46 C 347/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 694,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 480 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 214,02 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 399,81 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 480 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 480,32 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 480 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 13 480 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 694,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 11. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 320 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 3 676 Kč (úroková sazba 29 % ročně), z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 339 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 305 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 11. 5. 2020. Ke dni 28. 5. 2019 činila dlužná jistina 13 480 Kč a dlužný poplatek činil částku 11 214,02 Kč; žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 1 520 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství postoupena žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka 24 694,02 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 13 480 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 11 214,02 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 13 480 Kč od 12. 5. 2020 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 2 399,81 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 13 480 Kč od 14. 12. 2018 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 2 480,32 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení. Dlužná částka nebyla žalovaným do dnešního dne zaplacena navzdory zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Dne 11. 11. 2018 si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč tak, že částka 4 253 Kč bude použita na refinancování zápůjčky dle Smlouvy č. 542452293 a částka 10 747 Kč bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 12 320 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 3 676 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 339 Kč a c) z částky za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 3 305 Kč, celková dlužná částka tak činila 27 320 Kč (RPSN činilo 131,54 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč (poslední splátka ve výši 1 514 Kč) splatných vždy ke konci splátkového období, kdy první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (viz Smlouva).

4. Společnost a žalovaný společně vyplnili dne 11. 11. 2018 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu. Žalovaný sdělil, že žije v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má základní vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba], což bylo ověřeno výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu, má 1 zdroj příjmu, kdy čistý příjem činí 22 716 Kč, běžné měsíční výdaje činí 3 500 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: 2 výpisy z bank. účtu 2018, 9, 8 a 2 výplatní pásky 2018, 8 (viz zákaznická karta ze dne 11. 11. 2018).

5. Žalovaný uhradil toliko dne 14. 11. 2018 částku 1 520 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 19).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 5 508 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 25. 1. 2021 zaslala Společnost žalovanému dopis, v němž mu oznámila postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 6. 1. 2021 vč. podacího lístku). Dne 28. 6. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 28. 6. 2021, v níž žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 32 306,10 Kč nejpozději do 13. 7. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2021 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost ke dni 18. 12. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 6. 1. 2021, daným k poštovní přepravě 25. 1. 2021, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 17. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 11. 11. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč tak, že částka 4 253 Kč bude použita na refinancování zápůjčky dle Smlouvy č. 542452293 a částka 10 747 Kč bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 12 320 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 3 676 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 339 Kč a c) z částky za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 3 305 Kč, celková dlužná částka tak činila 27 320 Kč (RPSN činilo 131,54 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč (poslední splátka ve výši 1 514 Kč) splatných vždy ke konci splátkového období, kdy první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Konkrétně žalovaný předložil 2 výpisy z bankovního účtu a 2 výplatní pásky, současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Na základě od žalovaného získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. K obsahu zákaznické karty pak uvedla, že odhadované měsíční výdaje žadatele včetně jejich struktury byly ověřovány na základě sdělení žalovaného. Stejně tak Společnost ověřovala na základě sdělení žalovaného, zda má splátky jiných zápůjček či dluhů. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud ze zákaznické karty ze dne 11. 11. 2018, Společnost fakticky ověřila toliko příjem žadatele. Společnost se pak spolehla na sdělení žalovaného ohledně jeho běžných výdajů ve výši 3 500 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz též část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 3 500 Kč vyplývá již jen z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima jednotlivce v roce 2018 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 407/2017 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2018 v případě bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy v obci do 9 999 obyvatel (pro město Napajedla a obec Kurovice) pro 1 osobu činí 4 844 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech, což obzvláště v případě tvrzení o existující půjčce u třetí osoby bylo zcela namístě (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 13 480 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 11 214,02 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti celkově částku 15 000 Kč (částka 4 253 Kč byla použita na refinancování zápůjčky dle Smlouvy č. 542452293 a částka 10 747 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy) náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 1 520 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na zaplacení bezdůvodného obohacení; bezdůvodné obohacení tak aktuálně činí 13 480 Kč.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 13 480 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 13. 7. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 13 480 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 13. 7. 2021 dlužnou částku 13 480 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 14. 7. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,5 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 480 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení.

25. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 480 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 11 214,02 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 399,81 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 480 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 480,32 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 480 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 13 480 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 13 897,51 Kč (jistina ve výši 13 480 Kč + úrok z prodlení od 14. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 417,51 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 34 345,70 Kč (jistina + poplatky ve výši 24 694,02 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 2 399,81 Kč + smluvní úrok od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 641,45 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 480,32 Kč + úrok z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 130,10 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 40,46 % v poměru k neúspěchu 59,54 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 19,08 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

27. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.