5 C 11/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 250 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 18 500 Kč s úrokem v kapitalizované výši 10 731,16 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 17 520,27 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 614,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 520,27 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 270,27 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 22 750 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 23. 5. 2016 smlouvu o půjčce č. 267136 (dále též„ Smlouva č. 267136“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, konče dnem 3. 7. 2017. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 6 050 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 26. 2. 2016 smlouvu o půjčce č. 243016 (dále též„ Smlouva č. 243016“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, konče dnem 7. 4. 2017. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 14 700 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou vyplývající z obou smluv včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu č. 267136, žalovaná částka 11 350 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 8 740,90 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 2 609,10 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 740,90 Kč od 4. 7. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 5 102,72 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 740,90 Kč od 11. 7. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 718,06 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pokud jde o Smlouvu č. 243016, žalovaná částka 11 400 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 8 779,37 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 2 620,63 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 779,37 Kč od 8. 4. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 5 628,44 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 779,37 Kč od 15. 4. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 896,42 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 26. 2. 2016 Smlouvu č. 243016, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva č. 243016). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí s partnerem v nájemním bydlení, má 0 nezaopatřených dětí, má jinou půjčku u Společnosti s výší měsíční splátky 485 Kč, nejsou proti ní vedeny exekuce, pracuje na hlavní pracovní poměr jako uklízečka, příjem činí čistá mzda ve výši 11 360 Kč, další příjmy činí 8 500 Kč, tj. celkem příjem 19 860 Kč. Výdaje tvoří nájem/inkaso ve výši 4 500 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3 500 Kč, splátky úvěrů ve výši 2 182 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 10 182 Kč a použitelný příjem činí 9 678 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z výplatní pásky, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy (viz karta zákazníka ze dne 26. 2. 2016).

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 23. 5. 2016 Smlouvu č. 267136, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 7 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily SP (viz Smlouva č. 267136). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že je rozvedená, má učňovské vzdělání, bydlí s partnerem v nájemním bydlení, má 1 nezaopatřené dítě, má jinou půjčku u Společnosti s výší měsíční splátky 1 350 Kč, nejsou proti ní vedeny exekuce, pracuje na hlavní pracovní poměr jako uklízečka, příjem činí čistá mzda ve výši 9 346 Kč, další příjmy činí 10 000 Kč a přídavky na děti ve výši 2 000 Kč, tj. celkem příjem 21 346 Kč. Výdaje tvoří nájem/inkaso ve výši 3 500 Kč, výdaje domácnosti ve výši 7 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 1 350 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 11 850 Kč a použitelný příjem činí 9 586 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a výměry podpory/důchodu (viz karta zákazníka ze dne 23. 5. 2016).

5. Žalovaná uhradila na dluhy z obou smluv dohromady 20 750 Kč kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře. Pokud jde o Smlouvu č. 243016, ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 11 400 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 8 779,37 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 2 620,63 Kč, z čehož vyplývá, že na původní dluh ve výši 26 100 Kč byla alokována částka 14 700 Kč. Pokud jde o Smlouvu č. 267136, ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 11 350 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 8 740,90 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 2 609,10 Kč, z čehož vyplývá, že na původní dluh ve výši 17 400 Kč byla alokována částka 6 050 Kč (viz přehled plateb).

6. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, potvrzení o úhradě a příloha smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 39 461,27 Kč do 14. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <b>a. Ke Smlouvě č. 243016</b> 8. Společnost jako věřitel a žalovaná coby dlužník uzavřely dne 26. 2. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy 9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 243016 je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 25. 4. 2022, č. j. 5 C 11/2022-42, žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o příjem žalované, ten byl ověřen na základě výplatní pásky, další příjem představující např. příjmy z podnikání, brigády apod. byl stanoven na základě sdělení žalované. Rovněž výdaje žalované, jakož i skutečnosti, že žalovaná má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalované. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalované, které byly předloženy pouze při sjednání smlouvy. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 26. 2. 2016, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Z této karty se podává, že žalovaná měla mít čistou měsíční mzdu ve výši 11 360 Kč, což Společnost měla ověřit z výplatní pásky a pracovní smlouvy, které však Společnost nebyla schopná soudu předložit. Další příjmy nebyly podloženy žádnými listinami, takže celkový příjem 19 860 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty, jimiž by žalobkyně disponovala. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalované, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohla vztahovat toliko nájemní smlouva, není však patrno, jaké výdaje by z nájemní smlouvy měly vyplynout. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

10. Jestliže je Smlouva č. 243016 neplatným právním úkonem, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z půjčky založené Smlouvou č. 243016. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu půjčky ve výši 8 779,37 Kč s dlužnou částí poplatku ve výši 2 620,63 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

11. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 243016 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 14 700 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 243016 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 300 Kč.

12. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 300 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 14. 5. 2020 dlužnou částku 300 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 300 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.

14. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 300 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 11 100 Kč s úrokem v kapitalizované výši 5 628,44 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 779,37 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 896,42 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 779,37 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 479,37 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 267136</b> 15. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 23. 5. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 7 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 267136 je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 25. 4. 2022, č. j. 5 C 11/2022-42, žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o příjem žalované, ten byl ověřen na základě výplatní pásky, další příjem představující např. příjmy z podnikání, brigády apod. byl stanoven na základě sdělení žalované, přídavky na děti byly stanoveny na základě výměry podpory. Rovněž výdaje žalované, jakož i skutečnosti, že žalovaná má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalované. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalované, které byly předloženy pouze při sjednání smlouvy. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 23. 5. 2016, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Z této karty se podává, že žalovaná měla mít čistou měsíční mzdu ve výši 9 346 Kč, což Společnost měla ověřit z výplatní pásky a pracovní smlouvy, které však Společnost nebyla schopná soudu předložit. Dále měla žalovaná pobírat přídavky na děti ve výši 2 000 Kč, což Společnost měla ověřit z výměry podpory/důchodu, kterou však Společnost nebyla opět schopná soudu předložit. Další příjmy nebyly podloženy žádnými listinami, takže celkový příjem 21 346 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty, jimiž by žalobkyně disponovala. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalované, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohla vztahovat toliko nájemní smlouva, není však patrno, jaké výdaje by z nájemní smlouvy měly vyplynout. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

17. Jestliže je Smlouva č. 267136 neplatným právním úkonem, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z půjčky založené Smlouvou č. 267136. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu půjčky ve výši 8 740,90 Kč s dlužnou částí poplatku ve výši 2 609,10 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

18. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 267136 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 6 050 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 267136 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 3 950 Kč.

19. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 3 950 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 14. 5. 2020 dlužnou částku 3 950 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 950 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.

21. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 950 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 7 400 Kč s úrokem v kapitalizované výši 5 102,72 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 740,90 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 718,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 740,90 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 790,90 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 22. Žalovaná byla procesně neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, a proto by měla podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

23. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.