46 C 78/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 457 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 240 Kč od 11. 8. 2020 do 15. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 240 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 217 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 217 Kč od 11. 8. 2020 do 15. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 217 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 240 Kč od 11. 8. 2020 do 15. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 3 240 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou dne 22. 12. 2020, ve znění doplnění ze dne 21. 4. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 457 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 8 457 Kč od 9. 4. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále též„ Společnost“), a žalovaná uzavřely po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalované prostřednictvím internetu dne 8. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalovaná čerpala celkově úvěr ve výši 10 456,78 Kč, který měl být splacen nejpozději 8. 4. 2020, avšak žalovaná doposud neuhradila dlužnou jistinu ve výši 8 457 Kč i přes zaslanou upomínku ze dne 3. 8. 2020.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že dne 8. 8. 2019 uzavřely Společnost a žalovaná prostřednictvím internetu Smlouvu, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat neúčelový, bezhotovostní úvěr do úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč (čl. II.2), zač se zavázala hradit Společnosti úrok ve výši 8,5 % měsíčně (RPSN 262,91 %) a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru (čl. IV.), a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která částka je vyšší (čl. V.). Ačkoliv předložená Smlouva nebyla sice ani z jedné ze stran podepsána, dovodil soud v tomto konkrétním případě souhlas obou smluvních stran se Smlouvou a jednání v souladu s ní z dalších k důkazu provedených listin, konkrétně z potvrzení o odeslání jistiny úvěru, sdělení Banky žalované a jí předložených výpisů z účtu žalované za období 8/ 2019 –4/2020, z fotografie žalované společně s jejím občanským průkazem, jakož i z výpisů účtu vystavené Společností žalované.

5. Na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 15. 3. 2021, č. j. 46 C 78/2021-40, aby žalobkyně označila a předložila soudu důkazy k prokázání tvrzení, že Společnost ověřila před uzavřením Smlouvy úvěruschopnost žalované, žalobkyně reagovala tak, že úvěruschopnost žalované ověřovala Společnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Konkrétní údaje, ze kterých Společnost při posuzování vycházela, žalobkyně bohužel nemá k dispozici. K prokázání způsobu ověřování úvěruschopnosti pak žalobkyně předložila pouze písemné vyjádření Společnosti ohledně způsobu obecného ověřování úvěruschopnosti svých klientů. Jelikož žalobkyně k ověření úvěruschopnosti žalované soudu nepředložila žádnou listinu, z níž by bylo patrné splnění zákonné povinnosti, kdy obecné sdělení Společnosti ohledně ověření úvěruschopnosti klienta považuje soud za zjevně nepostačující, dospěl soud ke skutkovému závěru, že Společnost úvěruschopnost žalované nezkoumala.

6. Společnost poskytla žalované na její účet č. [bankovní účet] dne 8. 8. 2019 částku 5 000 Kč, dne 24. 9. 2019 částku 900 Kč, dne 18. 10. 2019 částku 540 Kč, dne 29. 10. 2019 částku 3 000 Kč a dne 12. 12. 2019 částku 500 Kč, tj. celkem 9 940 Kč. Žalovaná zaslala na účet Společnosti č. [bankovní účet] dne 11. 9. 2019, dne 11. 10. 2019, dne 15. 11. 2019 vždy částku 1 000 Kč, dne 10. 12. 2019 částku 1 200 Kč a dne 16. 3. 2020 částku 500 Kč, tj. celkem 4 700 Kč (viz sdělení [právnická osoba], výpis z účtu za období 8/ 2019 –4/2020).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila Společnost coby postupitel žalobkyni coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, v níž byla uvedena pohledávka Společnosti za žalovanou v celkové výši 10 434,23 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 vč. přílohy č. 1). O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná zpravena dopisem Společnosti ze dne 3. 8. 2020, zaslaným žalované společně s výzvou k úhradě před podáním žaloby (viz oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 9 934,23 Kč do 3 dnů od doručení výzvy dopisem ze dne 3. 8. 2020, který se dostal do sféry žalované dne 5. 8. 2020 (viz výzva k úhradě dluhu vč. podacího lístku a sledování zásilek); žalovaná následně uhradila dne 15. 10. 2020 pouze částku 2 000 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 3. 8. 2020, čímž postoupení pohledávky nabylo vůči žalované účinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

14. Společnost jako věřitel, resp. podnikatel (§ 420 a násl. o. z.), a žalovaná jako dlužník, resp. spotřebitel (§ 419 o. z.), uzavřely prostřednictvím elektronických komunikací dne 8. 8. 2019 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byla žalovaná oprávněna opakovaně čerpat úvěr až do výše 80 000 Kč a naopak byla povinna jistinu úvěru splatit spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně (RPSN 262,91 %) a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která částka je vyšší.

15. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 15. 3. 2021, č. j. 46 C 78/2021-40, uvedla, že bohužel nedisponuje konkrétními doklady k ověření úvěruschopnosti žalované než prohlášením Společnosti o tom, jak obecně ověřuje úvěruschopnost svých klientů. Jelikož žalobkyně k ověření úvěruschopnosti žalované nepředložila žádnou listinu ani toho dle svého sdělení nebyla schopna, dospěl soud k závěru, že Společnost úvěruschopnost žalované nezkoumala, tedy Společnost postupovala v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

17. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru ve výši 8 457 Kč s příslušenstvím.

18. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkových transakcí v celkové výši 9 940 Kč ve prospěch žalované, aniž by pro tyto majetkové přesuny byl dán právní důvod, je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti na svůj účet celkem částku 9 940 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.).

19. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

20. Žalovaná uhradila do 29. 3. 2019 celkově částku 4 700 Kč, přičemž k úhradě zbylé dlužné částky 5 240 Kč byla žalovaná nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 3. 8. 2020, která se dostala do sféry žalované dne 5. 8. 2020 a v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 3 dnů ode dne data doručení výzvy. Lhůta k plnění tak žalované uplynula v pondělí dne 10. 8. 2020. Následně žalovaná uhradila dne 15. 10. 2020 částku 2 000 Kč, kterou podle přesvědčení soudu nelze považovat za uznání dluhu ve smyslu § 2054 o. z., neboť z okolností se nepodávalo, že by tím chtěla uznat i zbytek dluhu. Žalovaná zbylou dlužnou částku 3 240 Kč doposud dobrovolně neuhradila, pročež ji k tomu zavázal soud svým rozhodnutím.

21. Jelikož žalovaná do 10. 8. 2020 dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 11. 8. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně. Soud přezkoumal nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, načež jej shledal důvodný co do výše 8,25 % ročně z částky 5 240 Kč od 11. 8. 2020 do 15. 10. 2020 a z částky 3 240 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení.

22. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 240 Kč od 11. 8. 2020 do 15. 10. 2020 a ve výši 8,25 % ročně z částky 3 240 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení (výrok I.), naopak žalobu co do částky 5 217 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 217 Kč od 11. 8. 2020 do 15. 10. 2020, ve výši 10 % ročně z částky 5 217 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, ve výši 1,75 % ročně z částky 5 240 Kč od 11. 8. 2020 do 15. 10. 2020 a ve výši 1,75 % ročně z částky 3 240 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

23. Závěrem soud obiter dictum podotýká, že i kdyby shledal, že Společnost řádně ověřila úvěruschopnost žalované, nebylo by možné jí přiznat požadované plnění. Soud totiž má za to, že sjednaný úrok ve výši 8,5 % měsíčně (102 % ročně) je sám o sobě nepřiměřeně vysoký a odporující dobrým mravům, neboť mnohonásobně převyšuje průměrnou výši úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu v době uzavření Smlouvy (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), která v daném případě dle statistiky České národní banky (statistika ARAD, Tabulka B1 .1.2, UK2) pro měsíc srpen 2019 činila 8,46 %. Nadto za smluvní úrok by bylo nezbytné považovat rovněž poplatek za poskytnutí úvěru, neboť tento poplatek nebyl nijak závislý na skutečných výdajích a případné přiměřené odměně Společnosti, nýbrž byl odvislý pouze od výše poskytnutí jistiny úvěru. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vyhlášení rozsudku (27. 4. 2021) přiznána částka 3 460,24 Kč, která se sestává z jistiny ve výši 3 240 Kč a z přiznaného úroku z prodlení kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku na částku 220,24 Kč. Ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyně požadovala zaplacení částky 9 346,72 Kč, která se sestává z jistiny ve výši 8 457 Kč a z požadovaného úroku z prodlení kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku na částku 889,72. Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 37,02 % v poměru k neúspěchu 62,98 %. Žalovaná tak má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 25,96 %. Žalovaná však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, a proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

25. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.