46 C 74/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 61 382,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 100 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 282,12 Kč s úrokem v kapitalizované výši 5 071,70 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 36 585,67 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 216,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 585,67 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 485,67 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 11. 2020 po žalovaném domáhala zaprvé zaplacení částky 17 241,48 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. 652479096 ze dne 26. 10. 2017 (dále též„ Smlouva č. 652479096“) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaným. Na jejím základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 650 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 4 944 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), odměnou za administrativní zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 5 576 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 1 236 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 26. 10. 2019. Žalovaný naposledy uhradil dne 17. 9. 2018, kdy celkově uhradil 11 250 Kč. Ke dni 8. 1. 2019 činila dlužná jistina 10 339,62 Kč a dlužný poplatek činil částku 6 901,86 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 44 140,64 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. 651726803 ze dne 28. 6. 2017 (dále jen„ Smlouva č. 651726803“) uzavřené mezi Společností a žalovaným. Na jejím základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 36 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 34 458 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 11 865 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), odměnou za administrativní zpracování a doručení ve výši 9 212 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 13 381 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 2 936 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 28. 6. 2019. Žalovaný naposledy uhradil dne 17. 9. 2018, kdy celkově uhradil 24 650 Kč. Ke dni 8. 1. 2019 činila dlužná jistina 26 246,05 Kč a dlužný poplatek činil částku 17 894,59 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly pohledávky za žalovaným vyplývající ze Smluv č. 652479096 a č. 651726803, včetně příslušenství, postoupeny žalobkyni s účinností k témuž dni. Co se týče nároku ze Smlouvy č. 652479096, žalovaná částka 17 241,48 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 10 339,62 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 901,86 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 10 339,62 Kč od 27 10. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 716,31 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 10 339,62 Kč od 17. 10. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 191,64 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Co se týče nároku ze Smlouvy č. 651726803, žalovaná částka 44 140,64 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 26 246,05 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 17 894,59 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 26 246,05 Kč od 29. 6. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 4 355,39 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 26 246,05 Kč od 17. 10. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 3 024,86 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dlužné částky nebyly žalovaným do dnešního dne zaplaceny, a to navzdory předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Dne 28. 6. 2017 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o zápůjčce – [název produktu] [anonymizována dvě slova] č. 651726803, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 36 000 Kč, a to tak, že částka bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu a poplatek ve výši 34 458 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 11 865 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 9 212 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 13 381 Kč, celková dlužná částka tak činila 70 458 Kč (RPSN činilo 107,06 %), a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 936 Kč (poslední splátka ve výši 2 930 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná posledního dne následujícího měsíčního období. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že při uzavření smlouvy od žalobkyně v místě svého bydliště převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (dále jen„ SP“) uvedené na zadní straně smluvního formuláře (viz Smlouva č. 651726803).

4. Dne 26. 10. 2017 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o zápůjčce – [název produktu] [anonymizována dvě slova] č. 652479096, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč, a to tak, že částka bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu a poplatek ve výši 14 650 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 4 944 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 576 Kč, celková dlužná částka tak činila 29 650 Kč (RPSN činilo 109,68 %), a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 1 236 Kč (poslední splátka ve výši 1 222 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná posledního dne následujícího měsíčního období. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že při uzavření smlouvy od žalobkyně v místě svého bydliště převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly SP uvedené na zadní straně smluvního formuláře (viz Smlouva č. 652479096).

5. Žalobkyně a žalovaný společně vyplnili dne 28. 6. 2017 zákaznickou kartu, podle níž žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu, žalovaný sdělil, že je svobodný, žije v nájmu, má 0 vyživovaných osob, je majitelem auta, má učňovské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako skladník u [právnická osoba] [anonymizováno], jeho čistý příjem činí 12 400 Kč, dále má ostatní příjmy ve výši 2 000 Kč, tj. celkem 14 400 Kč, běžné měsíční výdaje činí 9 900 Kč, z toho výdaje žadatele ve výši 7 000 Kč, externí splátky zápůjček ve výši 1 600 Kč a interní splátky u Společnosti ve výši 1 300 Kč. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného prostřednictvím 3 výplatních pásek za měsíce 3–5/ 2017 (viz zákaznický karta ze dne 28. 6. 2017). Žalobkyně a žalovaný společně vyplnili dne 26. 10. 2017 zákaznickou kartu, podle níž žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu, žalovaný sdělil, že je svobodný, žije v nájmu, má 0 vyživovaných osob, je majitelem auta, má učňovské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako skladník u [právnická osoba], jeho čistý příjem činí 14 130 Kč, dále má ostatní příjmy ve výši 2 000 Kč, tj. celkem 16 130 Kč, běžné měsíční výdaje činí 11 000 Kč, z toho výdaje žadatele ve výši 4 000 Kč, externí splátky zápůjček ve výši 4 000 Kč a interní splátky u Společnosti ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného prostřednictvím 3 výplatních pásek za měsíce 7–9/ 2017 (viz zákaznický karta ze dne 26. 10. 2017).

6. Dle čl. 6 SP každá jednotlivá splátka bude započtena na 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od nejdříve splatné, a to nejprve na poplatek, 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku. Dle čl. 13 SP pokud je zákazník v prodlení se zaplacením splátky celkové dlužné částky, zavazuje se žalobkyni uhradit náklady řízení spojené se soudním vymáháním závazku. Dle čl. 18 SP je smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (viz smluvní podmínky).

7. Žalovaný uhradil na zápůjčku č. 651726803 celkově částku 25 650 Kč, a sice dne 24. 7. 2017 částku 2 900 Kč, dne 21. 8. 2017, 12. 10. 2017 a 26. 10. 2017 částku 3 000 Kč, dne 18. 12. 2017 částku 1 750 Kč, dne 22. 2. 2018 částku 1 000 Kč, dne 15. 5. 2018 částku 3 000 Kč, dne 21. 6. 2018 částku 2 000 Kč, dne 23. 7. 2018 částku 1 000 Kč, dne 16. 8. 2018 částku 3 000 Kč a dne 17. 9. 2018 částku 2 000 Kč (viz sdělení Společnosti, tabulka umoření na č. l. 24). Ke dni 21. 1. 2020 evidovala žalobkyně dlužnou částku 64 640,10 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 26 246,05 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 24).

8. Žalovaný uhradil na zápůjčku č. 652479096 celkově částku 11 250 Kč, a sice dne 18. 12. 2017 částku 1 250 Kč, dne 22. 2. 2018 částku 2 000 Kč, dne 15. 5. 2018 částku 3 000 Kč, dne 21. 6. 2018 částku 2 000 Kč, dne 23. 7. 2018, 16. 8. 2018 a 17. 9- 2018 vždy částku 1 000 Kč (viz sdělení Společnosti, tabulka umoření na č. l. 25). Ke dni 21. 1. 2020 evidovala žalobkyně dlužnou částku 23 283,37 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 10 339,62 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 25).

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 16 639 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. 651726803 a pod č. 18 083 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. 652479096 (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 14. 2. 2020 zaslala Společnost žalovanému dopis, v němž mu oznámila postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni (viz dopis ze dne 20. 1. 2020 vč. podacího lístku). Dne 24. 4. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 23. 4. 2020, v níž žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 74 300,43 Kč nejpozději do 30. 4. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 23. 4. 2020 vč. podacího lístku).

10. Úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně v červnu 2017 činila 8,63 % ročně a v říjnu 2017 činila 8,71 % ročně, roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v červnu 2017 činila 9,83 % ročně a v říjnu 2017 činila 9,53 % (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a přehled ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupnými na www.cnb.cz). <b>Právní posouzení věci</b> <i>11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>15. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 20. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávky za žalovaným ze Smluv č. 652479096 a č. 651726803 postoupila Společnost ke dni 20. 1. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 20. 1. 2020, daným k poštovní přepravě 14. 2. 2020, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <b>K závazku ze Smlouvy č. 651726803</b> 21. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 28. 6. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 34 458 Kč, sestávajícím se z úroku ve výši 11 865 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 9 212 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 13 381 Kč, celková dlužná částka tak činila 70 458 Kč, a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 936 Kč (poslední splátka ve výši 2 930 Kč) s tím, že v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná posledního dne následujícího měsíčního období.

22. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť soud má za to, že Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 17. 3. 2021, č. j. 46 C 74/2021-39, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti, na základě konkrétních údajů Společnost posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv, aby označila soudu důkazy k prokázání tohoto tvrzení, žalobkyně obecně uvedla způsob, jakým ověřuje úvěruschopnost svých klientů, a to prostřednictvím údajů sdělených žalovaným v zákaznické kartě, současně uvedla, že Společnost ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, které jí měly být předloženy. Soud má za to, že činnost Společnosti při ověřování úvěruschopnosti byla čistě formální, kdy se takřka bezvýhradně spoléhala na údaje sdělené žalovaným, aniž by tyto (s výjimkou občanského průkazu a posledních tří výplatních pásek) řádně ověřovala. Uvedené je patrné zejména při porovnání obou vyplněných zákaznických karet, které mezi sebou dělily 4 měsíce, přičemž výdaje žalovaného za tu dobu měly zůstat přibližně obdobné, avšak jejich struktura byla diametrálně rozličná. Zatímco dle prohlášení ze dne 28. 6. 2017 měly činit odhadované měsíční výdaje žalovaného 7 000 Kč, splátky u Společnosti 1 300 Kč a splátky u jiných společností 1 600 Kč, dle prohlášení ze dne 26. 10. 2017 již měly činit odhadované měsíční výdaje žalovaného pouze 4 000 Kč, což v případě existence nájemního vztahu a předpokládaných minimálních výdajích na jídlo, ošacení, dopravu do práce apod., se jeví více než pochybně. Rovněž splátky na externí úvěr u žalovaného měly stoupnout o 2 400 Kč a splátky u Společnosti měly stoupnout o 1 700 Kč. Za dané situace se proto nabízelo, aby Společnost provedla v případě žalovaného podrobnější zkoumání jeho skutečných příjmů a výdajů, tedy neměla se spoléhat pouze na jím uváděná tvrzení, kdy zejména výdaje žalovaného byly zcela nepodloženy, kdy se nabízelo kupříkladu si vyžádat výpis z účtu za poslední období. Mimo uvedené pak Společnost nepochybně mohla též ověřit údaje žalovaného též z veřejně dostupných databází či jiných soukromých databází (např. bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací, registr SOLUS). Za dané situace dospěl soud k závěru, že Společnost nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy úvěruschopnost žalovaného v tomto konkrétním případě řádně nezkoumala.

23. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

24. Jestliže je smlouva č. 651726803 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného touto smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru ve výši 26 246,05 Kč s příslušenstvím.

25. S ohledem na zásadu iura novit curia je třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti v hotovosti částku 36 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný na dluh plnil částku 25 650 Kč, z čehož je patrno, že dluh žalovaného na bezdůvodném obohacení v současnosti činí 10 350 Kč.

26. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

27. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 10 350 Kč vyzván až předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 30. 4. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 10 350 Kč ve stanovené lhůtě ani doposud dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud.

28. Jelikož žalovaný uvedený dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 1. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně nicméně požadovala úrok z prodlení toliko ve výši 9 % ročně, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 350 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení. <b>K závazku ze Smlouvy č. 652479096</b> 29. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 26. 10. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 14 650 Kč, sestávajícím se z úroku ve výši 4 944 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 576 Kč, celková dlužná částka tak činila 129 650 Kč, a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 1 236 Kč (poslední splátka ve výši 1 222 Kč) s tím, že v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná posledního dne následujícího měsíčního období.

30. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť soud má za to, že Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 17. 3. 2021, č. j. 46 C 74/2021-39, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti, na základě konkrétních údajů Společnost posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv, aby označila soudu důkazy k prokázání tohoto tvrzení, žalobkyně obecně uvedla způsob, jakým ověřuje úvěruschopnost svých klientů, a to prostřednictvím údajů sdělených žalovaným v zákaznické kartě, současně uvedla, že Společnost ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, které jí měly být předloženy. Soud má za to, že činnost Společnosti při ověřování úvěruschopnosti byla čistě formální, kdy se takřka bezvýhradně spoléhala na údaje sdělené žalovaným, aniž by tyto (s výjimkou občanského průkazu a posledních tří výplatních pásek) řádně ověřovala. Uvedené je patrné zejména při porovnání obou vyplněných zákaznických karet, které mezi sebou dělily 4 měsíce, přičemž výdaje žalovaného za tu dobu měly zůstat přibližně obdobné, avšak jejich struktura byla diametrálně rozličná. Zatímco dle prohlášení ze dne 28. 6. 2017 měly činit odhadované měsíční výdaje žalovaného 7 000 Kč, splátky u Společnosti 1 300 Kč a splátky u jiných společností 1 600 Kč, dle prohlášení ze dne 26. 10. 2017 již měly činit odhadované měsíční výdaje žalovaného pouze 4 000 Kč, což v případě existence nájemního vztahu a předpokládaných minimálních výdajích na jídlo, ošacení, dopravu do práce apod., se jeví více než pochybně. Rovněž splátky na externí úvěr u žalovaného měly stoupnout o 2 400 Kč a splátky u Společnosti měly stoupnout o 1 700 Kč. Za dané situace se proto nabízelo, aby Společnost provedla v případě žalovaného podrobnější zkoumání jeho skutečných příjmů a výdajů, tedy neměla se spoléhat pouze na jím uváděná tvrzení, kdy zejména výdaje žalovaného byly zcela nepodloženy, kdy se nabízelo kupříkladu si vyžádat výpis z účtu za poslední období. Mimo uvedené pak Společnost nepochybně mohla též ověřit údaje žalovaného též z veřejně dostupných databází či jiných soukromých databází (např. bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací, registr SOLUS). Za dané situace dospěl soud k závěru, že Společnost nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy úvěruschopnost žalovaného v tomto konkrétním případě řádně nezkoumala.

31. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

32. Jestliže je smlouva č. 652479096 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného touto smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru ve výši 10 339,62 Kč s příslušenstvím.

33. S ohledem na zásadu iura novit curia je třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti v hotovosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný na dluh plnil částku 11 250 Kč, z čehož je patrno, že dluh žalovaného na bezdůvodném obohacení v současnosti činí 3 750 Kč.

34. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

35. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 3 750 Kč vyzván až předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 30. 4. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 3 750 Kč ve stanovené lhůtě ani doposud dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud.

36. Jelikož žalovaný uvedený dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 1. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně nicméně požadovala úrok z prodlení toliko ve výši 9 % ročně, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 750 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení.

37. Závěrem soud pro úplnost podotýká, že i kdyby shledal, že žalobkyně v obou případech řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, nebylo by možné jí přiznat na základě smlouvy jí požadované plnění v celé výši. Byť totiž bylo ve smlouvách uvedeno, že výše úroku činí toliko 29 % p. a. (v případě smlouvy č. 652479096 částku 4 944 Kč a v případě smlouvy č. 651726803 částku 11 865 Kč), dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat celý poplatek (v případě smlouvy č. 652479096 ve výši 14 650 Kč a v případě smlouvy č. 651726803 ve výši 34 458 Kč), tj. včetně částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Pokud jde o poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení, je soudu známo z úřední povinnosti a vyplývá to i z obou smluv projednávaných v tomto řízení, že tento nemá nepochybně sloužit k úhradě skutečných nákladů žalobkyně s uzavřením smlouvy o zápůjčce, jak by se z názvu tohoto poplatku mohlo zdát, neboť výše tohoto poplatku je procentuálně závislá na výši jistiny zápůjčky, což je patrné nejen ze zde posuzovaného případu, ale například i ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 35 C 29/2021, kdy jeho sazba činí okolo 25– 28 % z jistiny zápůjčky; soud má tedy za to, že tento poplatek je skrytým smluvním úrokem. Pokud jde o poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení, zde platí obdobně výše řečené, nadto komfortní splácení (též označované jako hotovostní režim splátek) není nepochybně svou povahou a účelem zvláštní službou, kterou by bylo lze náležitě odlišit od zápůjčky, nýbrž je se zápůjčkou pevně spjato, neboť je jím sjednáno, že namísto principu donosnosti dluhu (uhrazení v sídle zapůjčitele), bude uplatněn princip odnosnosti (uhrazení dluhu v místě bydliště vydlužitele). Nelze odhlédnout ani od toho, že hotovostní vyplacení zápůjčky bylo pevně spjato s hotovostním režimem splátek, takže že hotovostní režim splátek je variantou zápůjčky (nabízeným produktem) a přiměřenost zápůjčky je tak třeba hodnotit komplexně. Soudu je opětovně z úřední činnosti známo, že výše odměny je procentuálně závislá na výši jistiny zápůjčky, a nikoliv na počtu návštěv apod., což je patrné nejen ze zde posuzovaného případu, ale například i ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 35 C 29/2021, kdy jeho sazba činí vždy okolo 37 %; soud má tedy za to, že i tento poplatek je skrytým smluvním úrokem. Jestliže byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni ze smlouvy č. 651726803 zápůjčku ve výši 36 000 Kč společně s částkou 34 458 Kč a ze smlouvy č. 652479096 zápůjčku ve výši 15 000 Kč společně s částkou 14 650 Kč, pak při splácení zápůjčky na dobu 24 měsíců lze dovodit, že úrok zápůjčky činí 75 % ročně. Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce. I dohoda o úrocích z poskytnuté zápůjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) Dohodnutá výše smluvního úroku by tak neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., neboť výše sjednaného úroku by činila více jak 8,5× vyšší než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně v době uzavření jednotlivých smluv (červen a říjen 2017). V souladu s § 1802 větou druhou o. z. by proto byl nucen soud přistoupit k moderaci výše úroků, a to v případě smlouvy č. 651726803 ve výši 8,63 % ročně a v případě smlouvy č. 652479096 ve výši 8,71 % ročně, vycházeje z průměrné hodnoty úrokové sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně v měsíci, kdy byly jednotlivé smlouvy uzavřeny.

38. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 100 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), naopak pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 282,12 Kč s úrokem v kapitalizované výši 5 071,70 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 36 585,67 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 216,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 585,67 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 485,67 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí (20. 4. 2021) v řízení úspěšná co do přiznání částky 15 334,23 Kč (jistina ve výši 14 100 Kč + úrok z prodlení ve výši 1 234,23 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 88 038,99 Kč (jistiny ve výši 61 382,12 Kč + zákonné úroky z prodlení v kapitalizované výši 4 216,50 Kč + zákonné úroky z prodlení od 21. 1. 2020 do 20. 4. 2021 ve výši 4 113,63 Kč + úroky v kapitalizované výši 5 071,70 Kč + úroky od 21. 1. 2020 do 20. 4. 2021 ve výši 13 255,04 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 17,42 % v poměru k neúspěchu 82,58 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 65,16 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

40. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.