46 C 327/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 70 764 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 664 Kč s úrokem v kapitalizované výši 26 669,61 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 39 836,47 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 049,15 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 836,47 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky 70 764 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo (dále též„ Smlouva číslo“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 16 479 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměnou za zpracování a doručení ve výši 12 600 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 18 585 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 4 070 Kč, konče dnem datum. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 26 900 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 70 764 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 39 836,47 a z dlužného poplatku ve výši 30 927,53 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 29 % ročně od datum do datum v kapitalizované výši 26 669,61 Kč a od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do datum v kapitalizované výši 3 049,15 Kč a od datum do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. Zjištěný skutkový stav 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne datum Smlouvu číslo na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 16 479 Kč (zápůjční úroková sazba 29 % p. a.), s částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 12 600 Kč a s částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 18 585 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 97 664 Kč v 24 měsíčních splátkách po 4 070 Kč, kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu zápůjčky v hotovosti při podpisu Smlouvy. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva číslo). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že pracuje na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba, kdy jeho příjem činí 19 200 Kč, další příjmy činí 16 300 Kč, průměrné výdaje činí 5 000 Kč. Žalobkyně příjmy ověřila výplatními páskami a pracovní smlouvou (viz karta zákazníka ze dne datum). Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 26 900 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

4. Dne datum si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze číslo smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne datum oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vč. podacího lístku). Dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 108 190,84 Kč do datum na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne datum vč. podacího lístku z téhož dne); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Právní posouzení věci 5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne datum, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne datum písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 16 479 Kč (zápůjční úroková sazba 29 % p. a.), s částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 12 600 Kč a s částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 18 585 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 97 664 Kč v 24 měsíčních splátkách po 4 070 Kč.

15. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když ve všech případech s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy číslo kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, aby žalobkyně doplnila, na základě jakých konkrétních údajů Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, reagovala žalobkyně tak, že příjmy byly stanoveny z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Pokud jde o odhadované měsíční výdaje žalovaného včetně jejich struktury a skutečnost, zdali má žalovaný splátky zápůjček či jiné dluhy, tyto byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Dokumenty k ověření výdajů přitom žalobkyně ani Společnost nedisponují. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 19 200 Kč a další příjmy ve výši 16 300 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím výplatních pásek a pracovní smlouvy; tyto žalobkyně však soudu nepředložila. Za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Dokumenty k ověření“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

17. Jestliže jsou Smlouva číslo neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

18. Při závěru o neplatnosti Smlouvy číslo je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

19. Žalovaný obdržel od Společnosti částku 50 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 26 900 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva číslo je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 23 100 Kč.

20. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 23 100 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 23 100 Kč.

22. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 100 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 664 Kč s úrokem v kapitalizované výši 26 669,61 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 39 836,47 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 049,15 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 836,47 Kč od datum do zaplacení, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). Náklady řízení a lhůta k plnění 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.