46 C 47/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 484,13 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 484,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 484,13 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 484,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 484,13 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], IČO [číslo], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného, prostřednictvím internetu dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14 484,13 Kč, který měl být splacen nejpozději [datum], avšak žalovaný ničeho nevrátil i přes zaslanou upomínku ze dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky a poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek Společnosti (viz Smlouva). Příjmy a výdaje žalovaného ověřovala Společnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Současně byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB (viz tvrzení žalobkyně). Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 35 536 Kč, kdy mu byla dne [datum] připsána na účet č. [bankovní účet], který je veden na jméno žalovaného, připsána částka ve výši 8 000 Kč, dne [datum] ve výši 2 972 Kč, dne [datum] ve výši 564 Kč, dne [datum] ve výši 10 000 Kč, dne [datum] ve výši 10 000 Kč a dne [datum] ve výši 4 000 Kč (viz potvrzení o provedených platbách na č. l. 72-77, výpisy z účtu na č. l. 46-62 a [číslo]). Dle čl. II. 4 Smlouvy se úvěr úročí úrokovou sazbou ve výši 10,50 % měsíčně. V případě prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně [příjmení] dle čl. VI. 1. písm. a) oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč a dle písm. b) zákonné úroky z prodlení. Žalovaný dluh řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 37 774 Kč (viz tvrzení žalobkyně, platební historie žalovaného na č. l. 78, výpisy z účtu na č. l. 46-62 a [číslo]). Žalovaná částka ve výši 14 484,13 Kč se sestává z jistiny ve výši 9 787,76 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3x 250 Kč) a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 946,37 Kč.

4. Dne [datum] si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla pod položkou [číslo] uvedena pohledávka za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy na č. l. 38). Dopisem ze dne [datum], zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 21 744,13 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne [datum] postoupila Společnost pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem ze dne [datum], čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>12. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím internetu smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 35 536 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek Společnosti, uhradil však pouze částku 37 774 Kč. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 9 787,76 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3x 250 Kč) a úroku za období čerpání úvěru ve výši 3 946,37 Kč.

14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost ověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací z dostupných databází a porovnáním doložených příjmů a výdajů.

15. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Z provedeného dokazování lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Společnost se spokojila toliko s prohlášením žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem, aniž by zkoumala jeho přesnou výši a toto ověřila prostřednictvím dokumentů jako je např. pracovní smlouva, výplatní pásky či výpisy z účtu žalovaného. Za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost opět spokojila toliko s prohlášením žalovaného, že je schopen úvěr splácet, aniž by se zabývala výší jeho pravidelných měsíčních výdajů. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení atd.

16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

17. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s náhradou účelně vynaložených nákladů, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

18. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

19. Žalovanému byla poskytnuta od Společnosti částka 35 536 Kč (8 000 Kč + 2 972 Kč + 564 Kč + 10 000 Kč + 10 000 Kč + 4 000 Kč). Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 37 774 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak bylo zcela uhrazeno. Soud proto žalobu pro nedůvodnost zmítl (výrok I.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).