46 C 377/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 147 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 795 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 9 382,36 Kč a s úrokem z prodlení z částky 9 795 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, od 1. 7. 2021 do 14. 12. 2021 ve výši 7,5 % ročně a od 15. 12. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 352 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 8 256,68 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 352 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, od 1. 7. 2021 do 14. 12. 2021 ve výši 7,5 % ročně a od 15. 12. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 8. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 18 147 Kč s výše specifikovaným příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 16. 2. 2007 (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále jen„ Společnost“) a žalovanou. Společnost žalované poskytla půjčku ve výši 12 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 352 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč, kdy poslední byla stanovena na 22. 2. 2008. Ke dni 19. 2. 2009 činila dlužná jistina 10 699,88 Kč a souhrnný dlužný poplatek činil 7 447,12 Kč. Následně nebylo žalovanou ničeho plněno, takže do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 2 205 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi Společností a žalobkyní došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 10 699,88 Kč a z dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 7 447,12 Kč. Na příslušenství požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 18 147 Kč od 20. 8. 2008 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 17 639,04 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Dne 16. 2. 2007 si Společnost a žalovaná ujednaly Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalované půjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit Společnosti v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč. Žalovaná se zavázala splatit Společnosti dlužnou částku 20 352 Kč v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření Smlouvy. Žalovaná podpisem Smlouvy potvrdila, že od Společnosti převzala v hotovosti částku 12 000 Kč; nedílnou součástí Smlouvy byly smluvní podmínky o půjčce (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva). Dle čl. 1 SP v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 53 splátkách, činí RPSN 206,8 % p. a. Dle čl. 5 SP se jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném zaplacení na vlastní částku půjčky. Dle čl. 11 SP se zákazník zavazuje Společnosti uhradit ve výši stanovené příslušnými právními předpisy, náklady, včetně nákladů právního zastoupení, spojené s vymáháním pohledávky, se kterou je zákazník v prodlení (viz smluvní podmínky Společnosti). Od uzavření Smlouvy až do 12. 8. 2008 uhradila žalovaná celkem částku 2 205 Kč (viz nerozporované tvrzení žalobkyně).

4. Dne 18. 12. 2020 si Společnost coby postupitel a žalobkyně jakožto postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy; v příloze č. 1 byla pod poř. č. 13 238 uvedena pohledávka Společnosti za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 vč. přílohy č. 1). Dopisem ze dne 6. 1. 2021 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz dopis ze dne 6. 1. 2021 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 29. 7. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 36 604,67 Kč nejpozději do 13. 8. 2021 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis ze dne 29. 7. 2021 vč. podacího lístku).

5. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v únoru 2007 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně ve výši 12,90 % ročně a roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 12,66 % (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a přehled ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupný na www.cnb.cz). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> 7. S ohledem na uvedené ustanovení se právní vztahy mezi Společností, resp. nyní žalobkyní, a žalovanou řídí dosavadními právními předpisy, zejm. zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Podle dosavadních právních předpisů je rovněž nezbytné posoudit postoupení pohledávky na žalobkyni (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015 (uveřejněné pod č. 21/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)). <i>8. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odst. 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2).</i> <i>9. Podle § 526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odst. 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odst. 2).</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost ke dni 5. 1. 2021 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 524 obč. zák. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 6. 1. 2021. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 32 Odo 201/2004, soud nezkoumá, zda je smlouva o postoupení platná, oznámil-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>12. Podle § 658 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>13. Podle § 517 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (odst. 1 věty první). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (odst. 2).</i> 14. Společnost jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřely dne 16. 2. 2007 písemnou smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalované podle Smlouvy vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky Společnosti společně se souhrnným poplatkem ve výši 8 352 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření Smlouvy a každá další splátka je splatná každý kalendářní týden bezprostředně následujícím po kalendářním týdnu, v němž byla tato smlouva uzavřena, a to vždy v takový den v týdnu, který se svým názvem shoduje se dnem v týdnu, ve kterém byla tato smlouva uzavřena; celkově tak měla žalovaná zaplatit částku 20 352 Kč.

15. Sjednané právo na zaplacení souhrnného poplatku ve výši 8 352 Kč posoudil soud jako právo na zaplacení úroku, neboť souhrnný poplatek svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky. Částka 8 352 Kč na dobu 53 týdnů představuje úrok ve výši 68,29 % ročně ( (8 352 Kč/53) × (52/ 12 000 Kč) × 100). Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček; jako rozporná s dobrými mravy pak byla konkrétně shledána úroková sazba vyšší jak 60 % ročně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dohodnutá výše úroků v tomto případě převyšovala 5× obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami, která činila v době uzavření Smlouvy 12,9 % ročně. Takové ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné (§ 39 obč. zák.). Tíživá finanční situace dlužníka, která ho vede k uzavření smlouvy o půjčce, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). S ohledem na neplatné ujednání o smluvním úroku, byla žalovaná povinna ze Smlouvy žalobkyni vrátit jen jistinu ve výši 12 000 Kč.

16. Z žalobních tvrzení se podává, že žalovaná uhradila celkem na dluh částku 2 205 Kč. Jelikož z neplatného smluvního ujednání právo na zaplacení souhrnného poplatku (smluvního úroku) nevzniklo, nebylo možné na tuto neexistující pohledávku ani zčásti započíst plnění žalované. S ohledem na uvedené žalovaná dluží pouze na jistině, a to částku 9 795 Kč (12 000 Kč – 2 205 Kč), kterou doposud dobrovolně neuhradila, pročež ji k tomu zavázal soud svým rozhodnutím.

17. Úrok z prodlení je sankcí za prodlení žalované s řádnou a včasnou úhradou svých závazků, přičemž nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 517 obč. zák. Žalovaná měla dlužnou jistinu vrátit do 22. 2. 2008. K tomuto dni se také stala celá pohledávka za žalovanou splatnou. Jelikož žalovaná na dluh uhradila částku 2 205 Kč a jelikož soud shledal ujednání o souhrnném poplatku absolutně neplatným (viz výše), ocitla se žalovaná dne 23. 2. 2008 v prodlení s úhradou dlužné jistiny ve výši 9 795 Kč (a nikoliv ve výši 18 147 Kč) a žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010; žalobkyně však úrok z prodlení požadovala až od 21. 8. 2018 do zaplacení, tedy žádala méně, než na co má nárok, a takový žalobní požadavek soud nemůže přestoupit. Za období od 21. 8. 2008 do 19. 12. 2020 přitom zákonný úrok z prodlení z částky 9 795 Kč v kapitalizované výši činí 9 382,36 Kč.

18. S ohledem na uvedené soud uložil žalované povinnost, aby žalobkyni zaplatila částku 9 795 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 9 382,36 Kč a s úrokem z prodlení z částky 9 795 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, od 1. 7. 2021 do 14. 12. 2021 ve výši 7,5 % ročně a od 15. 12. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (výrok I.). Naopak soud žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 352 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 8 256,68 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 352 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, od 1. 7. 2021 do 14. 12. 2021 ve výši 7,5 % ročně a od 15. 12. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 19. Jelikož procesní úspěch stran byl zásadně totožný (53,60 % ku 46,40 %), rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

20. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.