46 C 59/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno. sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 728,12 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 331,32 Kč a smluvní pokuty ve výši 382,70 Kč, zastavuje

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 181,18 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 164,24 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 636,86 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 345,42 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka a smluvní pokutou ve výši částka. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, IČO IČO (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 116,66 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka, avšak žalovaný uhradil pouze částka a ničeho dalšího neuhradil i přes zaslanou upomínku ze dne datum. Žalobkyně uvedla, že žalovaný udělil souhlas se zpracováním údajů sdružením právnická osoba. za účelem získání informací o jeho bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti a současně i souhlas k provedení dotazů na další úvěrové registry. Dokumenty k prověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje.

2. Podáním doručeným soudu dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně kapitalizovaného úroku ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka, neboť nedisponuje dokumenty k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Přitom podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci (výrok I).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. Zjištěný skutkový stav 4. Společnost a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu, na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 116,66 % ročně do 12 měsíců od poskytnutí úvěru formou pravidelných měsíčních splátek (viz Smlouva na č. l. 13). Společnost zaslala dne datum na účet vedený na jméno žalovaného částku částka (viz výpis z běžného účtu na č. l. 23 p. v., sdělení právnická osoba. na č. l. 48 vč. výpisu z účtu žalovaného). Žalovaný uhradil Společnosti celkem částka (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od datum do poskytnutí úvěru je patrno, že počáteční zůstatek činil -částka, konečný zůstatek částka, na účet přišlo částka a odešlo částka. Z výpisu je dále patrný příjem od společnosti právnická osoba. ve výši částka ze dne datum a ve výši částka ze dne datum a odchozí platby ve prospěch právnická osoba. s detailem platby „Půjčka 1“ v celkové výši částka (viz výpis z účtu žalovaného na č. l. 49 – 51 p.v.).

6. Dne datum si ujednaly Společnost coby postupitel a společnost právnická osoba coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek a dne datum dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na základě kterých postoupila Společnost společnosti právnická osoba pohledávky, mezi kterými byla pod položkou č. hodnota uvedena pohledávka za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 24, společné prohlášení smluvních stran o uzavření dílčí smlouvě o postoupení pohledávek na č. l. 31, potvrzení o úhradě kupní ceny na č. l. 56). Dne datum si ujednaly společnost právnická osoba coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila společnost právnická osoba žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla uvedena pohledávka za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 33). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum odeslaným dne datum a dopisem odeslaným dne datum, který byl současně i předžalobní upomínkou (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 37, podací arch na č. l. 38, předžalobní upomínka na č. l. 39, podací arch na č. l. 40). Právní posouzení věci 7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), postoupila Společnost pohledávku za žalovaným ze smlouvy na společnost právnická osoba, která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvami o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o úhradě kupní ceny, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem odeslaným dne datum, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost však v daném případě nedisponovala žádnými údaji o výši příjmů a výdajů žalovaného, nezjišťovala, zda je žalovaný zaměstnán či pobírá dávky státní sociální podpory a nezkoumala ani výši jeho výdajů na bydlení, jídlo, dopravu atd. Společnost tak zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, když žalobkyně sice uvedla, že žalovaný dal souhlas k lustraci jeho osoby v bankovních i nebankovních registrech, nicméně Společnost nedisponovala s žádnými údaji ohledně míry jeho zadlužení a nevyžádala si ani potřebné dokumenty, ze kterých by zjistila jeho příjmy a výdaje, jako například pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu či výpis z běžného účtu žalovaného, ze kterého je navíc patrné, že výdaje žalovaného byly téměř totožné s jeho celkovými příjmy a dále to, že žalovaný na tomto účtu nedisponoval téměř žádnými finančními prostředky. Nejen, že tak Společnost úvěruschopnost žalovaného neověřovala, nadto bylo před uzavřením Smlouvy zřejmé, že žalovaný nebude vzhledem k absenci finančních prostředků na účtu a výdajům dosahujícím výši jeho příjmů, schopen úvěr splácet.

13. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

14. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

15. Žalovanému byla poskytnuta od Společnosti částka částka. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti částku částka, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.

16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky částka coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III). Náklady řízení a lhůta k plnění 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v účinném znění. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.