46 C 67/2020

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 200 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 200 Kč od [datum] do [datum] a z částky 19 250 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 450 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla v hotovosti částku 25 000 Kč, kterou byl žalovaný povinen vrátit společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 250 Kč v týdenních splátkách po 738 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena do 7. dne od podpisu Smlouvy a každá další splátka měla být uhrazena vždy do 7. dne od předchozí splátky, kdy uhrazená částka se použije nejprve na kapitalizovaný úrok a následně na jistinu. V případě prodlení s úhradou některé splátky se zbylý dluh včetně příslušenství stává splatným v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný splácel nepravidelně, kdy uhradil celkově částku 13 800 Kč. Při vydělení této částky výší týdenní splátky vyplývá, že splatnost pohledávky nastala ke dni [datum], žalobkyně však požaduje zákonný úrok z prodlení od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy od [datum].

2. Na výzvu soudu, aby žalobkyně uvedla, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, žalobkyně sdělila, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu předložených dokumentů vyplněných/zaškrtnutých v Evidenční kartě klienta při jejím sepisování, kontrolu rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrolu aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí prostřednictvím dálkového systému společnosti [právnická osoba] a případné vyhodnocení jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klienta, kontrolu aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku prostřednictvím dálkového systému společnosti [právnická osoba], kontrolu platební historie klienta u žalobkyně vč. historie veškerých záznamů o klientovi, vyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v Evidenční kartě klienta sepsané před samotným poskytnutím společně se Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, vyhodnocením příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu, klienta a to na základě vědomostí a praxe z„ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, kdy úvěr bude čerpán v hotovosti při podpisu Smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem Smlouvy, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 8 750 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 500 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 737,50 Kč v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní, kdy 1. splátka je splatná dne [datum] a každá další splátka je splatná 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Pro případ prodlení se žalovaný zavazuje uhradit náklady účelně vynaložené žalobkyní v souvislosti s jeho prodlením, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení, kdy bližší podmínky stanoví Smluvní podmínky (dále jen„ SP“), které jsou nedílnou součástí Smlouvy (Smlouvou). Dle SP v případě že klient nesplní svoji povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej žalobkyně k úhradě dlužné částky, k čemuž stanoví klientovi lhůtu alespoň 30 dní. Neuhradí-li klient dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě, má žalobkyně právo požadovat uhrazené celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. V případě prodlení klienta s úhradou splátky je žalobkyně oprávněna požadovat také zákonný úrok z prodlení (Smluvními podmínkami). Žalovaný rovněž podepsal předložený formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde byly uvedeny parametry poskytnutého úvěru včetně splátek a výše nákladů (formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dle evidenční karty klienta bydlí žalovaný v nájemním bydlení, má středoškolské vzdělání, vlastní vůz, nevlastní nemovitosti, nebyl soudně ani trestně stíhán, měl dříve u žalobkyně půjčku„ SOU“, je nezaměstnaný, kdy chodí na brigády, celkový příjem tvoří 20 000 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje činí 13 900 Kč, z toho nájem/inkaso 3 500 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na úvěry u žalobkyně 5 200 Kč, výdaje na jiné úvěry/zápůjčky 5 200 Kč (pozn. exekuce) a jiné výdaje domácnosti 5 000 Kč (Evidenční kartou Klienta).

5. Žalovaný na úvěr uhradil celkově částku 13 800 Kč, a to ihned na počátku uzavření Smlouvy uhradil 3 200 Kč, dále uhradil v 5. týdnu 3 900 Kč, v 9. týdnu 3 200 Kč a v 15. týdnu 3 500 Kč, dle evidence žalobkyně se žalovaný dostal do prodlení s 19. splátkou, poslední z předepsaných splátek měla být uhrazena dne [datum] (Informacemi o smlouvě [číslo]).

6. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky z titulu Smlouvy ve výši 30 450 Kč do 5 dnů od doručení upomínky s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (Předžalobní výzvou k úhradě dlužného plnění ze dne [datum] vč. potvrzení o podání). Žalovaný na dluh ničeho neuhradil (nezpochybněným tvrzením žalobkyně).

7. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v březnu 2017 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 9,42 % ročně a roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu činila 9,97 % (Přehledem úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupným na [webová adresa]). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně coby úvěrující zavázala přenechat žalovanému coby úvěrovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 8 750 Kč (66 % p. a.), s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 500 Kč, tj. vše ve výši 44 250 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 737,50 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne [datum] a každá další splátka byla splatná 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že od žalobkyně převzal částku 25 000 Kč.

15. Ačkoliv na předložené Smlouvě je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

16. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že provedla kontrolu žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu předložených dokumentů vyplněných/zaškrtnutých v Evidenční kartě klienta při jejím sepisování, kontrolu dokladů žalovaného dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrolu aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí prostřednictvím dálkového systému společnosti [právnická osoba] a případné vyhodnocení jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klienta, kontrolu aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku prostřednictvím dálkového systému společnosti [právnická osoba], kontrolu platební historie klienta u žalobkyně vč. historie veškerých záznamů o klientovi, vyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v Evidenční kartě klienta sepsané před samotným poskytnutím společně se Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, vyhodnocením příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu, klienta a to na základě vědomostí a praxe z„ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti.

17. Tuto činnost však soud shledal v tomto konkrétním případě jako čistě formální a nedostatečnou. Dle evidenční karty klienta byl totiž žalovaný nezaměstnaný, kdy si přivydělával na brigádách, přitom jeho celkový příjem měl činit 20 000 Kč. Žalovaný pak uvedl, že jeho běžné výdaje činily 13 900 Kč, z toho nájem/inkaso 3 500 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na úvěry u žalobkyně 5 200 Kč a jiné výdaje domácnosti 5 000 Kč. Již na první pohled se jeví, že příjmy žalovaného ve výši 20 000 Kč při současném sdělení, že je nezaměstnaný, se nejeví zcela věrohodně, rovněž běžné výdaje ve výši 13 900 Kč, do nichž nebyly náležitě zakalkulovány výdaje na stravu, ošacení a další běžné potřeby, se nejeví jako zcela věrohodné. Za dané situace bylo na žalobkyni, aby provedla hlubší analýzu příjmů a výdajů žalovaného, obzvláště jestliže žalovanému opakovaně poskytovala úvěry, jak je soudu známo též ze spisu 46 C 77/2020, ne zcela zanedbatelné výše, v tomto případě částku 25 000 Kč, kdy za 60 týdnů měl žalovaný žalobkyni vrátit částku 44 250 Kč, tj. 737,50 Kč týdně a cca 3 318,75 Kč měsíčně.

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je tedy Smlouvy neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat částku 30 450 Kč z titulu vrácení jistoty a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 450 Kč od [datum] do zaplacení.

20. Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby shledal, že žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, nebylo by možné jí přiznat na základě Smlouvy jí požadované plnění. Byť totiž bylo ve Smlouvě uvedeno, že výše úroku činí toliko 8 750 Kč, dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu za poskytnutí jistiny úvěru) by bylo nezbytné v tomto konkrétním případě považovat též poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 000 Kč, jakož i poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 500 Kč, které nejsou nepochybně svou povahou a účelem zvláštní službou, kterou by bylo lze náležitě odlišit od úvěru, nýbrž jsou s úvěrem pevně spjaty, když je jím sjednáno, že namísto principu donosnosti dluhu (uhrazení v sídle úvěrující), bude uplatněn princip odnosnosti (uhrazení dluhu v místě bydliště úvěrovaného), takže se jedná o variantu úvěru (nabízený produkt) jako celek a je třeba i přiměřenost úvěru hodnotit komplexně. Jestliže tedy žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč společně s částkou 19 250 Kč, pak při splácení zápůjčky na dobu 60 týdnů lze dovodit, že úrok zápůjčky činí 67,73 % ročně ( (19 250 Kč/60) × (52/ 25 000 Kč) × 100), což je nepochybně úroková míra nepřiměřená a dobrým mravům odporující, neboť výše sjednaného úroku je více jak 7krát vyšší než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu v době uzavření Smlouvy (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), takže by v souladu s § 1802 o. z. bylo možné přiznat žalobkyni toliko jistinu ve výši 25 000 Kč spolu s úrokem ve výši 9,42 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum], to vše poníženo o úhradu žalovaného ve výši 13 800 Kč.

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkové transakce ve výši 25 000 Kč ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně v hotovosti částku 25 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.).

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaný doposud žalobkyni uhradil částku 13 800 Kč, k úhradě dlužné částky pak byl žalovaný vyzván až předžalobní výzvou k plnění zástupce žalobkyně ze dne [datum], v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 5 dnů od doručení upomínky; která v souladu s § 573 o. z. uplynula dne [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku 11 200 Kč (25 000 Kč – 13 800 Kč) ve stanovené lhůtě ani doposud dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud.

24. Jelikož žalovaný uvedený dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem [datum] do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Jelikož žalobkyně uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 450 Kč od [datum] do zaplacení, tedy v nižší sazbě, kdy takto vymezeným požadavkem byl soud vázán, avšak z vyšší částky a za delší období, než které shledal soud jako důvodné, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 200 Kč od [datum] do zaplacení; ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

25. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 200 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), naopak soud žalobu pro nedůvodnost zamítl v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 200 Kč od [datum] do [datum] a z částky 19 250 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 26. Jelikož procesní úspěch žalobkyně v řízení činil 36,59 % ku procesnímu neúspěchu ve výši 63,41 %, měl by žalovaný v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na úhradu 26,82 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný nicméně žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

27. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.