46 C 346/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 451,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 451,81 Kč s úrokem v kapitalizované výši 236,25 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % p. a. z částky 18 451,81 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 63,13 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 18 451,81 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 070,50 k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 9. 9. 2020, ve znění doplnění ze dne 23. 12. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 451,81 Kč s výše specifikovaným příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 12. 11. 2013 smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč k účtu č. [bankovní účet], který žalovaný mohl čerpat opakovaně. Kontokotent byl úročen úrokem ve výši 18,9 % p. a., kdy žalobkyně byla oprávněna k poslednímu dni měsíce připsat splatné úroky k jistině kontokorentu. Dále byl žalovaný povinen hradit ceny spojené s kontokorentem dle sazebníku. Žalovaný byl povinen nepřekročit limit čerpání kontokorentního úvěru a splatit kontokorent nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat. Dodatkem [číslo] ze dne 11. 4. 2014 došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 15 000 Kč. Žalovaný překročil rámec kontokorentu, který i přes opakované výzvy nevyrovnal, kdy nakonec byl v záporném zůstatku 18 451,81 Kč, tj. 3 451,81 Kč nad rámec sjednaného limitu. Vzhledem k tomu žalobkyně prohlásila celou dlužnou pohledávku z kontokorentu za splatnou ke dni 1. 2. 2020. Ke dni zesplatnění činila pohledávka 18 751,19 Kč, kdy se sestávala z dlužné jistiny ve výši 18 451,81 Kč a z dlužných úroků ve výši 236,25 Kč a z úroku z prodlení ve výši 63,13 Kč. Příslušenství dále představuje úrok z prodlení ve výši 10 % z dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 2. 2. 2020, do zaplacení, a obchodní úrok ve výši 18,9 % p. a. z dlužné jistiny od 2. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 11. 2013 Smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, tedy povolené přečerpání zůstatku na účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 18,9 % ročně (RPSN 39,06 %), který byla žalobkyně oprávněna jednostranně upravit. Vedle toho byl žalovaný povinen hradit cenu za správu a vedení úvěru, cenu za vedení účtu, to vše dle ceníku žalobkyně za každý započatý kalendářní měsíc k poslednímu dni v měsíci. Žalovaný byl povinen úvěr splácet dle svého uvážení, a to nejpozději do 1 roku ode dne, kdy byl úvěr čerpán. Úroky byl žalovaný povinen hradit vždy posledního dne v měsíci, kdy úroky budou strženy z kladného zůstatku účtu, případně budou připsány k jistině úvěru, čímž se stanou její součástí. Stejně tak budou připsány k jistině v případě nepovoleného přečerpání. V případě řádného nehrazení byla žalobkyně oprávněna účtovat úrok z prodlení a náklady spojené se správou úvěru v prodlení, jakož i požadovat okamžité splacení úvěru. Nedílnou součástí Smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“) – (viz Smlouva na č. l. 14, dopis na č. l. 17). Dodatkem [číslo] ze dne 11. 4. 2014 došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 15 000 Kč (viz dodatek na č. l. 16, data na č. l. 57). Dle čl. 14 4 věty první VOP byl žalovaný oprávněn čerpat Kontokorent průběžně, přičemž se zavázal nepřekročit limit Kontokorentu. Dle čl. 14 VOP za porušení smlouvy o Kontokorentu se mj. považují následující skutečnosti: b) žalovaný se dostal do prodlení s úhradou kteréhokoli z peněžitých závazků ze smlouvy o Kontokorentu; c) došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku na Platebním účtu, ke kterému je Kontokorent sjednán. Dle čl. 14 8 VOP Pokud žalobkyně zjistí jedno nebo více porušení smlouvy o Kontokorentu podle čl. 14 VOP je podle vlastní úvahy oprávněna uplatnit následující opatření samostatně či souběžně, najednou či postupně: a) pozastavit či odmítnout čerpat Kontokorent; b) snížit limit Kontokorentu s účinností od doručení oznámení o tomto snížení, c) prohlásit Kontokorent a veškeré další dosud nesplatné pohledávky z Kontokorentu nebo jejich část za okamžitě splatné; oznámení o tomto opatření odešle nejpozději v den jeho realizace. Žalovaný je povinen uhradit své splatné závazky v termínu stanoveném žalobkyní; neuhradí-li je, dostává se do prodlení; d) vypovědět smlouvu o Kontokorentu s účinností ke dni doručení výpovědi Klientovi. V případě, že bude výpověď vrácena žalobkyni zpět jako nedoručitelná, zaniká smlouva o Kontokorentu dnem vrácení zásilky žalobkyni. Neuvede-li žalobkyně ve výpovědi pozdější lhůtu, je Klient povinen nejpozději v den účinnosti výpovědi uhradit žalobkyni veškeré pohledávky ze smlouvy o Kontokorentu. Podle čl. 14 VOP nepovolený debetní zůstatek vzniká na platebním účtu, ke kterému je Kontokorent sjednán, překročením limitu Kontokorentu nebo nesplacením Kontokorentu ve stanovené lhůtě. Žalobkyně je oprávněna z nepovoleného debetního zůstatku účtovat Klientovi úroky ve výši stanovené v Oznámení platném v den vzniku debetního zůstatku (viz VOP na č. l. 18). Přesný průběh kontokorentního úvěru je zachycen ve výpisech z účtu za 02/ 2014 2020, z nichž je patrno, že žalovaný od navýšení kontokorentního úvěru v dubnu 2014 přesahoval na konci každého měsíce limit kontokorentního úvěru ve výši 15 000 Kč. Na konci října 2019 byl konečný záporný zůstatek 15 955,43 Kč, na konci listopadu 2019 byl konečný záporný zůstatek 17 189,68 Kč, na konci prosince 2019 byl konečný záporný zůstatek 18 431,81 Kč a na konci ledna 2020 byl konečný záporný zůstatek 18 451,81 Kč (viz výpisy z účtu za 02/ 2014 2020). Dopisem ze dne 3. 2. 2020 (poslední výzva před podáním žaloby) sdělila žalobkyně žalovanému, že nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na účtu, proto dne 2. 2. 2020 převedla pohledávku na evidenční účet z nepovolených debetních zůstatků, kdy celková dlužná částka 18 763,60 Kč se sestává z nepovoleného přečerpání ve výši 18 451,81 Kč, z úroků a úroků z prodlení ve výši 311,79 Kč, současně jej vyzvala k neprodlenému vyrovnání dlužné částky. Pokud nedojde k vyrovnání, je výzva současně výpovědí smlouvy o účtu, a to k poslednímu dni druhého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla doručena výzva (viz dopis na č. l. 44). Dopisem ze dne 23. 7. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 20 916,73 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis na č. l. 42 vč. podacího archu na č. l. 43); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>4. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.</i> <i>5. Podle § 711 obch. zák. smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).</i> <i>6. Podle § 3077 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účet se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem; vznik této smlouvy, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.</i> <i>7. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> <i>8. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.</i> <i>9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Z hlediska právního posouzení byl soud veden následujícími úvahami: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 11. 2013 smlouvu o kontokorentním úvěru ve smyslu § 711 obch. zák., na jehož základě žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat zůstatek běžného účtu až do výše 5 000 Kč a žalovaný se za to zavázal hradit úrok ve výši 18,9 % ročně, jakož i další ceny dle ceníku žalobkyně, jakož i byl povinen nepřesáhnout limitu kontokorentu. S účinností od 1. 1. 2014 se v souladu s § 3077 odst. 1 o. z. řídí úprava běžného účtu § 2662 a násl. o. z. a kontokorentní úvěr § 2665 o. z., resp. přiměřeně úpravou úvěru podle § 2395 o. z. S účinností od 11. 4. 2014 došlo k navýšení sjednaného rámce kontokorentu na částku 15 000 Kč. Žalovaný nicméně svým povinnostem nedostál, když dlouhodobě nedodržoval sjednaný rámec kontokorentu, a proto žalobkyně v souladu s čl. 14 písm. c) VOP dopisem ze dne 3. 2. 2020 (Poslední výzva před podáním žaloby) kontokorent ke dni 1. 2. 2020 zesplatnila, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo domáhat se zaplacení celé jistiny kontokorentu ve výši 18 451,81 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou jistinu ve výši 18 451,81 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud – při shledání důvodnosti tohoto nároku co do základu i výše – svým rozhodnutím.

14. Žalobkyně byla v souladu se Smlouvou oprávněna účtovat žalovanému smluvní úrok ve výši 18,9 % p. a. z nesplacené jistiny úvěru do zaplacení, který do dne zesplatnění činil v kapitalizované výši 235,25 Kč, k jehož úhradě zavázal soud žalovaného svým rozhodnutím. Jelikož zesplatnění pohledávky nemá vliv na další úročení dlužné jistiny smluvním úrokem, uložil soud k oprávněnému žalobnímu návrhu žalobkyně rovněž žalovanému povinnost, aby žalobkyni uhradil úrok ve výši 18,9 % p. a. z částky 18 451,81 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení.

15. Jelikož žalovaný řádně a včas žalobkyni neuhradil částku přesahující limit kontokorentu, dostal se do prodlení se zaplacením (§ 1968 věty první o. z.) a žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), který do dne zesplatnění, tj. 1. 2. 2020 činil 63,13 Kč. Žalobkyně uplatnila ke dni 1. 2. 2020 právo na zesplatnění dlužné jistiny, vznikl tak žalobkyni vůči žalovanému ode dne následujícího nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 18 451,81 Kč (zbylá výše dlužné jistiny) do zaplacení. Soud po přezkoumání tohoto nároku shledal, že je důvodný co do základu i výše, a proto žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky svým rozhodnutím.

16. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 17. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 2 070,50 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 750 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 300 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 cit. vyhl.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 220,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně.

18. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.