46 C 410/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 9 417 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 417 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 628,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 417 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč do [datum]. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 1 206 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k posouzení úvěruschopnosti žalovaného dále uvedla, že mimo výpisu z databáze EUCB posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě výplatních pásek za období 9 – [číslo] a [číslo], z nichž vyplynul pravidelný měsíční příjem ve výši 18 000 Kč, který lze považovat pro posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr ve výši 6 000 Kč s poplatkem ve výši 2 211 Kč za dostačující. Pokud se jedná o proces uzavření smlouvy, žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně, po registraci zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum] e-mailovou zprávu na adresu [email], v níž potvrdila úspěšnost registrace a zaslala žalovanému uživatelské jméno a heslo pro vstup do klientské sekce. Potvrzení zaslala žalovanému rovněž SMS zprávou. Na základě registrace byl žalovanému v systému žalobkyně založen zákaznický účet. Dne [datum] žalovaný požádal prostřednictvím své klientské sekce o úvěr ve výši 6 000 Kč, téhož dne byla jeho žádost schválena, o čemž byl informován e-mailovou zprávou a SMS zprávou, čímž došlo k uzavření Smlouvy.

4. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka k věci uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Namítl, že žalobkyně neprokázala, že osoba žalovaného byla jasně a prokazatelně identifikována jako osoba, která předmětnou smlouvu uzavřela. Pokud by však soud měl za to, že k uzavření předmětné smlouvy došlo, namítá, že žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. Rovněž má za to, že sjednaný roční úrok v rámci RPSN ve výši 1400 % lze označit za lichevní.

5. V replice žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 a § 562 občanského zákoníku. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu, kartičkou pojištěnce, zasláním selfie žalovaného a výplatními páskami žalovaného za období 9 – [číslo] a [číslo] Smlouva byla podepsána SMS kódem z telefonního čísla, které patří žalovanému. Jistina úvěru byla zaslána na účet žalovaného, který uvedl při registraci. Pokud se jedná o sjednaný poplatek, tento slouží k pokrytí veškerých nákladů a současně musí žalobkyni zajistit přiměřený zisk. Sjednaný poplatek v posuzovaném případě s přihlédnutím k ustálené judikatuře v žádném případě nevybočuje z ustálené praxe a je ho třeba hodnotit jako přiměřený.

6. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 7. Žalovaný provedl dne [datum] v 20:02:28 svou registraci v systému provozovaném žalobkyní, kdy vyplnil požadované údaje, přiložil kopii občanského průkazu, kopii průkazu zdravotního pojištění, svoji fotografii a byl mu zřízen uživatelský účet (Profilem klienta, kopií občanského průkazu). Dne [datum] žalovaný požádal žalobkyni prostřednictvím svého klientského účtu o úvěr ve výši 6 000 Kč s poplatkem ve výši 2 211 Kč s dobou trvání 28 dnů a odsouhlasil text Smlouvy, potvrdil zaslaným SMS kódem, načež žalobkyně Smlouvu dne [datum] akceptovala, což žalovanému sdělila SMS zprávou a e-mailem na adresu uvedenou při registraci (přehledem odeslaných SMS zpráv, přehledem odeslaných e-mailů). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného v registru platebních informací, z něhož vyplynulo, že žalovaný čerpal doposud 3 spotřebitelské úvěry, které nebyly po splatnosti (REPI Credit Report). Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní a bezúčelový úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč do 28 dnů s tím, že roční úroková sazba činí 0 % (RPSN 1 424 %). Dle čl. IX.1 Smlouvy v případě prodlení žalovaného s plněním dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a) smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení za každý započatý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, b) úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, a c) paušální poplatky na úhradu nákladů. Dle čl. XI.

1. Smlouvy korespondence a jiné písemnosti se doručují prostřednictvím klientské sekce, elektronickou poštou, případně osobně nebo doporučeně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (Smlouvou). Dne [datum] zaslala žalobkyně ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, částku 6 000 Kč s popisem platby„ Úvěr dle smlouvy [číslo] [webová adresa]“ a [variabilní symbol], tj. rodné číslo žalovaného (Potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady na č. l. 24, sdělením [právnická osoba] ze dne [datum], výpisem z účtu za období [číslo]). Žalobkyně řadou SMS zpráv a e-mailů vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (přehledem odeslaných SMS zpráv a přehledem odeslaných e-mailů). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] zaslanou e-mailem na adresu dlužníka uvedenou při registraci [email]) vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného, aby uhradil dlužnou částku 13 949,97 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy (E-mailem na č. l. 27 a předžalobní upomínkou ze dne [datum]). Žalovaný však ničeho nezaplatil (nezpochybněným tvrzením žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 8. Žalobkyně jako věřitel, resp. podnikatel (§ 420 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), a žalovaný jako dlužník, resp. spotřebitel (§ 419 o. z.), uzavřeli prostřednictvím elektronických komunikací dne [datum] Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného si vynutit poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 2 211 Kč vrátit do 28 dní.

9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázán, má soud za to, že uvedená Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že splnila svou zákonnou povinnost, když v daném případě s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací z databáze EUCB a informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy. Na základě získaných informací dospěla žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila, na základě jakých konkrétních údajů ověřila úvěruschopnost žalovaného, reagovala žalobkyně tak, že příjmy ve výši 18 000 Kč byly stanoveny z výplatních pásek za období od 9 – [číslo] a [číslo], tyto však soudu nepředložila. Skutečnost, zdali má žalovaný splátky zápůjček či jiné dluhy, byla ověřena výpisem z databáze EUCB, z něhož vyplývá, že žalovaný neměl žádné úvěry po splatnosti. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje, neboť postup žalobkyně byl v dané věci čistě formální, kdy si toliko zjišťovala kreditní obrat žalovaného a zda nemá úvěry po splatnosti. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), žalobkyně, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Z bankovních výpisů opatřených soudem za období od [datum] do [datum] vyplynul prokazatelný příjem v průměrné výši cca 20 000 Kč. Žalobkyně však nijak nezkoumala reálné výdaje žalovaného, zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Z reportu REPI sice vyplývá, že žalovaný neměl žádné dluhy po splatnosti, nicméně z bankovních výpisů bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalovaného připsána od žalobkyně částka 4 000 Kč jako jistina úvěru, téhož dne byla na účet žalovaného připsána částka 5 000 Kč jako zápůjčka od [právnická osoba], dne [datum] byla na účet žalovaného připsána žalovaná jistina úvěru ve výši 6 000 Kč a téhož dne zápůjčka ve výši 7 000 Kč od [právnická osoba] Žalobkyně tak výdaje žalovaného včetně jejich struktury vůbec nezjišťovala a nijak neprověřovala. Kdyby si žalobkyně vyžádala bankovní výpis z účtu žalovaného, měla by za prokázané, že celkové výdaje převyšují příjmy žalovaného a disponibilní zůstatek na účtu nepřevyšuje 1 000 Kč.

10. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky s dlužnou částkou poplatku, smluvní pokutu, jakož ani požadované příslušenství.

12. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

13. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 6 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, bezdůvodné obohacení tak činí 6 000 Kč.

14. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne [datum]. Podle výzvy měl žalovaný zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 7 dnů, tj. [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku 6 000 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaný do [datum] dlužnou částku 6 000 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,5 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení.

16. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 3 417 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum], soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 6 400,07 Kč (jistina ve výši 6 000 Kč + úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 400,07 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 10 081,52 Kč (jistina ve výši 6 000 Kč + poplatky ve výši 2 211 Kč + smluvní pokuta ve výši 1 206 Kč + úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 664,52 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 63,48 % v poměru k neúspěchu 36,52 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 26,96 % Náklady řízení v celkové výši 2 331 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta ve výši 700 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění, vyjádření ze dne [datum]) á 200 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 400 Kč za 4 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 231 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 26,96 % z výše uvedené částky 2 331 Kč, tedy částku 628,44 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.).

18. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.