepší. Při rozsahu omezení svéprávnosti žalovaného soud vycházel zejména z vypracovaného znaleckého posudku ve spojení se zprávou lékaře a z výslechu znalce při jednání soudu, ze kterých plyne, že žalovaný není schopen samostatného nakládání s finančními prostředky ve větším rozsahu, a to zejména kvůli spojení jeho organické poruchy osobnosti s patologickým hráčstvím, které i po dvou absolvovaných hospitalizacích přetrvává. Dále selhává v jednáních s úřady, uzavírá nevýhodné smlouvy, není schopen hradit sjednané splátky svých závazků. Není schopen dodržet stanovený léčebný režim, nemá náhled na svou nemoc. Stanovení mírnějšího opatření jako zastoupení členem domácnosti či opatrovníkem soud neaplikoval, kdy i opatrovník prohlásil, že posuzovaný by měl být i nadále omezen ve svéprávnosti.

7. Dne 25. 6. 2018 si Společnost jako věřitel a žalovaný jako dlužník ujednali Smlouvu, kterou se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a s poplatkem za čerpání ve výši 12,5 % z částky každého čerpání (RPSN 262,91 %), a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, minimálně však ve výši 1 000 Kč měsíčně. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna účtovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. V případě prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíce nebo v případě prodlení se splacením více než 2 splátek byla Společnost oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný (viz Smlouva, kopie občanského průkazu na č. l. 80, [jméno] application info na č. l. 20 ve spojení se shodným tvrzením stran). Společnost před uzavřením Smlouvy řádným způsobem neposuzovala úvěruschopnost žalovaného (viz sdělení žalobkyně).

8. Společnost poskytla žalovanému na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného dne 25. 6. 2018 částku 10 500 Kč, dne 26. 6. 2018 částku 4 500 Kč, dne 23. 7. 2018 částku 1 875 Kč a dne 24. 9. 2018 částku 1 299 Kč (viz sdělení Fia banka na č. l. 68 a násl.). Žalovaný uhradil dne 23. 7. 2018 částku 1 875 Kč a dne 21. 9. 2018 částku 4 419 Kč (viz nezpochybnění tvrzení žalobkyně, kdy tvrzení o splnění dluhu ve vyšší částce je na dlužníkovi).

9. Dne 20. 12. 2019 si Společnost coby postupitel a společnost [právnická osoba] coby postupník sjednali smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila Společnost společnosti [právnická osoba] pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, v níž byla specifikována též pohledávka Společnosti za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 vč. přílohy č. 1).

10. Dne 9. 6. 2020 si společnost [právnická osoba] coby postupitel a žalobkyně coby postupník sjednali smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, v níž byla specifikována též pohledávka Společnosti za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 vč. přílohy č. 1).

11. Dopisem ze dne 6. 5. 2020, zaslaným dne 15. 5. 2020, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 21 307,23 Kč s příslušenstvím do 7 dnů od odeslání výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní výzva a podací lístek). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>12. Podle § 65 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran (odst. 1). Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti (odst. 2).</i> <i>13. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.</i> <i>14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>20. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>22. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 23. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek. Dále pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněného pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

24. Předpokladem pro platnost právního jednání je právní osobnost (způsobilost mít práva a povinnosti) a svéprávnost (způsobilost svým jednáním na sebe brát práva a povinnosti); není-li osoba k určitému právnímu jednání svéprávná, nemůže jednat samostatně, nýbrž musí být zastoupena zákonným zástupcem nebo opatrovníkem. Osoba se plně svéprávnou stává zpravidla dosažením zletilosti a má ji až do okamžiku své smrti, jestliže nebyla svéprávnost rozhodnutím soudu omezena.

25. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 3. 2016 č. j. [spisová značka], byl žalovaný omezen ve svéprávnosti tak, že není oprávněn nakládat s finančními prostředky převyšujícími částku 400 Kč, majetkem v této hodnotě, uzavírat majetkoprávní smlouvy (dohody), jejichž předmětem je plnění přesahující hodnotu 400 Kč, pořizovat pro případ smrti s majetkem, jehož hodnota přesahuje 400 Kč. V rodičovské odpovědnosti se omezuje ve svéprávnosti tak, že není oprávněn osobně pečovat o nezletilého dítě, spravovat jeho jmění, rozhodovat o způsobu výchovy, vzdělávání, bydliště nezletilého dítěte (výrok I.). Žalovanému byl ustanoven opatrovníkem jeho otec, který byl oprávněn jednat za žalovaného ve všech věcech, ve kterých je svéprávnost žalovaného omezena; nejedná-li se přitom o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním žalovaného schválení soudu (výrok II.). K tomuto omezení soud přistoupil z toho důvodu, že samostatné právní jednání pro žalovaného představuje zásadní riziko, neboť tento je schopen projevit svou vůli ve vztahu ke konkrétnímu právnímu jednání, zřetelně si však neuvědomuje důsledky tohoto svého právního jednání.

26. Přes výše uvedené omezení, uzavřeli Společnost a žalovaný dne 25. 6. 2018 Smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce, tj. co do částky 50 000 Kč. Ačkoliv z dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně a žalovaný uvedenou smlouvu vskutku uzavřeli, je nezbytné – s ohledem na omezení žalovaného ve způsobilosti právně jednat a na absenci souhlasu jeho opatrovníka – uzavřít, že tato smlouva o úvěru je pro rozpor s § 581 ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním. Na uvedeném ničeho přitom nemění § 65 o. z., neboť právní jednání byla nepochybně schopná způsobit žalovanému újmu na jeho právech, což vyplývá i z toho, že žalovaný byl nucen Společnosti vedle dlužné jistiny též uhradit poplatek ve výši 12,5 % z poskytnuté částky, jakož i smluvní úrok ve výši 8,5 % měsíčně (102 % ročně), tedy ve výši, která se zjevně příčí dobrým mravům, neboť představuje úrok (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011), který mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření Smlouvy (červen 2018) činila podle statistiky České národní banky 8,55 % ročně. S ohledem na dosavadní jednání žalovaného nelze přitom předpokládat, že by k nápravě postačila toliko změna rozsahu povinností žalovaného z uvedené smlouvy.

27. Ostatně i kdyby nebyl žalovaný omezen ve svéprávnosti, byla by Smlouva neplatná pro rozpor s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně nebyla schopná navrhnout patřičný důkaz k tomu, že Společnost řádným způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného; jedná se přitom o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), jíž se navíc opatrovník žalovaného dovolal.

28. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že žalobkyně nemá nárok na žádné plnění, které by se opíralo o neplatně uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 25. 6. 2018 (na jistinu úvěru, jakož ani na úrok z prodlení).

29. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru je nicméně třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný převzal od Společnosti bez platného právního důvodu celkově částku 18 174 Kč; došlo tak k naplnění v zákoně neuvedené skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívající v získání majetkového prospěchu plněním z neplatného právního důvodu, pročež je žalovaný povinen na výzvu Společnosti, resp. následně žalobkyně toto bezdůvodné obohacení podle § 2993 věty první o. z. vydat. Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkově částku 6 294 Kč, takže výše dlužné jistiny aktuálně činí 11 880 Kč. Jelikož žalovaný zbylou dlužnou částku neuhradil na základě zaslané předžalobní výzvy zástupce žalobkyně ze dne 6. 5. 2020, zaslané dne 15. 5. 2020, do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do 22. 5. 2020, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím (výrok I.).

30. Bezdůvodné obohacení ve výši 11 880 Kč se stalo na základě předžalobní výzvy ze dne 15. 5. 2020 splatným dne 22. 5. 2020. Protože žalovaný dlužnou částku k datu splatnosti neuhradil, dostal se dnem následujícím po splatnosti (23. 5. 2020) s úhradou dlužné částky do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy v roční výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 10 % ročně). Žalobkyně nicméně požadovala úrok z prodlení v nižším rozsahu (9 % ročně), a proto soud při vázanosti žalobním nárokem žalobkyni tento nižší úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 880 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení přiznal (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 880 Kč od 24. 12. 2018 do 22. 5. 2020, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Jelikož z celkového pohledu byl procesní úspěch žalobkyně a žalovaného v zásadě totožný (57,40 % ku 42,60 %), rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

32. Pokud jde o lhůtu ke splnění uložené výrokem I. tohoto rozsudku, dospěl soud k závěru, že je zcela namístě umožnit žalovanému, aby mohl uloženou povinnost splnit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných ke každému 25. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Soud v této souvislosti vyšel ze skutečnosti, že žalovaný je omezený ve svéprávnosti, je invalidní důchodce a dle svého opatrovníka vynakládá vysoké částky na udržení svého současného zdravotního stavu. Ostatně žalobkyně vyslovila s uvedeným postupem souhlas, nadto majetkový zájem žalobkyně bude dostatečně chráněn tím, že pokud žalovaný některou z uložených splátek dlužné částky řádně a včas nesplní, může se žalobkyně ihned domáhat splnění zbylé výše nesplacené povinnosti, která byla žalovanému uložena tímto rozhodnutím (automatická ztráta výhody splátek).