46 C 68/2023

Plný text

/ Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem příjmení anonymizována čtyři slova , ulice anonymizováno podnikající v  země prostřednictvím název žalobkyně , organizační složka, IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 165 102,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 158 990,14 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 6 112,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 543,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 613,98 Kč, úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 165 102,29 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 165 102,29 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 20 665,26 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi účastníky dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 170 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu úvěru uhradit, a to v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 703,68 Kč splatných vždy k 23. dni v měsíci. Dále byla žalovaná povinna uhradit úrok ve výši 5,9 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Žalovaná neuhradila splátky za měsíc [číslo], proto žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od Smlouvy. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 165 102,29 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 543,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 613,98 Kč, úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 165 102,29 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 165 102,29 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím mobilního bankovnictví uzavřena Smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 170 000 Kč (viz žádost o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizována dvě slova] na č. l. 16, smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] na č. l. 25, transakční historie účtu na č. l. 42). Žalovaná se zavázala jistinu úvěru uhradit, a to v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 703,68 Kč splatných vždy k 23. dni v měsíci. Dále byla žalovaná povinna uhradit úrok ve výši 5,9 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny (viz Smlouva). Žalovaná nicméně úvěr řádně a včas nesplácela, když uhradila pouze částku v celkové výši 11 009,86 Kč, dále již žalovaná neuhradila ničeho (viz harmonogram splátek na č. l. 80, historie úvěru na č. l. 94, nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku ani na základě poslední výzvy žalobkyně, dopisem ze dne [datum] žalobkyně od Smlouvy odstoupila (viz poslední výzva k uhrazení dlužné částky ze dne [datum]). Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně (viz předžalobní výzva ze dne [datum] vč. podacího archu).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, která v žádosti uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč, což žalobkyně ověřila prostřednictvím dokumentů poskytnutých žalovanou, ověřený měsíční příjem však činil 15 474 Kč (viz žádost o poskytnutí hotovostního úvěru, tvrzení žalobkyně). Žalobkyně měla k dispozici také výpis z účtu žalované ode dne jeho zřízení (viz transakční historie účtu na č. l. 38). Žalovaná dále v žádosti uvedla, že je svobodná, nemá žádné děti ani další vyživované osoby a nemá ani žádné měsíční výdaje, žalobkyně tak stanovila její výdaje dle svého interního ekonomického modelu na 3 860 Kč (viz žádost o poskytnutí hotovostního úvěru, tvrzení žalobkyně). Žalobkyně dále uvedla, že zohlednila všechny interní i externí závazky žalované a prověřila veřejné registry a rejstříky, zejména prověřila insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra České republiky, nebankovní registr klientských informací CBCB a také výpis z účtu, kdy z uvedeného zjistila, že žalovaná měla v době podání žádosti o poskytnutí úvěru další poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 7 823,42 Kč, ačkoliv žalovaná v žádosti uvedla jiné závazky v nulové výši (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, výpis z CBCB, transakční historie účtu). Žalobkyně vyhodnotila, že splácení úvěru ve výši 170 000 Kč při pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 703,68 Kč je zcela v možnostech žalované, neboť příjem žalované byl dostatečný k pokrytí těchto splátek i měsíčních výdajů. <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřely dne [datum] písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 170 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 5,9 % ročně z dosud nesplacené jistiny; to vše v 60 měsíčních splátkách po 3 703,68 Kč splatných vždy k 23. dni příslušného měsíce. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 170 000 Kč poskytla žalované na účet. Žalovaná následně uhradila částku ve výši 11 009,86 Kč.

12. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 4 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalované nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalované od data jeho založení, přičemž na tento účet byla jednou měsíčně od [číslo] vyplácena částka v rozpětí od 540 Kč do 1 700 Kč, jediný další příjem žalované pak dle výpisu z účtu tvořily poskytnuté úvěry z [datum] a [datum]. Žalobkyně přitom uvedla, že příjem žalované, který měla dle údajů, které žalovaná vyplnila v žádosti o poskytnutí úvěru, činit 20 000 Kč, ověřila na základě dokumentace předložené žalovanou a zjistila částku 15 474 Kč. Dne [datum] byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 170 000 Kč, na jehož splácení neměla žalovaná disponibilní prostředky. Co se týče pravidelných měsíčních výdajů žalované, zde má soud za to, že nelze automaticky vycházet z životního minima ve výši 3 860 Kč. Výdaje žalované tak žalobkyně neprověřovala vůbec, přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Zároveň je nutno uvést, že žalované po úhradě všech závazků (7 823,42 Kč měsíčně) a poskytnutého úvěru (3 703,68 Kč) zbývala měsíčně částka 3 946,90 Kč a to na veškeré ostatní výdaje včetně bydlení. Úvěruschopnost žalované tak byla naprosto katastrofální, čehož si žalobkyně musela být jednoznačně vědoma z informací, které žalovaná uvedla a jež žalobkyně zjistila. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.

13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

14. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.

15. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkové transakce ve výši 170 000 Kč ve prospěch žalované, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku 170 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla žalobkyni celkově částku 11 009,86 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení. které tak činí částku 158 990,14 Kč.

16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 158 990,14 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost uhradit dlužnou částku 158 990,14 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 158 990,14 Kč (jistina úvěru), naopak žalobou požadovala celkem částku 201 590,38 Kč (pohledávka ve výši 165 102,29 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 5 543,12 + kapitalizovaný úrok ve výši 19 613,98 Kč + zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí ve výši 11 330,99 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 78,87 % v poměru k neúspěchu 21,13 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 57,74 % Náklady řízení v celkové výši 29 185,2 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 605 Kč, odměny advokáta ve výši 23 220 Kč, která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění) á 7 740 Kč (§ 7 bodu 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 písm. b) cit. vyhlášky) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 5 065,2 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 57,74 % z výše uvedené částky 35 790,20 Kč, tedy částku 20 665,26 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).