46 C 325/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 365 890 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 71 118 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 294 772 Kč, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 8. 2020, ve znění doplnění ze dne 12. 11. 2020, ze dne 30. 11. 2020 a ze dne 29. 1. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 365 890 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 1. 1. 2017 smlouvu o nájmu nebytových prostor č. 3/ 2017, ve znění následujících dodatků, na jejímž základě poskytla žalované do nájmu nebytový prostor o výměře 206 m2 v nemovitosti [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (dále jen„ Nebytový prostor“) a žalovaná byla povinna hradit nájemné ve výši 15 106 Kč měsíčně a zálohy za energie ve výši 8 320 Kč včetně DPH na základě faktury vystavené k 5. dni v měsíci se splatností 10 dnů. Pro případ neuhrazení nájemného a záloh si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý den prodlení. Vyúčtování záloh za rok 2017 došlo pro každou jednotlivou komoditu zvlášť dle předchozí zvyklosti a pro snadnější možnost reklamace, od roku 2018 bylo děláno společně. K vyúčtování záloh za rok 2018 došlo ke dni 25. 2. 2020, neboť dodavatel energií se ocitl v insolvenci. Žalovaná částka se sestává: a) z neuhrazených záloh na poskytnuté služby za období 1. 4. 2018 až 15. 4. 2018 ve výši 4 160 Kč dle faktury č. ZLV -015 2018 a ze smluvní pokuty za prodlení za období od 15. 4. 2018 do 12. 3. 2020 ve výši 69 800 Kč, b) z neuhrazeného nájemného za období 1. 4. 2018 až 15. 4. 2018 ve výši 9 139 Kč dle faktury č. FV-15/ 2018 a ze smluvní pokuty za prodlení za období od 26. 4. 2018 do 12. 3. 2020 ve výši 68 600 Kč, c) z neuhrazeného vyúčtování spotřeby plynu za období 2–12 2017 ve výši 6 172 Kč dle faktury č. FV-22/ 2018 a ze smluvní pokuty za prodlení za období od 26. 4. 2018 do 12. 3. 2020 ve výši 68 600 Kč, d) z neuhrazeného vyúčtování svozu odpadu za období 2–12 2017 ve výši 165 Kč dle faktury č. FV-25/ 2018 a ze smluvní pokuty za prodlení za období od 26. 4. 2018 do 12. 3. 2020 ve výši 68 600 Kč a e) z neuhrazeného vyúčtování ostrahy objektu za období 2–12 2017 ve výši 863 Kč dle faktury č. FV-26/ 2018 a ze smluvní pokuty za prodlení za období od 26. 4. 2018 do 12. 3. 2020 ve výši 68 600 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila i přes zaslanou výzvu ze dne 12. 5. 2020.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Dne 1. 1. 2017 uzavřely žalobkyně coby pronajímatelka a žalovaná coby nájemkyně smlouvu o nájmu nebytových prostor č. 3/ 2017 ze dne 1. 1. 2017, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované do nájmu Nebytový prostor za účelem provozování její podnikatelské činnosti a žalovaná se zavázala platit žalobkyni nájemné (čl. I.). Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, kdy dnem skončení nájmu se žalovaná zavázala předmět nájmu předat zpět žalobkyni (čl. II.). Nájemné bylo sjednané ve výši 15 106 Kč měsíčně, kdy nájemné se hradí na základě vystavené a předané faktury předem vždy k 5. dni běžného měsíce se splatností 10 dnů. Společně s nájemným hradí žalovaná ve stejném termínu i zálohy na služby (náklady na otop, el. energie, voda, odvoz odpadu, ostraha objektu) ve výši 8 320 Kč vč. DPH. Po skončení kalendářního roku na základě podkladů od jednotlivých dodavatelů se žalobkyně zavazuje vyúčtovat přijaté zálohy, nejpozději do 1 měsíce od obdržení příslušných pokladů. V případě prodlení s úhradou nájemného nebo služeb a energií je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu z prodlení ve výši 100 Kč za každý den prodlení (čl. III). Smlouva mohla být měněna a doplňována jen formou písemných číslovaných dodatků podepsaných oběma stranami (č. V.). (viz smlouva o nájmu nebytových prostor č. 3/ 2017). Dne 1. 1. 2018 uzavřely smluvní strany dodatek č. 1/ 2018, kterým se dohodly na prodloužení nájmu do 28. 2. 2018 (viz dodatek č. 1/ 2018). Dne 22. 2. 2018 uzavřely smluvní strany dodatek č. 2/ 2018, kterým se dohodly na prodloužení nájmu do 31. 3. 2018 (viz dodatek č. 2/ 2018). Fakticky nájem trval až do 15. 4. 2018 (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

4. Fakturou č. FV-15/ 2018 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení nájemného za období od 1. 4. do 15. 4. 2018 ve výši 9 139 Kč do 14. 4. 2018 (viz faktura na č. l. 13). Zálohovým listem č. ZLV-15/ 2018 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení zálohy na energie a služby spojené s užíváním Nebytového prostoru za období od 1. 4. do 15. 4. 2018 ve výši 4 160 Kč do 14. 4. 2018 (viz faktura na č. l. 31).

5. Fakturou č. FV-22/ 2018 vyúčtovala žalobkyně žalované dodávky plynu za měsíce 2–12 2017 v objemu 5 357 m3 za cenu 52 372 Kč, tu ponížila o zaplacené zálohy ve výši 46 200 Kč, a vyzvala ji k zaplacení doplatku ve výši 6 172 Kč do 26. 4. 2018 (viz faktura na č. l. 14). Fakturou č. FV-23/ 2018 vyúčtovala žalobkyně žalované dodávky elektřiny za měsíce 2–12 2017 v objemu 5,147 MWh za cenu 20 558 Kč, tu ponížila o zaplacené zálohy ve výši 31 900 Kč, přičemž přeplatek ve výši 11 342 Kč je splatný do 26. 4. 2018 (viz faktura na č. l. 15). Fakturou č. FV-24/ 2018 vyúčtovala žalobkyně žalované dodávky vody za měsíce 2–12 2017 v objemu 36,4 m3 za cenu 3 107 Kč, tu ponížila o zaplacené zálohy ve výši 5 200 Kč, přičemž přeplatek ve výši 2 093 Kč je splatný do 26. 4. 2018 (viz faktura na č. l. 16). Fakturou č. FV-25/ 2018 vyúčtovala žalobkyně žalované odvoz odpadu za měsíce 2–12 2017 za cenu 4 015 Kč, tu ponížila o zaplacené zálohy ve výši 3 850 Kč, a vyzvala ji k zaplacení doplatku ve výši 165 Kč do 26. 4. 2018 (viz faktura na č. l. 17). Fakturou č. FV-26/ 2018 vyúčtovala žalobkyně žalované ostrahu objektu za měsíce 2–12 2017 za cenu 4 713 Kč, tu ponížila o zaplacené zálohy ve výši 3 850 Kč, a vyzvala ji k zaplacení doplatku ve výši 863 Kč do 26. 4. 2018 (viz faktura na č. l. 18). Z uvedeného je patrné, že za veškeré služby za období od 2-12 2017 vznikl žalované přeplatek ve výši 6 235 Kč.

6. Fakturou č. 1901027532 za sdružené služby dodávky elektřiny ze dne 12. 7. 2019 vyúčtoval Ing. [jméno] [jméno], insolvenční správce dlužníka [anonymizována tři slova] [právnická osoba] žalobkyni nedoplatek za služby v období od 8. 2. 2018 do 22. 3. 2018 ve výši 15 111 Kč do 26. 7. 2019 (viz faktura na č. l. 57). Fakturou č. 1902027505 za sdružené služby dodávky plynu ze dne 12. 7. 2019 vyúčtoval Ing. [jméno] [jméno], insolvenční správce dlužníka [anonymizována tři slova] [právnická osoba] žalobkyni nedoplatek za služby v období od 1. 1. 2018 do 25. 3. 2018 ve výši 16 191 Kč do 26. 7. 2019 (viz faktura na č. l. 59). V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] se Ing. [jméno] [jméno], insolvenční správce dlužníka [anonymizována tři slova] [právnická osoba], domáhal po žalobkyni (v daném řízení v pozici žalované) zaplacení částky 104 761 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 104 761 Kč od 5. 4. 2018 do zaplacení z titulu neuhrazené dodávky elektřiny za období od 1. 2. 2017 do 7. 2. 2018 dle faktury č. 1801001391, vystavené na částku 104 761 Kč splatnou dne 4. 4. 2018. Řízení skončilo usnesením ze dne 30. 1. 2020, č. j. [číslo jednací], jímž zdejší soud zastavil řízení ohledně částky 104 761 Kč (výrok I.), kterou dle odůvodnění žalobkyně uhradila dne 3. 12. 2019, a dále schválil mezi účastníky uzavřený smír, kterým byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 976 Kč a na nákladech řízení částku 32 969 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem únor 2020, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 1 048 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok III.) – (viz uvedené usnesení).

7. Fakturou č. FV-12/ 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované dodávky plynu o objemu 2 786 m3 ve výši 27 325 Kč, elektřiny o objemu 1 497 kWh ve výši 6 397 Kč, vody o objemu 6,32 m3 ve výši 544 Kč, odvozu odpadu a ostrahu objektu za období 1. 1. – 15. 4. 2018, vše ponížila o částku 24 960 Kč a vyzvala k zaplacení nedoplatku ve výši 11 486 Kč (viz faktura na č. l. 19).

8. Dopisem ze dne 12. 5. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu na fakturách za rok 2018 v celkové výši 2 904 Kč (tj. mimo zálohovou fakturu ZLV -015 2018) a k zaplacení dluhu na fakturách za rok 2020 v celkové výši 11 486 Kč, a to do 14 dnů, kdy výzva je činěna dle § 142a o. s. ř. (viz výzva ze dne 12. 5. 2020 vč. dodejky datové zprávy). <b>Právní posouzení věci</b> <i>9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>10. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.</i> <i>11. Podle § 2303 o. z. je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.</i> <i>12. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.</i> <i>13. Podle § 2252 o. z. požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů (odst. 1). Nedoplatek i přeplatek záloh na poskytnuté služby jsou splatné k témuž dni; není-li ujednána jiná doba, jsou splatné do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 (odst. 2).</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 16. Uzavřením smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání č. 3/ 2017 ze dne 1. 1. 2017 byl mezi žalobkyní coby pronajímatelkou a žalovanou coby nájemkyní založen nájemní vztah ve smyslu § 2302 a násl. o. z., na jehož základě vznikla žalobkyni povinnost přenechat žalované do dočasného užívání za účelem provozování podnikatelské činnosti Nebytový prostor, a to na dobu určitou od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, poskytovat služby s užíváním bytu spojené a po konci kalendářního roku na základě podkladů od jednotlivých dodavatelů nejpozději do 1 měsíce od obdržení příslušných podkladů vyúčtovat zálohy na poskytnutých službách. Žalované naopak vznikla povinnost platit žalobkyni nájemné ve výši 15 106 Kč měsíčně a zálohy na služby zajišťované žalobkyní v celkové výši 8 320 Kč, kdy tyto jsou splatné na základě vystavené a předané faktury vždy k 5. dnu běžného kalendářního měsíce se splatností 10 dnů. Dodatky č. 1 2018 došlo k prodloužení nájmu do 31. 3. 2018, fakticky však byl Nebytový prostor žalovanou užíván až do 15. 4. 2018.

17. Zaprvé se žalobkyně domáhala zaplacení nájemného za období od 1. 4. 2018 do 15. 4. 2018 ve výši 9 139 Kč; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Soud má za to, že nájem Nebytového prostoru zanikl v souladu se sjednanou dobou nájmu prodlouženou písemnými dodatky č. 1 2018 ke dni 31. 3. 2018, a nikoliv až ke dni 15. 4. 2018, dokdy byl Nebytový prostor fakticky užíván. Tvrzená ústní dohoda je v tomto ohledu irelevantní, neboť si smluvní strany sjednaly pro změnu smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání č. 3/ 2017 v jejím čl. V. výhradu písemné formy navíc s požadavkem na dodatky, které musejí být jednotlivě číslovány; tedy případné ústní jednání o prodloužení nájmu nezavršené v písemné formě nemohlo vyvolat patřičné právní účinky. To však ničeho nemění na tom, že pokud žalovaná Nebytový prostor užívala po skončení doby trvání nájmu, pak má žalobkyně coby pronajímatel v souladu s § 2295 o. z., který lze analogicky aplikovat i pro případ nájmu Nebytového prostoru, nárok na ujednané nájemné až do dne skutečného odevzdání Nebytového prostoru, tzn. i za období 1. 4. – 15. 4. 2018. Nájemné bylo sjednáno ve výši 15 106 Kč, takže poměrná výše nájemného za ½ daného měsíce činí 7 553 Kč, a nikoliv žalobkyní vyúčtovanou částku 9 139 Kč. Soud nicméně nepřehlédl tu skutečnost, že žalované vznikl přeplatek na službách za rok 2017 ve výši 6 235 Kč (jak bude vysvětleno v bodu 19. odůvodnění), který si žalobkyně započetla na dlužnou částku, takže dluh na nájemném za poměrnou část měsíce dubna 2018 činí 1 318 Kč, k jehož úhradě při dobrovolném nesplnění zavázal soud žalovanou.

18. Zadruhé se žalobkyně domáhala zaplacení zálohy na poskytnuté služby v měsíci dubnu 2018 ve výši 4 160 Kč; tento nárok neshledal soud důvodným. Soud připouští, že i když zanikl nájem Nebytového prostoru ke dni 31. 3. 2018, byla žalobkyně dále oprávněna žalované účtovat nejen obvyklé nájemné, ale i zálohy na poskytované služby až do doby skutečného odevzdání Nebytového prostoru, tj. v posuzovaném případě i za období od 1. 4. 2018 do 15. 4. 2018. Co je však pro věc podstatné, podle judikatury Nejvyššího soudu se lze domáhat zaplacení záloh na poskytnutých službách jen do okamžiku, kdy bylo či mělo být učiněno vyúčtování poskytnutých služeb; po tomto datu nárok na zálohy zaniká, avšak nadále se může věřitel domáhat úroku z prodlení za dlužné období (např. rozsudek ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 (uveřejněný pod č. 74/ 2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 32 Cdo 85/2016). V daném případě si strany sjednaly, že vyúčtování záloh na přijaté služby bude provedeno nejpozději do 1 měsíce od obdržení příslušných podkladů. I kdyby soud připustil, že tímto ujednáním dochází k modifikaci § 2252 o. z., který se podle § 2303 o. z. uplatní i pro nájem prostoru sloužícího podnikání, tedy že by vyúčtování poskytnutých služeb a přijatých záloh nemuselo proběhnout do 30. 4. 2018, ale až po přijetí příslušných plateb, je nepochybné, že žalobkyně nárok na zaplacení požadované zálohy ve výši 4 160 Kč nedisponuje, neboť sama žalobkyně předložila vyúčtování služeb za rok 2020 provedené fakturou č. FV-12/ 2020 ze dne 27. 2. 2020; nadto z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně v průběhu přijala příslušné faktury od Ing. [jméno] [jméno], insolvenčního správce dlužníka [anonymizována tři slova] [právnická osoba], který poskytoval dodané služby v červenci 2019 s datem splatnosti 26. 7. 2019, takže vyúčtování by mělo nepochybně proběhnout nejpozději do 26. 8. 2019, na čemž ničeho nemohlo změnit, že žalobkyně jednu dřívější fakturu od svého dodavatele neuznala a muselo se z tohoto důvodu vést u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] příslušné soudní řízení.

19. Zatřetí žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 7 200 Kč z titulu dluhu na dodávkách služeb plynu ve výši 6 172 Kč, odvozu odpadu ve výši 165 Kč a ostraze objektu ve výši 863 Kč; tento nárok neshledal soud důvodným. Žalobkyně byla povinna žalované poskytovat sjednané služby, zač byla oprávněna účtovat příslušné zálohy a tyto poskytnuté služby a zálohy byla povinna následně vyúčtovat. Ačkoliv právní úprava obsažená v zákoně č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (viz zejm. § 7 odst. 2 hovořící o členění nákladů podle poskytovaných služeb), žalobkyně provedla vyúčtování zvláště pro každou jednotlivou komoditu. Uvedené by soud nepovažoval za tak zásadní deficit, pokud by žalobkyně následně zohledňovala jednotlivé komodity ve svém souhrnu, což se však nestalo, kdy žalobkyně separátně uplatnila v řízení nárok na zaplacení nedoplatků za výše uvedené komodity (a dokonce za každou z komodit zvlášť se domáhala smluvní pokuty), přičemž nijak nezohlednila přeplatky žalované na komoditách jiných. Konkrétně z dokazování vyplynulo, že žalované vznikl na dodávce elektřiny přeplatek ve výši 11 342 Kč a na dodávce vody přeplatek ve výši 2 093 Kč, takže ve svém součtu žalovaná ničeho nedlužila, naopak jí vznikl přeplatek ve výši 6 235 Kč.

20. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení následujících smluvních pokut: a) smluvní pokuta, požadována za prodlení s úhradou zálohové faktury na služby za duben 2018, za období od 15. 4. 2018 do 12. 3. 2020 v kapitalizované výši 69 800 Kč, b) smluvní pokuta, požadována za prodlení s úhradou nájemného za poměrnou část měsíce dubna 2018, za období od 15. 4. 2018 do 12. 3. 2020 v kapitalizované výši 69 800 Kč, c) smluvní pokuta za neuhrazené vyúčtování spotřeby plynu za 2-12 2017, za období od 26. 4. 2018 do 12. 3. 2020 ve výši 68 600 Kč, d) smluvní pokuta za neuhrazené vyúčtování svozu odpadu za 2-12 2017, za období od 26. 4. 2018 do 12. 3. 2020 ve výši 68 600 Kč a e) smluvní pokuta za neuhrazené vyúčtování ostrahy objektu za 2-12 2017, za období od 26. 4. 2018 do 12. 3. 2020 ve výši 68 600 Kč; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Smluvní strany si v čl. 3 smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání sjednaly pro případ prodlení s úhradou nájemného nebo služeb a energií povinnost žalované uhradit smluvní pokutu z prodlení ve výši 100 Kč za každý den prodlení. Soud má za to, že byť nájemní vztah zanikl k 31. 3. 2018, lze smluvní pokutu uplatnit rovněž i z nájemného a záloh za měsíc 4/ 2018, stejně tak není vyloučeno se domáhat smluvní pokuty za neuhrazené vyúčtování služeb. Pokud jde o přiměřenost výše smluvní pokuty, zde má soud za to, že ve vztahu mezi podnikateli se nemůže případnou nepřiměřenou výší smluvní pokuty, není-li ze strany žalované namítána, blíže zabývat. Soud se proto zaměřil na jednotlivé smluvní pokuty.

21. Pokud jde o smluvní pokuty ad a) – b), soud zdůrazňuje, že žalovaná byla povinna i po skončení nájmu ve shodných termínech úhrady jako během jeho trvání hradit žalobkyni obvyklou výši nájemného, jakož i zálohy na poskytované služby dle vystavené faktury se splatností do 10. dne ode dne vystavení. Soud má za to, že platby na nájem a zálohy měly proběhnout společně, a proto pokud žalovaná se dostala do prodlení s úhradou nájmu a záloh za shodný měsíc, přísluší jí smluvní pokuta, která utvrzovala uvedenou povinnost, toliko jednou, a nikoliv dvakrát. Smluvní pokuta ve výši 100 Kč za období od 15. 4. 2018 do 12. 3. 2020 (698 dní) činí celkově 69 800 Kč, kterou žalovaná doposud neuhradila, pročež ji k tomu zavázal soud svým rozhodnutím.

22. Co se týče smluvních pokut ad c) – e), naúčtovala žalobkyně žalované z důvodu, že žalovaná se měla dostat do prodlení s úhradou faktur, jimiž byly vyúčtovány komodity plynu, odvozu odpadu a ostrahy objektu. Jak však soud uvedl v bodě 19. tohoto odůvodnění, nebylo možné každou jednotlivou komoditu posuzovat separátně, nýbrž bylo nezbytné zjistit, zdali žalované ve svém celku vznikl nedoplatek na vyúčtování za rok 2017, či nikoliv. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalované vznikl přeplatek na vyúčtování v celkové výši 6 235 Kč, tudíž za dané situace není podle přesvědčení soudu možné přiznat žalobkyni čehokoliv na smluvní pokutě, neboť žalovaná se do prodlení s vyúčtováním, tedy s povinností, kterou měla smluvní pokuta utvrzovat, nedostala. Na tom ničeho nemění skutečnost, že žalovaná se dostala do záporného zůstatku ohledně části z poskytovaných služeb, neboť takovýto separátní postup by již rozhodně nešlo považovat za náležitý výkon práva, nýbrž by se jednalo o jednání právo zneužívající, tedy rozporné s principy, na nichž je postaven občanský zákoník.

23. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 118 Kč (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 294 772 Kč, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 24. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 19,87 % a neúspěšná z 80,13 %, a proto žalované podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 60,26 %. Žalovaná však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, a proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

25. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.