46 C 345/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl anonymizována tři slova jméno příjmení , anonymizováno , ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 61 743 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 584 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 159 Kč s úrokem v kapitalizované výši 15 333,86 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 35 293,14 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 932,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 596,66 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 696,48 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 612,66 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 096,48 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 984 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 9 600 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 7. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 715,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 29. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce č. 542451263 (dále též„ Smlouva č. 542451263“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 23 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 19 858 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 4 114 Kč (úroková sazba 29 % ročně), z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 964 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 6 780 Kč, v 60 týdenních splátkách po 715 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 23. 8. 2019. Žalovaný naposledy uhradil dne 19. 6. 2019. Ke dni 23. 8. 2019 činila dlužná jistina 16 696,48 Kč a dlužný poplatek činil částku 12 761,52 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částku 13 400 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 29 458 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 16 696,48 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 12 761,52 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 16 696,48 Kč od 24. 8. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 6 496,32 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 16 696,48 Kč od 31. 8. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 2 207,65 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení. Zadruhé Společnost a žalovaný uzavřeli dne 31. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce č. 541468909 (dále též„ Smlouva č. 541468909“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 21 542 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 4 472 Kč (úroková sazba 29 % ročně), z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 7 370 Kč, v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 25. 5. 2019. Žalovaný naposledy uhradil dne 19. 6. 2019. Ke dni 15. 10. 2019 činila dlužná jistina 16 775,59 Kč a dlužný poplatek činil částku 12 606,41 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částku 17 160 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 29 382 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 16 775,59 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 12 606,41 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 16 775,59 Kč od 26. 5. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 7 751,31 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 16 775,59 Kč od 27. 6. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 2 457,97 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení. Zatřetí Společnost a žalovaný uzavřeli dne 5. 1. 2018 smlouvu o zápůjčce č. 540705524 (dále též„ Smlouva č. 540705524“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 11 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 759 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 1 968 Kč (úroková sazba 29 % ročně), z odměny za zpracování a doručení ve výši 3 162 Kč a z částky za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 629 Kč, v 60 týdenních splátkách po 346 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 1. 3. 2019. Žalovaný naposledy uhradil dne 19. 6. 2019. Ke dni 15. 10. 2019 činila dlužná jistina 1 821,07 Kč a dlužný poplatek činil částku 1 081,93 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částku 17 856 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 2 903 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 1 821,07 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 1 081,93 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 1 821,07 Kč od 2. 3. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 1 086,23 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 1 821,07 Kč od 27. 6. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 266,82 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 5. 1. 2018 Smlouvu č. 540705524, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 9 759 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 1 968 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 162 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 629 Kč, celková dlužná částka tak činila 20 759 Kč (RPSN činilo 239,28 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 346 Kč (poslední splátka ve výši 345 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky (viz Smlouva č. 540705524). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí ve spoluvlastnictví, má středoškolské vzdělání, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek jako dělník s čistým příjmem ve výši 20 311 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 28 100 Kč, tj. celkem příjem 48 411 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 6 000 Kč, externí splátky zápůjček činí 12 000 Kč a interní splátky u Společnosti činí 1 548 Kč Tyto údaje ověřila Společnost ze 3 výplatních pásek za měsíce 9–11/2017 (viz zákaznická karta ze dne 5. 1. 2018). Žalovaný uhradil celkově částku 17 856 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb (viz č. l. 32).

4. Dne 31. 3. 2018 si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu č. 541468909, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč tak, že částka 7 237 Kč bude použita na refinancování zápůjčky č. 652480357 a částka 17 763 Kč bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 21 542 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 4 472 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a c) z částky za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, celková dlužná částka tak činila 46 542 Kč (RPSN činilo 229,45 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 776 Kč (poslední splátka ve výši 758 Kč) splatných vždy ke konci splátkového období, kdy první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky (viz Smlouva č. 541468909). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí ve spoluvlastnictví, má středoškolské vzdělání, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek jako dělník s čistým příjmem ve výši 23 022 Kč, ostatní příjmy žadatele 16 200 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 14 400 Kč (žalovaný přitom uvedl, že má jen 1 zdroj příjmů), tj. celkem příjem 53 622 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 15 000 Kč, externí splátky zápůjček činí 9 000 Kč a interní splátky u Společnosti činí 0 Kč Tyto údaje ověřila Společnost ze 3 výplatních pásek za měsíce 12/2017 – 2/ 2018 (viz zákaznická karta ze dne 31. 3. 2018). Žalovaný uhradil celkově částku 17 160 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb (viz č. l. 33).

5. Dne 29. 6. 2018 si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu č. 542451263, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 23 000 Kč tak, že částka bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 19 858 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 4 114 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 964 Kč a c) z částky za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 6 780 Kč, celková dlužná částka tak činila 42 858 Kč (RPSN činilo 230,34 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 715 Kč (poslední splátka ve výši 673 Kč) splatných vždy ke konci splátkového období, kdy první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky (viz Smlouva č. 542451263). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí ve spoluvlastnictví, má učňovské vzdělání, je svobodný, má 1 vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek jako číšník s čistým příjmem ve výši 19 600 Kč, ostatní příjmy žadatele 16 300 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 17 200 Kč (žalovaný přitom uvedl, že má jen 1 zdroj příjmů), tj. celkem příjem 53 100 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 7 000 Kč, externí splátky zápůjček činí 9 000 Kč a interní splátky u Společnosti činí 4 600 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z potvrzení o příjmu za měsíce 4–5/ 2018 (viz zákaznická karta ze dne 29. 6. 2018). Žalovaný uhradil celkově částku 13 400 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb (viz č. l. 34).

6. Dne 18. 12. 2020 si Společnost a žalobkyně ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 1 410 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. 540705524, pod č. 1 870 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. 541468909 a pod č. 2 934 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. 542451263 (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020, příloha č. 1 k této smlouvě a potvrzení o zaplacení úplaty). Dne 25. 1. 2021 zaslala Společnost žalovanému dopis, v němž mu oznámila postoupení pohledávek ze všech tří smluv na žalobkyni (viz dopis ze dne 6. 1. 2021 vč. podacího lístku). Dne 28. 6. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 28. 6. 2021, v níž žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 89 325,47 Kč nejpozději do 13. 7. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2021 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávky za žalovaným ze všech tří smluv postoupila Společnost ke dni 18. 12. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 6. 1. 2021, daným k poštovní přepravě 25. 1. 2021, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 540705524</b> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 5. 1. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 9 759 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 1 968 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 162 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 629 Kč, celková dlužná částka tak činila 20 759 Kč (RPSN činilo 239,28 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 346 Kč (poslední splátka ve výši 345 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 540705524 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Konkrétně žalovaný předložil výplatní pásky, současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. K obsahu zákaznické karty pak uvedla, že další příjem žadatele je např. výživné, alimenty, příjmy z podnájmu, přičemž byl ověřen na základě sdělení žalovaného. Odhadované měsíční výdaje žadatele včetně jejich struktury byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Stejně tak Společnost ověřovala na základě sdělení žalovaného, zda má splátky jiných zápůjček či dluhů. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou zákaznickou kartu ze dne 5. 1. 2018, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 20 311 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím 3 výplatních pásek, které soudu žalobkyně nicméně nebyla schopná doložit, stejně tak žalobkyně nebyla schopná předložit žádný důkaz k tomu, že další čisté příjmy domácnosti žalovaného činí 28 100 Kč; jinými slovy řečeno celkový příjem 48 411 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, resp. ve spolehnutí se na tvrzení žalovaného. Za další pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 6 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, na čemž ničeho nemění skutečnost, že žalovaný měl bydlet ve spoluvlastnictví, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 6 000 Kč vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2018 činila pro 1 osobu 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 407/2017 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2018 v případě bydlení v družstevních bytech a bytech vlastníků činila v obci do 9 999 obyvatel (pro obec Petrůvka) pro 1 osobu 4 420 Kč. Pochybnosti o výši výdajů vyplývají i z toho, že v zákaznické kartě ze dne 31. 3. 2018 činí běžné měsíční výdaje již 15 000 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech, což obzvláště v případě tvrzení o existující půjčce u třetí osoby bylo zcela namístě (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je Smlouva č. 540705524 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 540705524. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 1 821,07 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 1 081,93 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 540705524 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 11 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 17 856 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení, které tak bylo nejenže zcela uhrazeno, ale do částky 6 856 Kč dokonce přeplaceno; žalovaný proto žalobkyni ničeho nedluží ani z titulu bezdůvodného obohacení na základě poskytnutého plnění z neplatné Smlouvy č. 540705524.

21. S ohledem soud žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 903 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 086,23 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 1 821,07 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 266,82 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 821,07 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 541468909</b> 22. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 31. 3. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč tak, že částka 7 237 Kč bude použita na refinancování zápůjčky č. 652480357 a částka 17 763 Kč bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 21 542 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 4 472 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a c) z částky za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, celková dlužná částka tak činila 46 542 Kč (RPSN činilo 229,45 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 776 Kč (poslední splátka ve výši 758 Kč) splatných vždy ke konci splátkového období, kdy první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy.

23. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 541468909 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Konkrétně žalovaný předložil výplatní pásky, současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. K obsahu zákaznické karty pak uvedla, že další příjem žadatele je např. výživné, alimenty, příjmy z podnájmu, přičemž byl ověřen na základě sdělení žalovaného. Odhadované měsíční výdaje žadatele včetně jejich struktury byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Stejně tak Společnost ověřovala na základě sdělení žalovaného, zda má splátky jiných zápůjček či dluhů. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou zákaznickou kartu ze dne 13. 3. 2018, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 23 022 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím 3 výplatních pásek, které soudu žalobkyně nicméně nebyla schopná doložit, stejně tak žalobkyně nebyla schopná předložit žádný důkaz k tomu, že má ostatní příjmy ve výši 16 200 a že další čisté příjmy domácnosti žalovaného činí 14 400 Kč; jinými slovy řečeno celkový příjem 53 622 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, resp. ve spolehnutí se na tvrzení žalovaného. Za další pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 15 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, na čemž ničeho nemění skutečnost, že žalovaný měl bydlet ve spoluvlastnictví, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech, což obzvláště v případě tvrzení o existující půjčce u třetí osoby bylo zcela namístě (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

24. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

25. Jestliže je Smlouva č. 541468909 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 541468909. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 16 775,59 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 12 606,41 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

26. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 541468909 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že částkou 7 237 Kč došlo k zaplacení dluhu ze zápůjčky č. 652480357 a že žalovaný obdržel od Společnosti částku 17 763 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 17 160 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení, které tak činí 7 840 Kč. Dále je nutné na dluh použít přeplatek žalovaného na bezdůvodném obohacení na základě poskytnutého plnění z neplatné Smlouvy č. 540705524 ve výši 6 856 Kč, tedy bezdůvodné obohacení na základě poskytnutého plnění z neplatné Smlouvy č. 541468909 činí 984 Kč.

27. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

28. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 984 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 13. 7. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 984 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

29. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 13. 7. 2021 dlužnou částku 984 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 14. 7. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,5 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 984 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení.

30. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 984 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 984 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 28 398 Kč s úrokem v kapitalizované výši 7 751,31 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 775,59 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 457,97 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 775,59 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 791,59 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 984 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>c. Ke Smlouvě č. 542451263</b> 31. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 29. 6. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč tak, že částka bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 19 858 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 4 114 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 964 Kč a c) z částky za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 6 780 Kč, celková dlužná částka tak činila 42 858 Kč (RPSN činilo 230,34 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 715 Kč (poslední splátka ve výši 673 Kč) splatných vždy ke konci splátkového období, kdy první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy.

32. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 542451263 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Konkrétně žalovaný předložil potvrzení o příjmu, současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. K obsahu zákaznické karty pak uvedla, že další příjem žadatele je např. výživné, alimenty, příjmy z podnájmu, přičemž byl ověřen na základě sdělení žalovaného. Odhadované měsíční výdaje žadatele včetně jejich struktury byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Stejně tak Společnost ověřovala na základě sdělení žalovaného, zda má splátky jiných zápůjček či dluhů. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou zákaznickou kartu ze dne 29. 6. 2018, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 19 600 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím potvrzení o příjmu za měsíce 4–5/ 2018, které soudu žalobkyně nicméně nebyla schopná doložit, stejně tak žalobkyně nebyla schopná předložit žádný důkaz k tomu, že má ostatní příjmy ve výši 16 300 a že další čisté příjmy domácnosti žalovaného činí 17 200 Kč; jinými slovy řečeno celkový příjem 53 100 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, resp. ve spolehnutí se na tvrzení žalovaného. Za další pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 7 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, na čemž ničeho nemění skutečnost, že žalovaný měl bydlet ve spoluvlastnictví, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 7 000 Kč vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2018 činila pro 1 osobu 3 410 Kč (žalovaný přitom uvedl, že má 1 vyživovací povinnost, takže v případě společné domácnosti by životní minimum bylo vyšší) a dle nařízení vlády č. 407/2017 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2018 v případě bydlení v družstevních bytech a bytech vlastníků činila v obci do 9 999 obyvatel (pro obec Petrůvka) pro 1 osobu 4 420 Kč (žalovaný přitom uvedl, že má 1 vyživovací povinnost, takže v případě společné domácnosti by životní minimum bylo vyšší). Pochybnosti o výši výdajů vyplývají i z toho, že v zákaznické kartě ze dne 31. 3. 2018 činí běžné měsíční výdaje již 15 000 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech, což obzvláště v případě tvrzení o existující půjčce u třetí osoby bylo zcela namístě (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

33. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

34. Jestliže je Smlouva č. 542451263 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 542451263. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 16 696,48 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 12 761,52 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

35. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 542451263 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 23 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 13 400 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení, které tak činí 9 600 Kč.

36. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

37. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 9 600 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 13. 7. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 9 600 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

38. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 13. 7. 2021 dlužnou částku 9 600 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 14. 7. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,5 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 600 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení.

39. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 600 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 19 858 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 496,32 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 696,48 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 207,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 696,48 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 096,48 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 9 600 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 10 911,81 Kč (jistina ve výši 10 584 Kč + úrok z prodlení od 14. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 327,81 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 94 830,86 Kč (jistiny + poplatky ve výši 61 743 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 15 333,86 Kč + smluvní úrok od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 9 533,98 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 4 932,44 Kč + úrok z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 287,58 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 11,51 % v poměru k neúspěchu 88,49 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 76,98 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

41. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.