46 C 372/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 204,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 204,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 204,60 Kč od 16. 2. 2019 do 2. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 204,60 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou dne 6. 10. 2020, ve znění doplnění ze dne 29. 12. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 204,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 204,60 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu (webových stránek [anonymizováno]) dne 17. 1. 2019 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému téhož dne úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal Společnosti vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204,60 Kč do 15. 2. 2019. Žalovaný však ničeho neuhradil, čímž Společnosti vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Společnost následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Žalobkyně tvrdila, že dne 17. 1. 2019 uzavřeli Společnost a žalovaný prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému téhož dne jistinu úvěru ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal Společnosti vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204,60 Kč do 15. 2. 2019. Z dokazování sice vyplynulo, že Společnost poskytla na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, dne 17. 1. 2019 částku 3 000 Kč (viz potvrzení o provedení transakce, sdělení ČSOB ze dne 29. 12. 2020 a výpis z účtu za 1–2/2019), nebylo však prokázáno, že by uvedená částka byla poskytnuta žalovanému na základě smluvního plnění, tedy uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobkyně sice soudu předložila listinu nazvanou„ smlouva o úvěru č. [anonymizováno], podle níž měl žalovaný vyjádřit svůj souhlas se Smlouvou prostřednictvím SMS kódu„ ifzz“, avšak po provedeném dokazování zůstalo nejasno, zda a jakým způsobem skutečně žalovaný uvedeným SMS kódem vyjádřil svůj souhlas se Smlouvou.

5. Usneseními ze dne 18. 12. 2020, č.j. 46 C 372/2020-29 a ze dne 13. 1. 2021, č. j. 46 C 372/2020-47, vyzval soud žalobkyni, aby navrhla patřičné důkazy, že žalovaný projevil souhlas se Smlouvou prostřednictvím uvedené SMS zprávy, že Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného a Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného tvrzeným způsobem. Na výzvu soudu žalobkyně nijak nereagovala a požadované důkazní návrhy neučinila. Soudu tak nezbylo po provedeném dokazování u jednání konaného dne 23. 2. 2021 učinit závěr, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní, pročež soud v rámci právního hodnocení vyšel ze skutečnosti, že k ujednání stran ohledně smlouvy o úvěru dne 17. 1. 2019 nedošlo, stejně jako k ověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany Společnosti.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 postoupila Společnost na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu pohledávek; v přiloženém seznamu pohledávek byla pod č. 4174282 uvedena pohledávka Společnosti za žalovaným ve výši 6 204,60 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek a seznam pohledávek). Dopisem ze dne 27. 6. 2020 sdělila Společnost žalovanému, že postoupila pohledávku ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis na č. l. 26). Dopisem ze dne 27. 6. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě částky 13 124,87 Kč do 3 dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis na č. l. 26p). Oba dopisy byly zaslány dne 27. 6. 2020 zástupcem žalobkyně (viz podací lístek na č. l. 27). Žalovaný doposud ničeho nezaplatil (viz nesporné tvrzení stran). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalovanému oznámeno Společností dopisem ze dne 27. 6. 2020. Soud má tedy prokázáno, že došlo nejen k řádnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl., ale i k oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi ze strany postupitele (Společnosti), takže postoupení pohledávky nabylo účinků nejen mezi stranami postupní smlouvy, ale i vůči dlužníkovi (žalovanému). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

14. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že v projednávané věci nebylo prokázáno uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Žalobkyně sice předložila soudu listinu nazvanou„ úvěrová smlouva č. [anonymizováno]“, avšak z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný kdy měl s ní vyjádřit souhlas. Samotná skutečnost, že dne 17. 1. 2019 poskytla Společnost na účet žalovaného částku 3 000 Kč, pro vznik Smlouvy coby reálného kontraktu, k jehož vzniku se vyžaduje nejen poskytnutí peněžních prostředků, ale i smluvní konsensus stran ohledně obsahu závazku, nepostačuje. S ohledem na uvedené nemohl soud učinit závěr o platném vzniku právního vztahu, což má za následek, že nelze žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, které by se zakládalo na závazkověprávním vztahu zápůjčky.

15. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky 3 000 Kč na účet žalovaného ze strany Společnosti, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je nicméně třeba v souladu se zásadou iura novit curia posoudit právní poměr mezi Společností, resp. nyní žalobkyní, a žalovaným jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel na svůj účet částku 3 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Oč se tedy žalovaný obohatil, tj. o částku 3 000 Kč, je povinen Společnosti, resp. po postoupení pohledávky žalobkyni vrátit.

16. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 6. 2020, která se dostala do sféry žalovaného dne 30. 6. 2020. Třídenní lhůta k plnění stanovená v této upomínce tak uplynula dne 2. 7. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 3 000 Kč dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud.

17. Jelikož žalovaný uvedený dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 3. 7. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z.). Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy v daném případě 8,25 % ročně.

18. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), naopak soud pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 204,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 204,60 Kč od 16. 2. 2019 do 2. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 204,60 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vyhlášení rozsudku (23. 2. 2021) přiznána částka 3 160,03 Kč (jistina ve výši 3 000 Kč + jdoucí úrok z prodlení kapitalizovaný k uvedenému dni ve výši 160,03 Kč), přičemž k tomuto dni žalobou požadovala zaplacení celkově částky 7 429,41 Kč (jistina 3 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 204,60 Kč + jdoucí úrok kapitalizovaný k uvedenému dni ve výši 1 224,81 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 42,53 % v poměru k neúspěchu 57,47 %. Žalovaný tak má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14,94 %. Žalovaný však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

20. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.