46 C 52/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 900 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 160 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 092,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 546,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 21 046,73 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 25,77 % ročně z částky 21 046,73 od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 060 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva [číslo]“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 4 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 660 Kč, konče dnem [datum]. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 13 100 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 25,77 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 27 060 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 21 046,73 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 6 013,27 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 25,77 % ročně z částky 21 046,73 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 10 546,17 Kč a od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 046,73 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 4 092,42 Kč a od [datum] do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne [datum] Smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 4 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 39 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 660 Kč. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu zápůjčky v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem tvoří dávky státní sociální podpory v celkové výši 15 340 Kč a průměrné výdaje tvoří výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč a osobní výdaje ve výši 7 200 Kč, žije v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Společnost příjmy ověřila výměrem podpory a výpisem z bankovního účtu a výdaje ověřila prostřednictvím nájemní smlouvy a z rozhodnutí o přiznání výživného (viz karta zákazníka ze dne [datum]). Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 13 100 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

4. Dne [datum] si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne [datum] odeslaným následující den oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podací lístek ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 43 727,08 Kč do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne [datum] a podací lístek ze dne [datum]); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o úhradě úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum] odeslaným následující den, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Společnost a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 4 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 39 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 660 Kč.

14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když ve všech případech s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], aby žalobkyně doplnila, na základě jakých konkrétních údajů Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, reagovala žalobkyně tak, že Společnost ověřila majetkovou situaci žalovaného z výměru podpory, nájemní smlouvy, výpisů z bankovního účtu a z rozhodnutí o přiznání výživného. Současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ni navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), poskytovatel spotřebitelského úvěru se při posuzování úvěruschopnosti obecně nesmí jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření. V tomto konkrétním případě však k takovému šetření a řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedošlo. Lze připustit, že Společnost dostatečně prověřila příjmovou stránku žalovaného, když údaj o výši jeho čistého měsíčního příjmu (15 340 Kč) uvedený v kartě zákazníka korespondoval s oznámením o přiznání dávek žalovanému a s výpisem z jeho bankovního účtu. Nicméně pokud jde o výdajovou stránku, z karty zákazníka-žalovaného se podává, že jeho měsíční výdaje měly činit částku 10 200 Kč, z toho 7 200 Kč na osobní výdaje a 2 500 Kč na bydlení (nájem, inkaso, energie), k čemuž byla předložena mj. příslušná smlouva o nájmu bytu. Soud ovšem konstatuje, že tato smlouva nebyla celá, když z ní byly zachyceny toliko první a poslední strana, přičemž v předložené části smlouvy absentuje údaj pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného klíčový, tj. výše nájmu. Jak již bylo zmíněno, v klientské kartě byl veden údaj o výdajích za bydlení ve výši 2 500 Kč. Ze smlouvy o nájmu bytu přitom plyne, že se jedná o byt 2+kk na adrese v centru [obec]. I bez znalosti konkrétních ustanovení nájemní smlouvy o výši nájemného je zcela evidentní, že tvrzená částka výdajů na bydlení 2 500 Kč byla zcela nereálná vzhledem dispozicím najímaného bytu a jeho lokalitě, a to i s přihlédnutím k době, kdy byla Smlouva mezi Společností a žalovaným uzavírána. [příjmení] 2 500 Kč přibližně odpovídá, resp. odpovídala (obecně známým) měsíčním nákladům pouze na inkaso či energie, v žádném případě však nemohla pokrýt výši samotného nájemného – při znalosti místních poměrů lze její minimální (a to soud zdůrazňuje) výši odhadovat alespoň na pětinásobek uváděné části. Nadto z výpisu z účtu žalovaného jsou mj. patrné tři po sobě jdoucí transakce á 1 000 Kč s popisem [anonymizována tři slova] [obec], kdy zjevně jde o transakce v kasinu. Žalovaný se tedy evidentně oddával hazardním hrám, za které byl schopen de facto jednorázově utratit přibližně pětinu svého měsíčního příjmu. V obecné rovině přitom zjištěný sklon osoby k hazardním hrám už sám o sobě musí u potenciálního věřitele vzbuzovat pochybnosti o finanční kázni dlužníka a konsekventně o jeho platební spolehlivosti. Uvedené skutečnosti ovšem Společnost při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žádným způsobem nezohlednila (pokud je tedy sama přímo cíleně neignorovala), stejně tak zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Ověření úvěruschopnosti žalovaného tedy v žádném případě nelze mít za řádné.

15. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

16. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

17. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

18. Žalovaný obdržel od Společnosti částku 22 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 13 100 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 8 900 Kč.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 8 900 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 8 900 Kč.

21. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 160 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 092,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 546,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 21 046,73 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 25,77 % ročně z částky 21 046,73 od [datum] do zaplacení, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).