46 C 362/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 120 156 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 609 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 89 547 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 103 455 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 16 701,26 Kč, úroku ve výši 64,2 % ročně z částky 86 797 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 572,40 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 86 797 od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 310 291 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 120 156 Kč s úrokem ve výši 64,20 % p. a. z částky 86 797 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 572,40 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 86 797 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 310 291 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 103 455 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 16 701,26 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla dne [datum] úvěr ve výši 92 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,59 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 139 Kč splatných vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Součástí splátek byla také měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 752 Kč dle přílohy č. 1 Smlouvy. V souvislosti se smlouvou požádal žalovaný dne [datum] o využití tzv. marketingové akce, na základě které došlo k ponížení prvních dvou splátek na polovinu jejich původní výše (t.j. 3 070 Kč) a k ponížení úrokové sazby úvěru na úrokovou sazbu ve výši 64,20 % p. a. Žalovanému tak zároveň vznikla povinnost uhradit žalobkyni jednu splátku navíc v kalendářním měsíci bezprostředně následujícím po skončení původního splátkového kalendáře. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když na dluh uhradil celkem 61 391 Kč, poslední splátku uhradil dne [datum]. Do dne zesplatnění vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu v celkové výši 1 497 Kč za prodlení žalovaného s úhradou splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 30 dnů (499 Kč za každou splátku). Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 600 Kč za prodlení žalovaného se splátkami [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 15 dnů (200 Kč za každou splátku). V důsledku prodlení žalovaného se splátkou [číslo] o více jak 65 dnů došlo v souladu s bodem 6.3 Smlouvy ke dni [datum] automaticky k zesplatnění celého úvěru. K tomuto datu se celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 100 606,18 Kč (jistina původního úvěru ve výši 86 797 Kč + dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 809,18 Kč) byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaný neuhradil po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení od [datum] až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil, takže ke dni podání žaloby žalobkyni dlužil částku 120 156,44 Kč tvořenou novou jistinou úvěru ve výši 100 606,18 Kč, smluvní pokutou před zesplatněním úvěru ve výši 1 497 Kč, náklady spojenými s prodlením ve výši 600 Kč, smluvní pokutu po zesplatnění úvěru od [datum] do [datum] ve výši 16 701,26 Kč a úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr dle Přílohy č. 1 Smlouvy ve výši 752 Kč. Dále žalobkyně požaduje výše specifikované příslušenství. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Dne [datum] v 19:34:47 podepsal žalovaný jako klient elektronicky návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Žalovanému byl rovněž předložen Předsmluvní formulář (viz předsmluvní formulář ze dne [datum]). Žalobkyně zaslala žalovanému [příjmení] o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum], jímž žalovanému sdělila, že akceptuje návrh na uzavření Smlouvy; o akceptaci Smlouvy svědčí rovněž akceptační doložka žalobkyně uvedená přímo v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] s datem akceptace [datum]. Součástí Oznámení byl rovněž splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru (viz oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 92 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem z úvěru splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 6 139 Kč s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 10. dne příslušného měsíce, zápůjční úroková sazba činí 64,59 % ročně. Na základě Součástí splátek byla vedle jistiny a úroku za poskytnutí úvěru také úhrada za pojištění odpovědnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 752 Kč dle přílohy [číslo] Smlouvy (viz přihláška do pojištění, příloha [číslo] Smlouvy). Na základě využití tzv. marketingové akce došlo k ponížení prvních dvou splátek na polovinu a zápůjční úrokové sazby na 64,20 % p.a. Žalovanému zároveň vznikla povinnost uhradit žalobkyni jednu splátku navíc v kalendářním měsíci bezprostředně následujícím po skončení původního splátkového kalendáře (viz oznámení o schválení úvěru ze dne [datum]). Podle bodu 4.2 Smlouvy se úvěr splácí anuitními splátkami, jejichž výše se nemění, v každé splátce je zahrnuta jak platba jistiny úvěru, tak také platba úroku z úvěru. Podle bodu 6.1 Smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se zaplacením kterékoli splátky či její části vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení delším jak 30 dnů. Po zesplatnění úvěru právo na další smluvní pokuty již nevzniká. Tato smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k její úhradě. Podle bodu 6.2 Smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Podle bodu 6.3 písm. b) Smlouvy pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části delším než 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. K tomuto datu se také stanou splatnými veškeré úroky přirostlé do dne zesplatnění a také smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 Smlouvy. Dle bodu 6.4 Smlouvy se dosud nesplacená jistina a úroky stávají ke dni zesplatnění součástí [příjmení] jistiny úvěru. Dle bodu 6.5 Smlouvy, jestliže žalovaný neuhradil novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z nové jistiny denně. Dle bodu 6.7 Smlouvy má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ze všech dlužných částek (viz oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]).

4. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení žalovaného. Příjem žalovaného ze zaměstnání činí 17 772 Kč, jiné příjmy nemá. Jeho výdaje tvoří životní minimum ve výši 3 860 Kč, bydlení (nájem, inkaso) ve výši 2 603 Kč a splátky [právnická osoba] ve výši 2 269 Kč, tj. celkem 8 732 Kč. Celkově tak disponuje volnými zdroji ve výši 8 040 Kč (viz hodnocení klienta), není přitom patrno, zda a jakým způsobem žalobkyně tyto údaje ověřila. Žalobkyně nahlédla do nebankovního registru klientských informací s výsledkem [anonymizováno] bodů, kdy podle vysvětlivky u bodů [číslo] více se jedná o Kategorii II. (vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů) – (viz sjetina na č. l. 72), a dále výpisem z registru [příjmení] s výsledkem 0 dlužných splátek – (viz sjetina na č. l. 73).

5. Z informativních výpisů z bankovního účtu žalovaného žalobkyně ověřila, že je žalovaný majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen (viz detaily úhrady na č. l. 78-81). Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši 92 000 Kč převodem na účet [číslo] [bankovní účet], vedený na jméno [celé jméno žalovaného] u [právnická osoba], jako variabilní symbol bylo použito číslo Smlouvy (viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 35, potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum]).

6. Žalovaný uhradil v období od května 2021 do května 2022 částku 61 391 Kč (viz karta klienta). Výzvou k zaplacení ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky [číslo] splatné dne [datum] a [číslo] splatné dne [datum], náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne [datum]). Výzvou k zaplacení ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky [číslo] splatné dne [datum], splátky [číslo] splatné [datum], náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne [datum]). Výzvou k zaplacení ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky [číslo] splatné dne [datum], splátky [číslo] splatné [datum] a splátky [číslo] splatné dne [datum], náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne [datum]). V oznámení ze dne [datum] žalobkyně žalovanému sdělila, že došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru, současně jej vyzvala k okamžité úhradě (nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání oznámení) dlužných částek v celkové výši 103 455 Kč. Žalovaný byl rovněž informován o vzniku povinnosti hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužných částek až do zaplacení (viz oznámení ze dne [datum]). Žalovaný byl nakonec vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslané téhož dne (viz předžalobní výzva, poštovní podací arch č. l. 38). Žalovaný ničeho neuhradil (viz karta klienta korespondující nezpochybněným tvrzením žalobkyně).

7. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v dubnu 2021, úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně činila 6,93 % ročně (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na č. l. 83). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 14. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 92 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 64,20 % ročně z poskytnuté částky; to vše v úhrnné výši 258 576 Kč v 47měsíčních splátkách po 6 139 a 2 splátkách po 3 070 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na [datum] a každá další splátka byla splatná vždy k 10. dni příslušného měsíce a roku. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 92 000 Kč poskytla žalovanému na účet uvedený ve Smlouvě. Žalovaný následně uhradil částku 61 391 Kč.

15. Ačkoliv na předložené Smlouvě je podpis obou smluvních stran, soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

16. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného etc.), na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI. Jinými důkazy než ty, co jsou v žalobě uvedeny, žalobkyně nedisponuje. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě jako formální a nedostatečnou. Pokud se jedná o příjem žalovaného, z dokazování vyplynulo, že tento žalobkyně ověřila z výpisů z účtů žalovaného, z nichž bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného byl příjem ze zaměstnání v průměrné výši 17 772 Kč. Co se týče výdajů, zde má soud za to, že nelze automaticky vycházet z životního minima ve výši 3 860 Kč, rovněž náklady na bydlení (nájemné a inkaso) ve výši 2 603 Kč se jeví jako vysoce nedůvěryhodné. Navíc špatnou ekonomickou situaci žalovaného dokládal v době uzavření také fakt, že žalovaný již jeden úvěr u žalobkyně splácí a tyto splátky patří také mezi jeho měsíční výdaje. Výdaje žalovaného tak žalobkyně neprověřovala vůbec, stejně jako skutečnou míru jeho zadlužení, když vycházela pouze z databází SOLUS, NRKI a z informací získaných od žalovaného. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě navíc z výpisu z účtu žalovaného za období [datum] do [datum] vyplývá, že žalovanému byla [datum] vyplacena částka 50 000 Kč od úvěrové společnosti [právnická osoba] (tedy nejspíše další úvěr, který není v posouzení výdajů žalovaného vůbec zohledněn) a hlavně, že žádnými volnými prostředky žalovaný fakticky vůbec nedisponoval (jak plyne z výpisu z účtu na č.l. 54 -58).

17. Stran problematického posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (zejména stran nedostatečného zkoumání výdajů žalovaného) lze rovněž odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2020, č. j. 46 C 281/2020-62, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2021, č. j. 28 Co 15/2021-97, rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2021, č. j. 41 C 84/2021-75, či ze dne 5. 1. 2022, č. j. 36 C 381/2021-89.

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.

20. Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby shledal, že žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, nebylo by možné jí přiznat na základě Smlouvy jí požadované plnění v celé výši. Jestliže si totiž smluvní strany sjednaly úrok ve výši 64,20 %, lze učinit závěr, že takto sjednaná výše úroku se však zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011) mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření Smlouvy (duben 2021) činila podle statistiky České národní banky při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně 6,93 % ročně. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené ve Smlouvě by bylo i z tohoto důvodu absolutně neplatné podle § 588 o. z. Protože bylo sjednáno, že jistina má být úročena, avšak její výše nebyla platně ujednána, byl by žalovaný v souladu s § 1802 o. z. povinen hradit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. v daném případě roční úrok ve výši 6,93 % p. a. Takto správně stanovená úroková sazba by měla přitom vliv na výši nové jistiny úvěru, na smluvní pokutu po zesplatnění, na smluvní úrok, jakož i na částku, od níž by se odvíjel zákonný úrok z prodlení.

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkové transakce ve výši 92 000 Kč ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 92 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 61 391 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení. které tak činí částku 30 609 Kč.

22. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

23. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 30 609 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 30 609 Kč.

24. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 609 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 89 547 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 103 455 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 16 701,26 Kč, úroku ve výši 64,2 % ročně z částky 86 797 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 572,40 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 86 797 od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 310 291 Kč, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 25. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, a proto by mu byla žalobkyně povinna podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit náklady řízení. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.