46 C 341/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22 189 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 131,89 Kč spolu s úrokem z prodlení - ve výši 2,5 % ročně z částky 854 Kč od 20. 7. 2003 do 29. 2. 2016, - ve výši 2 % ročně z částky 1 700 Kč od 22. 6. 2004 do 29. 2. 2016, - ve výši 2 % ročně z částky 496,89 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení, - ve výši 2 % ročně z částky 7 140 Kč od 31. 7. 2004 do zaplacení a - ve výši 2 % ročně z částky 12 495 Kč od 23. 8. 2004 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 2 057,11 Kč spolu s úrokem z prodlení - ve výši 0,5 % ročně z částky 854 Kč od 20. 7. 2003 do zaplacení, - ve výši 3 % ročně z částky 854 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení a - ve výši 2 % ročně z částky 1 203,11 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 417,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 11. 11. 2004, ve znění doplnění žalobkyně ze dne 22. 4. 2021, se právní předchůdce žalobkyně – anonymizováno jméno příjmení anonymizována tři slova, IČO, sídlem po ulice a číslo, PSČ obec (dále jen„ Dopravce“) po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 189 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 854 Kč od 20. 7. 2003 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 1 700 Kč od 22. 6. 2004 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 7 140 Kč od 31. 7. 2004 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 12 495 Kč od 23. 8. 2004 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě objednávek přepravy provedl pro žalovaného ve dnech 9. 5. 2003, 14. 4. 2004, 24. 5. 2004 a 18. 6. 2004 přepravu zboží a tuto následně vyúčtoval fakturou č. 373731M na částku 854 Kč, splatnou dne 19. 7. 2003, fakturou č. 4000001545 na částku 1 700 Kč, splatnou dne 21. 6. 2004, fakturou č. 4000002215 na částku 7 140 Kč, splatnou dne 30. 7. 2004, a fakturou č. 4000002638 na částku 12 495 Kč, splatnou dne 22. 8. 2004, které žalovaný i přes výzvu Dopravce neuhradil.

2. Usnesením ze dne 13. 11. 2020, č. j. 46 C 351/2020-43, které nabylo právní moci dne 2. 3. 2021, rozhodl zdejší soud o tom, že namísto zemřelého Dopravce bude soud v řízení pokračovat s žalobkyní, která vstoupla do práv a povinností, o něž v řízení jde, na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2020, č. j. 60 D 876/2012-2656, kterým nabyla dědictví po zůstaviteli (Dopravci).

3. Žalovaný k věci uvedl, že vůči němu byl dne 9. 11. 2004 podán konkurs, který skončil po splnění rozvrhového usnesení s právní mocí dne 13. 5. 2020. Dopravce se do konkursního řízení přihlásil jako věřitel a byl rozvrhem uspokojen částkou 2 057,11 Kč, o níž je nutno ponížit žalovanou částku. Taktéž po dobu trvání konkursu neběží žádné úroky z prodlení, takže žalovanou částku uznává žalovaný částečně co do částky 20 131,89 Kč a úroku z prodlení od 13. 5. 2020.

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. Zjištěný skutkový stav 5. Mezi stranami nebylo sporu o tom a je to rovněž podloženo listinnými důkazy, že zaprvé dne 9. 5. 2003 provedl Dopravce pro žalovaného přepravu vozidlem registrační značka (viz seznam jízd na č. l. 9), kterou následně vyúčtoval fakturou č. 373731M ze dne 19. 5. 2003 na částku 854 Kč, splatnou dne 19. 7. 2003 (viz faktura č. 373731M), zadruhé dne 14. 4. 2004 provedl Dopravce pro žalovaného přepravu na trase obec – obec vozidlem registrační značka (viz dodací list na č. l. 14), kterou následně vyúčtoval fakturou č. 4000001545 ze dne 22. 4. 2004 na částku 1 700 Kč, splatnou dne 21. 6. 2004 (viz faktura č. 4000001545), zatřetí dne 24. 5. 2004 provedl Dopravce pro žalovaného přepravu vozidlem registrační značka číslo (viz dodací list na č. l. 10 a seznam jízd na č. l. 11), kterou následně vyúčtoval fakturou č. 4000002215 ze dne 31. 5. 2004 na částku 7 140 Kč, splatnou dne 30. 7. 2004 (viz faktura č. 4000002215), začtvrté dne 18. 6. 2004 provedl Dopravce pro žalovaného přepravu vozidlem registrační značka 40-68 (viz dodací list na č. l. 12 a seznam jízd na č. l. 13), kterou následně vyúčtoval fakturou č. 4000002638 ze dne 23. 6. 2004 na částku 12 495 Kč, splatnou dne 22. 8. 2004 (viz faktura č. 4000002638). Dopisem ze dne 30. 8. 2004 vyzvala zástupkyně Dopravce žalovaného k úhradě dlužné faktury č. 373731M na částku 854 Kč do 15. 9. 2004 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k zaplacení na č. l. 15).

6. Usnesením ze dne 9. 11. 2004, č. j. 26 K 48/2004-9, prohlásil Krajský soud v Brně na majetek dlužníka konkurz (viz uvedené usnesení, evidence úpadců). Usnesením ze dne 29. 2. 2016, č. j. číslo jednací, rozhodl Krajský soud v Brně o rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty tak, že dědicům po zemřelém Dopravci připadá částka 2 057,11 Kč (viz uvedené usnesení, evidence úpadců). Usnesením ze dne 25. 4. 2019, č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne 1. 4. 2020, zrušil Krajský soud v Brně konkurs na majetek žalovaného po splnění rozvrhového usnesení (viz uvedené usnesení, evidence úpadců).

7. Žalobkyně nabyla na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2020, č. j. 60 D 876/2012-2656, které nabylo právní moci dne 18. 3. 2020, mj. podnik Dopravce (viz uvedené usnesení).

8. Zbylou dlužnou částku žalovaný neuhradil (viz shodné tvrzení stran). Právní posouzení věci 9. Podle § 610 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné).

10. Podle § 625 obch. zák. dopravci přísluší smluvená úplata nebo, nebyla-li smluvena, úplata obvyklá v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku dopravce (odst. 1). Dopravci vzniká nárok na přepravné po provedení přepravy do místa určení, nestanoví-li smlouva za rozhodnou jinou dobu (odst. 2).

11. Podle § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 369 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.

13. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 27. 4. 2005, výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu.

14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako dopravcem a žalovaným jako odesílatelem byla ve dnech 9. 5. 2003, 14. 4. 2004, 24. 5. 2004 a 18. 6. 2004 uzavřena smlouva o přepravě věci ve smyslu § 610 a násl. obch. zák., jejímž obsahem byla zejména povinnost Dopravce přepravit odesílateli věc (zásilku) z místa odeslání do místa doručení a povinnost žalovaného zaplatit úplatu (přepravné) za provedenou přepravu. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že Dopravce ve všech čtyřech případech sjednanou přepravu skutečně uskutečnil a že si za ni oprávněně naúčtoval celkově částku 22 189 Kč (fakturou č. 373731M ze dne 19. 5. 2003 částku 854 Kč, splatnou dne 19. 7. 2003, fakturou č. 4000001545 ze dne 22. 4. 2004 částku 1 700 Kč, splatnou dne 21. 6. 2004, fakturou č. 4000002215 ze dne 31. 5. 2004 částku 7 140 Kč, splatnou dne 30. 7. 2004, a fakturou č. 4000002638 ze dne 23. 6. 2004 částku 12 495 Kč, splatnou dne 22. 8. 2004), kterou žalovaný v termínech splatnosti neuhradil.

15. Soud nepřehlédl, že usnesením Krajského soudu v obec ze dne 9. 11. 2004, č. j. 26 K 48/2004-9, byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs; který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2019, č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne 1. 4. 2020, tato skutečnost však nemá za následek zánik nároku Dopravce, resp. po úmrtí Dopravce zániku nároku žalobkyně (na kterou na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2020, č. j. 60 D 876/2012-2656, které nabylo právní moci dne 18. 3. 2020, přešla práva v tomto řízení vymáhaná) ani to nemá za následek zánik vymahatelnosti nároku. Dle rozvrhového usnesení připadla dědicům po Dopravci celkově částka 2 057,11 Kč, kterou je nezbytné použít na úhradu celkové dlužné jistiny, a to na pohledávku nejdříve splatnou, přičemž úhradu soud realizoval ke dni vydání usnesení o rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty. S ohledem na uvedené činí celková dlužná částka 20 131,89 Kč, k jejíž úhradě zavázal soud žalovaného svým rozhodnutím (výrok I.), naopak co do částky 2 057,11 Kč soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

16. Žalobkyně na příslušenství požadovala úrok z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 854 Kč od 20. 7. 2003 do zaplacení, ve výši 2 % ročně z částky 1 700 Kč od 22. 6. 2004 do zaplacení, ve výši 2 % ročně z částky 7 140 Kč od 31. 7. 2004 do zaplacení a ve výši 2 % ročně z částky 12 495 Kč od 23. 8. 2004 do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným jen částečně.

17. Úrok z prodlení je sankcí za prodlení žalovaného s řádnou a včasnou úhradou dlužných částek. Dopravci vznikl nárok na zaplacení přepravného k datům splatnosti dle jednotlivých faktur. Protože žalovaný dlužné částky k datu jejich splatnosti neuhradil, dostal se vždy dnem následujícím do prodlení a žalobkyni vzniklo podle § 369 obch. zák. od tohoto data do zaplacení právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 27. 4. 2005, tj. 2,5 % (méně než žalobkyně požadovala) při prodlení s úhradou částky 854 Kč, splatné dne 19. 7. 2003, 2 % při prodlení s úhradou částky 1 700 Kč, splatné dne 21. 6. 2004, 2,5 % (více než žalobkyně požadovala) při prodlení s úhradou částky 7 140 Kč, splatné dne 30. 7. 2004, 2,5 % (více než žalobkyně požadovala) při prodlení s úhradou částky 12 495 Kč, splatné dne 22. 8. 2004. Soud rovněž nepřehlédl skutečnost, že rozvrhovým usnesením ze dne 29. 2. 2016, č. j. číslo jednací, došlo co do částky 2 057,11 Kč k částečné úhradě jistiny, kdy tato částka byla použita na úhradu dluhů nejdříve splatných.

18. Pokud jde o námitku žalovaného, že po dobu konkursního řízení žádné úroky z prodlení neběží, resp. nepřirůstají, takže je žalovaný není povinen hradit, této námitce soud nepřisvědčil. Podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2017, jsou sice úroky z prodlení vyloučeny z uspokojení pohledávek v konkursním řízení, to však neznamená, že uvedené ustanovení vede rovněž k zániku nároku na zaplacení úroku z prodlení či k tomu, že po dobu konkursního řízení úroky z prodlení nepřirůstají. Tyto pohledávky trvají jako právní vztahy dále s tím, že realizovány budou moci být až po skončení konkursu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2169/2008 (uveřejněný pod č. 77/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)). Jinými slovy řečeno se tak žalobkyně po skončení konkursu může s úspěchem domoci zaplacení nejen dlužné jistiny, ale i úroků z prodlení, na které jí od zesplatnění vznikl nárok, a to včetně za období, v němž probíhalo konkursní řízení.

19. S ohledem na uvedené soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 2,5 % ročně z částky 854 Kč od 20. 7. 2003 do 29. 2. 2016, ve výši 2 % ročně z částky 1 700 Kč od 22. 6. 2004 do 29. 2. 2016, ve výši 2 % ročně z částky 496,89 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení, ve výši 2 % ročně z částky 7 140 Kč od 31. 7. 2004 do zaplacení a ve výši 2 % ročně z částky 12 495 Kč od 23. 8. 2004 do zaplacení (výrok I.), naopak zamítl pro nedůvodnost žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 854 Kč od 20. 7. 2003 do zaplacení, ve výši 3 % ročně z částky 854 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení a ve výši 2 % ročně z částky 1 203,11 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení (výrok II.). Náklady řízení a lhůta k splnění 20. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, a proto má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 4 417,50 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 880 Kč, z odměny advokáta zastupujícího právního předchůdce žalobkyně ve výši 3 312,50 Kč, která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 1 325 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 225 Kč za 3 úkony právní služby á 75 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.).

21. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobkyně) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.