5 C 105/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 506 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 506 Kč s úrokem v kapitalizované výši 10 387,38 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 501,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 506 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 10. 12. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a s doplňkovou službou životního pojištění ve výši 406 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, konče dnem 19. 1. 2017. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovaným vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka 24 506 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 9 506 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 20. 1. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 10 387,38 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 1. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 3 501,75 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 10. 12. 2015 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Dále si strany sjednaly pojištění Credit Life s poplatkem ve výši 406 Kč. Celkově tak měl žalovaný [příjmení] uhradit částku 26 506 Kč v 58 týdenních splátkách po 407 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, má jinou půjčku u Společnosti, avšak nemá jinde úvěr, nemá nezaopatřené děti, pracuje na hlavní pracovní poměr jako drtič plastového odpadu. Příjem činí čistá mzda ve výši 14 495 Kč. Výdaje tvoří nájem/inkaso ve výši 3 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3 500 Kč, splátky/půjčky/alimenty činí 1 500 Kč, výdaje na telefon činí 400 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 8 400 Kč a použitelný příjem činí 6 095 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z výplatní pásky, z pracovní smlouvy/živnostenského listu a z nájemní smlouvy (viz karta zákazníka). Žalovaný uhradil celkově částku 2 000 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře. Ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 24 506 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 15 000 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 9 506 Kč (viz přehled plateb).

4. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o úhradě a příloha smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 40 420,46 Kč do 14. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020 vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

6. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 10. 12. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaný potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Dále si strany sjednaly pojištění Credit Life s poplatkem ve výši 406 Kč. Celkově tak měl žalovaný [příjmení] uhradit částku 26 506 Kč v 58 týdenních splátkách po 407 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

7. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 13. 7. 2022, č. j. 5 C 105/2022-35, a ze dne 20. 7. 2022, č. j. 5 C 105/2022-59, žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o čistou mzdu žalovaného ve výši 14 495 Kč, tato byla stanovena na základě pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Odhadované měsíční výdaje žalovaného, jakož i skutečnosti, že žalovaný má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalovaného, které byly předloženy pouze při sjednání smlouvy. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, z ní se podává, že žalovaný měl mít čistou měsíční mzdu ve výši 14 495 Kč, což Společnost měla ověřit z pracovní smlouvy a nejspíše z výplatních pásek (a nikoliv z nájemní smlouvy), které však Společnost nebyla schopná soudu předložit, takže příjem zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty, jimiž by žalobkyně disponovala. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalovaného, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohla vztahovat toliko nájemní smlouva, není však patrno, jaké výdaje by z ní měly vyplynout, obzvláště za situace, kdy žalobkyně těmito listinami nedisponuje. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

8. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z půjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu půjčky ve výši 15 000 Kč s dlužnou částí poplatku ve výši 9 506 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

9. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 2 000 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 13 000 Kč.

10. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 13 000 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 14. 5. 2020 dlužnou částku 13 000 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.

12. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 11 506 Kč s úrokem v kapitalizované výši 10 387,38 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 501,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 15 368,24 Kč (jistina ve výši 13 000 Kč + úrok z prodlení od 15. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 368,24 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 51 268,50 Kč (jistina ve výši 24 506 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 10 387,38 Kč + smluvní úrok od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 9 611,47 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 3 501,75 Kč + úrok z prodlení od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 261,90 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 29,98 % v poměru k neúspěchu 70,02 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 40,04 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

14. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.