46 C 51/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 31 749,40 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 969,48 Kč spolu s úrokem v kapitalizované ve výši 19 425,13 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 432 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 900 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 198,27 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 900 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 447,92 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 164,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 447,92 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 900 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 31 749,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti uvedenou částku vrátit spolu s částkou 25 776 Kč představující úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatek, tedy uhradit celkem částku 55 776 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od jejího podpisu; poslední splátka tedy měla být zaplacena dne datum. Žalovaná řádně a včas nesplácela, když uhradila celkově částku 17 100 Kč, která odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám a která byla poměrově alokována na jistinu a na příslušenství. Nejpozději dne datum vzniklo Společnosti právo na úhradu celé dlužné částky, která k tomuto dni činila na jistině 21 347,92 Kč a na smluvním příslušenství 17 328,08 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné splátky za každý den prodlení. Celkově tak smluvní pokuta z dlužné jistiny ve výši 21 347,92 Kč za období od datum do datum činí 9 969,48 Kč, které se žalobou původně domáhala. Jelikož žalovaná řádně nesplatila úvěr ke dni datum, vzniklo Společnosti právo na smluvní úrok ve výši 15 % ročně, kdy tento za období od datum do datum činí 4 097,05 Kč. Rovněž Společnosti vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně požaduje do zesplatnění ve výši 631,66 Kč, od datum do datum ve výši 2 731,36 Kč a ve výši 10 % p. a. z částky 21 347,92 Kč od datum do zaplacení. V neposlední řadě žalobkyně požadovala účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 432 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena Společností na žalobkyni. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

2. Podáním ze dne datum žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, a proto bere zpět žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 969,48 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 432 Kč a smluvního úroku v kapitalizované výši 19 425,13 Kč. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalované k tomuto zpětvzetí, neboť k němu došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci (výrok I.).

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. Zjištěný skutkový stav 4. Dne datum požádala žalovaná příjmení o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který bude splácet v 14 měsíčních splátkách. Současně uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnaná, její příjem činí 16 041 Kč. Celkové měsíční výdaje činí 6 410 Kč, z toho náklady na bydlení a energie ve výši 3 410 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 000 Kč; uvedené skutečnosti měla Společnost ověřit z výplatní pásky a pracovní smlouvy (viz žádost o úvěr ze dne datum). Společnost poskytla žalované standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz standardní informace o spotřebitelském úvěru). Společnost a žalovaná si téhož dne ujednaly Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 5 400 Kč, celkem tedy částku 55 776 Kč (RPSN 272,44 %) splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že od Společnosti převzala v místě svého bydliště v hotovosti částku 30 000 Kč (viz Smlouva). Žalovaná na dluh plnila celkem částku 17 100 Kč (viz přehled splácení na č. l. 39). Dne datum si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek, tj. v příloze číslo smlouvy, v níž byla uvedena též pohledávka Společnosti za žalovanou. Pohledávka ze Smlouvy činila celkově 38 676 Kč, z toho dluh na jistině 21 347,92 Kč, na úroku 1 457,26 Kč, na poplatku za vyhodnocení úvěru 1 933,14 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 10 193,22 Kč, na inkasním poplatku 3 744,46 Kč, na sankčním poplatku 3 000 Kč, na nákladech na vymáhání ve výši 500 Kč, na smluvním úroku po splatnosti 5 310,62 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 3 782,37 Kč na smluvní pokutě 13 500 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, KIE C/3 číslo, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne datum oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne datum vč. podacího archu). Dopisem ze dne datum informovala žalobkyně žalovanou o postoupení pohledávky a vyzvala ji k zaplacení částky 64 691,06 Kč do datum s upozorněním na předání dluhu advokátní kanceláři. Současně žalobkyně upozornila žalovanou na skutečnost, že v případě neposkytnutí součinnosti si bude účtovat za mimosoudní vymáhání pohledávky odchozím telefonním hovorem částku 72 Kč (viz výzva na č. l. 30). Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 63 971,80 Kč s příslušenstvím nejpozději do datum na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka ze dne datum vč. podacího archu). Právní posouzení věci 5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou, seznamem pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty, která byla podmínkou účinnosti postoupení, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne datum, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalované. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Společnost a žalovaná uzavřely dne datum Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalované si vynutit poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalované coby vydlužitelce peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalované vznikla povinnost vrátit Společnosti poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 2 888 Kč (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 5 400 Kč, celkem tedy částku 55 776 Kč (RPSN 272,44 %) splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.

15. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 14. 3. 2022, č. j. 46 C 51/2022-54, uvedla, že dalšími důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr bohužel nedisponuje. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ze strany Společností před uzavřením Smlouvy splněna nebyla.

16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo, či usnesení Ústavního soudu ze dne datum, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

17. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 21 347,92 Kč, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).

18. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně třeba s ohledem na zásadu iura novit curia právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 30 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 17 100 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení, které tak činí 12 900 Kč.

19. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

20. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 12 900 Kč nepochybně vyzvána až dopisem ze dne datum, v němž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do datum. Jelikož žalovaná dlužnou částku 12 900 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaná do datum dlužnou částku 12 900 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem datum do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,5 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 900 Kč od datum do zaplacení, kdy za období od datum do datum zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši činí 198,27 Kč.

22. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 900 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 198,27 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 900 Kč od datum do zaplacení (výrok II.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 8 447,92 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 164,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 447,92 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 900 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III.). Náklady řízení a lhůta k plnění 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaných ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 13 530,86 Kč (jistina ve výši 12 900 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 198,27 Kč a od datum do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 432,59 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 55 253,44 Kč (jistina + smluvní pokuta + náklady na uplatnění ve výši 31 749,40 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 19 425,13 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 3 363,02 Kč + úrok z prodlení od datum do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 715,89 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 24,49 % v poměru k neúspěchu 75,51 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 51,02 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

24. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, pobočce ve obec, prostřednictvím Okresního soudu ve obec, ve dvojím vyhotovení.