46 C 95/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13 271 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 189 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 9 082 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 271 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 13 271 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 271 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě umožnila žalované čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 5 200 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná se dostala s úhradou úvěru do prodlení a dlužnou částku neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum].

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] dne [datum] Smlouvu, na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 5 200 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí a v případě rozložení splácení do více měsíčních splátek se zavázala úvěr splatit společně s úrokem 22 % měsíčně z jistiny úvěru (viz Smlouva na č. l. 12). Žalovaná poskytla své osobní údaje společně s kopií občanského průkazu a před čerpáním úvěru uhradila částku ve výši 1 Kč na účet Společnosti (viz Smlouva na č. l. 12 a kopie OP na č. l. 25, výpis z účtu na č. l. 58 p. v., profil uživatele na č. l. 24). Dle čl. 5 Smlouvy je žalovaná v případě prodlení se splácením peněžitého dluhu dále hradit Společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela Společnost z údajů poskytnutých žalovanou o jejích příjmech a výdajích a z výpisu z bankovního účtu, kdy žalovaná uvedla, že v domácnosti žijí 4 lidé, má vyživovací povinnost k jedné osobě, příjem činí 18 220 Kč, resp. 12 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení činí 6 000 Kč a další výdaje 3 000 – 5 000 Kč měsíčně (viz profil uživatele na č. l. 24, výpis z účtu na č. l. 26). Z výpisu z účtu žalované jsou patrné příchozí platby ve výši 10 000- 14 000 Kč, které žalovaná obdržela od úřadu práce v měsících [číslo] a v měsících [číslo] obdržela částku 10 617 Kč a 10 368 Kč od [příjmení] [jméno] (viz výpis z účtu na č. l. 51). Dalšími příjmy žalované byly dle výpisu z bankovního účtu alimenty ve výši 3 000 – 4 600 Kč (viz výpisy z účtu na č. l. 26 a 51). Společnost dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v Centrální evidenci exekucí, nemá aktivní záznam v Insolvenčním rejstříku, žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se Společnost blíže zabývala výdaji žalované však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. Společnost poskytla žalované dne [datum] částku ve výši 5 200 Kč, a to převodem na bankovní účet vedený na jméno žalované (viz výpis z účtu na č. l. 58 p. v., výpis z účtu na č. l. 28). Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 1 010 Kč (viz výpis plateb na č. l. 26). Žalovaná částka se sestává z jistiny ve výši 5 200 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 5 971 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 600 Kč.

4. Dne [datum] si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla také pohledávka za žalovanou (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 30 vč. přílohy na č. l. 31). O postoupení pohledávky na žalobkyni informovala Společnost žalovanou dopisem ze dne [datum], zaslaným téhož dne (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 32 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum] odeslanou téhož dne (viz předžalobní výzva na č. l. 33 p. v. vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum] odeslaným téhož dne, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 14. Společnost a žalovaná uzavřely dne [datum] prostřednictvím internetu smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 5 200 Kč, který se zavázala vrátit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná nicméně uhradila pouze částku 1 010 Kč.

15. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost ověřovala úvěruschopnost žalované zejména porovnáním doložených příjmů a výdajů, výpisu z bankovního účtu žalované a dále lustrací v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku.

16. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Z provedeného dokazování lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Společnost zjistila, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem ve výši 12 000 Kč – 18 000 Kč, což ověřila výpisem z účtu žalované. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalované na bydlení se nicméně Společnost spokojila toliko s prohlášením žalované, aniž by tyto informace jakkoliv ověřila, např. prostřednictvím nájemní smlouvy, SIPA atd. Společnost se rovněž nezabývala pravidelnými výdaji žalované na jídlo a další věci osobní potřeby, když žalovanou uvedené výdaje ve výši 3 000 – 4 600 Kč se jeví jako velmi nízké pro čtyřčlennou domácnost, nadto z výpisu z účtu žalované je evidentní, že tyto výdaje často převyšovaly její příjmy.

17. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru, jakož ani smluvní pokutu a požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.

20. Žalované byla poskytnuta od Společnosti částka 5 200 Kč. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 1 011 Kč (1 Kč + 1 010 Kč); jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 4 189 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 189 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 23. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, a proto by jí byla žalobkyně povinna podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit náklady řízení. Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.