46 C 339/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 350 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem v kapitalizované výši 5 830,75 Kč, s úrokem ve výši 19,32 % ročně z částky 12 638,89 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,40 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 013,04 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 638,89 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 288,89 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 10 350 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 7. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 30 350 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 18. 9. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401024370 (dále též„ Smlouva č. 1401024370“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 2 000 Kč (úroková sazba 19,4 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje dnem 25. 9. 2018 a konče dnem 12. 11. 2019. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 3 900 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 19,40 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 22. 6. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401017462 (dále též„ Smlouva č. 1401017462“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 3 000 Kč (úroková sazba 19,32 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje dnem 29. 6. 2018 a konče dnem 16. 8. 2019. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 10 750 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 19,32 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila pohledávky za žalovanou vyplývající z obou smluv včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu č. 1401024370, žalovaná částka 14 100 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 4 100 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 19,40 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 11. 2019 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 2 317,22 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 11. 2019 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 1 194,44 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Pokud jde o Smlouvu č. 1401017462, žalovaná částka 16 250 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 12 638,89 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 3 611,11 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 12 638,89 Kč od 17. 8. 2019 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 3 513,53 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 638,89 Kč od 17. 8. 2019 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 1 818,60 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 22. 6. 2018 Smlouvu č. 1401017462, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 27 000 Kč (RPSN 206,15 %) v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva č. 1401017462). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, žije v samostatné domácnosti od 12/ 2017, a to s partnerem/kou, má 2 nezaopatřené děti, pracuje jako dělnice na hlavní pracovní úvazek na dobu určitou do 31. 12. 2018, má zápůjčku u [právnická osoba] ve výši 18 000 Kč s měsíční splátkou 1 000 Kč, čistý příjem činí 10 500 Kč, celkové výdaje činí 8 000 Kč, z toho na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 1 000 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: výplatní pásky a pracovní smlouvu/ DPP/DPČ (viz karta zákazníka ze dne 22. 6. 2018).

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 18. 9. 2018 Smlouvu č. 1401024370, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 18 000 Kč (RPSN 206,15 %) v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva č. 1401024370). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, žije v samostatné domácnosti od 12/ 2017, má 2 nezaopatřené děti, pracuje jako dělnice na hlavní pracovní úvazek na dobu určitou do 31. 12. 2018, má zápůjčku u Společnosti ve výši 22 900 Kč s měsíční splátkou 1 800 Kč, čistý příjem činí 10 500 Kč, celkové výdaje činí 8 800 Kč, z toho na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 1 800 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: výplatní pásky a pracovní smlouvu/ DPP/DPČ (viz karta zákazníka ze dne 18. 9. 2018).

5. Pokud jde o Smlouvu č. 1401017462, žalovaná uhradila celkově částku 10 750 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu smlouvy na č. l.

45. Ke dni 15. 1. 2021 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 16 250 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 12 638,89 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 3 611,11 Kč (viz přehled plateb na č. l. 45). Pokud jde o Smlouvu č. 1401024370, žalovaná uhradila celkově částku 3 900 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře na č. l.

46. Ke dni 15. 1. 2021 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 14 100 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 10 000 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 4 100 Kč (viz přehled plateb na č. l. 46).

6. Dne 15. 1. 2021 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni k témuž dni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, příloha smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o úhradě). Dopisem ze dne 19. 2. 2021 oznámila Společnost žalované postoupení obou pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 13. 5. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 41 372,11 Kč do 28. 5. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 13. 5. 2021 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávky za žalovanou z obou smluv postoupila Společnost ke dni 15. 1. 2021 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 19. 2. 2021, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalované. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 1401017462</b> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 22. 6. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč tak, že tato částka bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 27 000 Kč (RPSN 206,15 %) v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 1401017462 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Konkrétně žalovaná předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Na základě od žalované získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. K obsahu karty zákazníka pak uvedla, že odhadované měsíční výdaje žadatelky včetně jejich struktury byly ověřovány na základě sdělení žalované. Stejně tak Společnost ověřovala na základě sdělení žalované, zda má splátky jiných zápůjček či dluhů. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z karty zákazníka ze dne 22. 6. 2018, Společnost fakticky ověřila toliko příjem žadatelky, naopak se spolehla na sdělení žalované ohledně jejích běžných výdajů ve výši 8 000 Kč, jakož i externích splátek zápůjček ve výši 18 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz též část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 8 000 Kč, z toho na bydlení ve výši 2 000 Kč a osobní výdaje ve výši 5 000 Kč, vyplývá již jen z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2018 činila u jednotlivce 3 410 Kč a u 1 dospělé osoby a dalších 2 osob, k niž byla žalovaná výživou povinná, činily (v závislosti na věku) nejméně 6 620 Kč a dle nařízení vlády č. 407/2017 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy v městě od 50 000 do 99 999 obyvatel (pro město Zlín) činí pro 1 osobu 5 928 Kč a pro 3 osoby 11 642 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech, což obzvláště v případě tvrzení o existující půjčce u třetí osoby bylo zcela namístě (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 12 638,89 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 3 611,11 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 10 750 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 4 250 Kč.

21. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

22. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 4 250 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 28. 5. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 28. 5. 2021 dlužnou částku 4 250 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 29. 5. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 250 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.

24. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 250 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 12 000 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 513,53 Kč, s úrokem ve výši 19,32 % ročně z částky 12 638,89 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 818,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 638,89 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 388,89 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 250 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 1401024370</b> 25. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 18. 9. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč tak, že tato částka bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 18 000 Kč (RPSN 206,15 %) v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy.

26. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 1401024370 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Konkrétně žalovaná předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Na základě od žalované získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. K obsahu karty zákazníka pak uvedla, že odhadované měsíční výdaje žadatelky včetně jejich struktury byly ověřovány na základě sdělení žalované. Stejně tak Společnost ověřovala na základě sdělení žalované, zda má splátky jiných zápůjček či dluhů. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z karty zákazníka ze dne 18. 9. 2018, Společnost fakticky ověřila toliko příjem žadatelky, naopak spolehla na sdělení žalované ohledně jejích běžných výdajů ve výši 8 800 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz též část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 8 800 Kč, z toho na bydlení ve výši 2 000 Kč a osobní výdaje ve výši 5 000 Kč, vyplývá již jen z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2018 činila u jednotlivce 3 410 Kč a u 1 dospělé osoby a dalších 2 osob, k niž byla žalovaná výživou povinná, činily (v závislosti na věku) nejméně 6 620 Kč a dle nařízení vlády č. 407/2017 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy v městě od 50 000 do 99 999 obyvatel (pro město Zlín) činí pro 1 osobu 5 928 Kč a pro 3 osoby 11 642 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech, což obzvláště v případě tvrzení o existující půjčce u třetí osoby bylo zcela namístě (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

27. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

28. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 100 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

29. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 3 900 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 6 100 Kč.

30. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

31. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 6 100 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 28. 5. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

32. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 28. 5. 2021 dlužnou částku 6 100 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 29. 5. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 100 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.

33. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 100 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 8 000 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 317,22 Kč, s úrokem ve výši 19,40 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 194,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 900 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 6 100 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 10 768,75 Kč (jistiny ve výši 10 350 Kč + úrok z prodlení od 29. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 418,75 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 44 874,52 Kč (jistiny + poplatky ve výši 30 350 Kč + smluvní úroky v kapitalizované výši 5 830,75 Kč + smluvní úroky od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 745,57 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši 3 013,04 Kč + úroky z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 935,16 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 24,00 % v poměru k neúspěchu 76,00 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 52 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

35. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.