46 C 317/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa státního zastupitelství proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného o zaplacení 195 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 195 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v výši 8,05 % p.a. z částky 32 500 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 39 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 39 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 39 000 Kč od [datum] do zaplacení, a úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 45 500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 1,95 % p.a. z částky 32 500 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1,5 % p.a. z částky 39 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 % p.a. z částky 39 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,25 % p.a. z částky 39 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náklady řízení ve výši 2 109,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] ve znění jejího doplnění a částečného zpětvzetí ze dne [datum] po žalovaných domáhala zaplacení částky 195 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného nájemného. K tomu uvedla, že [země] je vlastníkem a [anonymizována čtyři slova] s jejím majetkem podle [ustanovení pr. předpisu], o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen„ ZSM“), konkrétně s nemovitými věcmi - podílem id. ½ pozemku [anonymizována dvě slova], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je bytový dům [adresa], který stojí na pozemku [anonymizována dvě slova], a pozemku parc. [číslo] druh pozemku zahrada o výměře [výměra], které jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a k.ú. [část obce] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl id. ½ k předmětným nemovitostem na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] (právní moc dne [datum]), kterými bylo rozhodnuto o propadnutí majetku obžalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] a vlastnické právo k předmětným nemovitostem přešlo na žalobkyni na základě zákona dnem právní moci rozsudku, kterým byl uložen trest propadnutí majetku, tj. dnem [datum]. Předmětné nemovitosti užívají žalovaní na základě písemné nájemní smlouvy s původními vlastníky, v rámci které se dohodli, že nájemné ve výši 13 000 Kč bude započítáváno oproti nedoplacené kupní ceně za předmětné nemovitosti. Na základě nabytí spoluvlastnického podílu id. ½ k předmětným nemovitostem vstoupila žalobkyně do postavení původního vlastníka předmětných nemovitostí, tedy pronajímatele, nicméně dohoda o započítávání nájemného na kupní cenu se na ni nevztahuje. Žalobkyně má tedy nárok na nájemné ve výši 6 500 Kč měsíčně, a to za období od [datum] do [datum] (30 měsíců); tj. v celkové výši 195 000 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 195 000 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Uvedli, že žalobou uplatněný nárok neuznávají, neboť je právní posouzení věci ze strany žalobce v rozporu s judikaturními závěry Nejvyššího soudu (viz 30 Cdo 4894/2007 ze dne 3. 12. 2009 a 33 Odo 103/2006 ze dne 27. 3. 2008), dle kterých„ opomenutý vlastník (žalobce) není oprávněn požadovat bezdůvodné obohacení po třetí osobě, nýbrž pouze po spoluvlastníku, který uzavřel smlouvu, a to v rozsahu převyšujícím jeho spoluvlastnický podíl.“ <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Žalovaní uzavřeli dne [datum] s původními vlastníky nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem předmětných nemovitostí, za což se žalovaní zavázali hradit měsíční nájemné ve výši 13 000 Kč, a to tak, že měsíční nájemné bude postupně započítáváno na pohledávku nájemců za pronajímateli z titulu dlužné kupní ceny z kupní smlouvy (viz nájemní smlouva na č. l. 116). Žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl id. ½ k předmětným nemovitostem ke dni [datum] na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], jimiž bylo rozhodnuto o propadnutí majetku obžalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalobkyně a [jméno] [celé jméno žalovaného] jsou tak nyní podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] na č. l. 3, rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] na č. l. 18, viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 35 a 36). Žalovaní užívali předmětné nemovitosti v období od [datum] do [datum] na základě výše zmíněné nájemní smlouvy, za toto užívání nicméně žalobkyni ničeho nehradí (viz nesporné tvrzení stran). Žalovaní ničeho neuhradili ani na výzvy žalobkyně ze dne [datum] a [datum] (viz výzvy na č. l. 38 a 39). <b>Právní posouzení věci</b> <i>4. Podle § 13 odst. 1 ZMS stát nabývá majetek též zákonem, na základě zákona, děděním, rozhodnutím příslušného orgánu a na základě mezinárodní smlouvy, kterou je stát vázán, popřípadě na základě jiných skutečností stanovených zákonem.</i> 5. Podle § 13 odst. 3 ZMS není-li den nabytí majetku státem podle odstavce 1 přímo stanoven, je jím den, kdy o nabytí majetku státem bylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto anebo kdy bylo toto nabytí příslušným orgánem pravomocně potvrzeno, popřípadě den, kdy rozhodná skutečnost platně nastala. Nelze-li rozhodný den ani takto určit, je jím den, kdy se příslušná organizační složka (§ 11) ujala výkonu povinností podle tohoto zákona. <i>6. Podle § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věci, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.</i> <i>7. Podle § 671 odst. 1 obč. zák. nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání.</i> <i>8. Podle § 671 odst. 2, není-li dohodnuto nebo zvláštními předpisy stanoveno jinak, platí se nájemné ze zemědělských nebo lesních pozemků půlročně pozadu 1. dubna a 1. října, při ostatních nájmech měsíčně pozadu.</i> <i>9. Podle § 41 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku státu (dále jen ZMS), ve znění účinném, pokud stát nabyl majetek způsoby uvedenými v ustanovení § 13 závazky předchozího majitele na stát nepřecházejí a zástavní práva k věcem a právům, které stát takto nabyl, okamžikem přechodu na stát zanikají, nestanoví-li jinak zvláštní právní předpis, rozhodnutí příslušného orgánu nebo mezinárodní smlouva, kterou je stát vázán.</i> <i>10. Podle § 42 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. ZMS pohledávka dlužníka za státem zaniká započtením tehdy, kryje-li se vzájemně s pohledávkou, s níž je příslušná hospodařit (§ 9, § 11) organizační složka, která má plnit závazek státu (§ 38) odpovídající pohledávce dlužníka.</i> <i>11. Podle § 42 odst. 2 ZMS započtení proti pohledávce státu je přípustné pouze na základě dohody, nestanoví-li zvláštní právní předpis, že započtení proti pohledávce státu je vyloučeno.</i> <i>12. Podle § 1868 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen „o. z.“), zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví.</i> <i>13. Podle § 1871 odst. 1 o.z. každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu, ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak.</i> <i>14. Podle § 1871odst. 2 o.z., bylo-li ujednáno, že kterýkoli z věřitelů může žádat celé plnění, splní dlužník celý dluh tomu, kdo o splnění požádal první. Splnil-li dlužník celý dluh jednomu ze spoluvěřitelů, nemohou již ostatní po něm nic požadovat.</i> <i>15. Podle § 2221 odst. 1 o. z. změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.</i> 16. Podle § 3074 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění a účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

17. Mezi žalovanými a původními vlastníky předmětných nemovitostí byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva ve smyslu § 663 a násl. obč. zák., na základě které vznikla původním vlastníkům povinnost přenechat žalovaným do užívání předmětné nemovitosti a žalovaným naopak vznikla povinnost hradit za užívání sjednané nájemné ve výši 13 000 Kč tak, že na úhradu každého měsíčního nájemného bude postupně započítávána pohledávka nájemců za pronajímateli z titulu dlužné kupní ceny. Žalobkyně nabyla s účinností od [datum] jednu ideální polovinu předmětných nemovitostí v souladu s § 13 ZSM, a to na základě uloženého trestu propadnutí majetku obžalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalobkyně tak právní mocí rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o propadnutí majetku nabyla do svého vlastnictví jednak spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem a jednak vstoupila v souladu s § 2221 o. z. ve spojení s § 41 odst. 1 ZMS do postavení pronajímatele na místo [jméno] [celé jméno žalovaného]. Na žalobkyni tedy přešlo právo na jednu polovinu měsíčního nájemného, čemuž odpovídá povinnost žalovaných žalobkyni jednu polovinu nájemného platit. Jelikož dle § 41 odst. 1 nepřecházejí na stát závazky předchozího majitele, nepřešly na žalobkyni žádné povinnosti, které by vyplývaly z dohody původních účastníků nájemní smlouvy o zápočtu úhrad nájemného oproti kupní ceně. Hradí-li žalovaní nájemné pronajímateli [jméno] [celé jméno žalovaného] formou jimi sjednaného zápočtu, neplní tak svou povinnost vůči žalobkyni. Žalovaní neuhradili žalobkyni nájemné, které činí ½ sjednané výše; tedy 6 500 Kč, a to za období od [datum] do [datum] (30 měsíců); tj. v celkové výši 195 000 Kč (6 500 Kč x 30), proto je k úhradě dlužné částky zavázal soud svým rozhodnutím, a to společně a nerozdílně (výrok I.). K povinnosti žalovaných hradit dluh společně a nerozdílně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 26 Cdo 1534/2022-381 ze dne 8. 2. 2023, str. 4.

18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 195 000 Kč od [datum] do zaplacení; tento nárok soud shledal částečně důvodným. Jelikož splatnost nájemného nebyla v nájemní smlouvě sjednána, bylo nájemné splatné v souladu s § 671 odst. 1 obč. zák. vždy k poslednímu dni v měsíci, za který mělo být hrazeno. Žalovaní nehradili nájemné vždy k datu jeho splatnosti, pročež se dostali dle § 1968 o. z. dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení až od [datum] do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za požadované (kratší) období. Žalobkyni nicméně nebylo možné přiznat úrok z prodlení v jí požadované výši 10 % ročně z celé částky 195 000 Kč, a to vzhledem k tomu, že žalovaní se dostali do prodlení s úhradou nájemného za období od [číslo] do [číslo], a to za každý měsíc zvlášť. Vzhledem k tomu, že výše zákonného úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nebyla za dané období stálá, nýbrž se každé pololetí měnila, provedl soud přepočet úroku z prodlení a uložil žalovaným povinnost uhradit úrok z prodlení v výši 8,05 % p. a. z částky 32 500 Kč (za období [číslo], tedy 5 měsíců x 6 500 Kč), úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 39 000 Kč (za období [číslo], tedy 6 měsíců x 6 500 Kč), úrok z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 39 000 Kč (za období [číslo], tedy 6 měsíců x 6 500 Kč), úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 39 000 Kč (za období [číslo], tedy 6 měsíců x 6 500 Kč) a úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 45 500 Kč (za období [číslo], tedy 7 měsíců x 6 500 Kč), a to vždy od [datum] (výrok I.), naopak ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

19. Žalovaní namítali, že„ opomenutý vlastník (žalobce) není oprávněn požadovat bezdůvodné obohacení po třetí osobě, nýbrž pouze po spoluvlastníku, který uzavřel smlouvu, a to v rozsahu převyšujícím jeho spoluvlastnický podíl“, kdy tuto námitku soud v kontextu probíhajícího řízení interpretoval jako námitku postupného započítávání nájemného vůči kupní ceně. Jak bylo uvedeno v bodě 17. tohoto rozsudku, forma hrazení nájemného dohodnutá v nájemní smlouvě na žalobkyni nepřešla a toto dohodnuté započítávání oproti kupní ceně se může vztahovat toliko na pronajímatele [jméno] [celé jméno žalovaného], nikoliv však na žalobkyni, které se dle § 41 odst. 1 ZMS netýká. Započíst pohledávku státu je dle § 42 odst. 2 ZSM možné pouze na základě dohody, a i kdyby žalobkyně a žalovaní nějakou vzájemnou pohledávku měli (za řízení nic takového nevyplynulo), neuzavřeli spolu žádnou novou dohodu o započtení a jednostranný zápočet není dle citovaného ustanovení možný. V této souvislosti soud dále odkazuje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR č.j. 26 Cdo 1534/2022-381 ze dne 8. 2. 2023, str. 6. <b>Náklady řízení</b> 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 258 431,08 Kč (nájemné ve výši 195 000 Kč + zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 63 431,08 Kč), naopak žalobou požadovala celkem částku 289 985,48 Kč (nájemné ve výši 195 000 Kč + zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 76 207,48 Kč a částka 18 778 Kč, kterou žalobkyně vzala zpět). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 89 % v poměru k neúspěchu 11 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 78 % Náklady řízení v celkové výši 2 704 Kč se skládají z paušální náhrady ve výši 1 500 Kč za 5 úkonů právní služby á 300 Kč (viz § 151 odst. 3 o. s. ř spolu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.), a to za předžalobní výzvu, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum], částečné zpětvzetí žaloby a účast na jednání dne [datum] a z náhrady cestovních výdajů ve výši 1 204 Kč za použití osobního automobilu Hyundai i30, [registrační značka], na cestu z [obec] do [obec] k jednání konanému dne [datum] a zpět (186 km) při spotřebě motorové nafty pro kombinovaný provoz 3,7 l [číslo] km (dle předloženého technického průkazu vozidla) a ceně 34,40 Kč litr (ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb.) a sazbě 5,20 Kč km (ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 78 % z výše uvedené částky 2 704 Kč, tedy částku 2 109,12 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni tyto náklady uhradit společně a nerozdílně žalobkyni (výrok III.).