5 C 118/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 58 259 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 716 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 716 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 25 543 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 699,22 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 34 543,87 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 801,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 34 543,87 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 827,87 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 32 716 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 58 259 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 15. 4. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti poskytla žalované zápůjčku ve výši 40 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25 543 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 9 803 Kč (úroková sazba 29 % ročně), z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 336 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 3 642 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 10. 2019. Žalovaná naposledy uhradila dne 14. 6. 2018. Ke dni 5. 11. 2018 činila dlužná jistina 34 543,87 Kč a dlužný poplatek činil částku 23 715,13 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná částku 7 284 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 58 259 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 34 543,87 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 23 715,13 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 34 543,87 Kč od 16. 10. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 699,22 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 34 543,87 Kč od 14. 7. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 4 801,60 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 15. 4. 2018 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 25 543 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 9 803 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 336 Kč, celková dlužná částka tak činila 65 543 Kč (RPSN činilo 969,20 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 642 Kč (poslední splátka ve výši 3 629 Kč) s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím povolení k pobytu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek jako dělnice s čistým příjmem ve výši 13 767 Kč. Nemá zápůjčku u jiné společnosti ani kreditní kartu, odhadované měsíční výdaje žalované činí 4 000 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z výplatní pásky za 1–3/2020 (viz zákaznická karta). Žalovaná uhradila dne 16. 5. 2018 a dne 14. 6. 2018 vždy částku 3 642 Kč, tj. celkem 7 284 Kč (viz souhrnné informace). Dne 20. 1. 2020 si Společnost a žalobkyně ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 5 517 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 14. 2. 2020 zaslala Společnost žalované dopis, v němž jí oznámila postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dne 29. 1. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 28. 1. 2021, v níž žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 79 396,98 Kč nejpozději do 12. 2. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> 4. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 20. 1. 2020 postoupila Společnost pohledávky za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem Společnosti ze dne 14. 2. 2020, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

5. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 15. 4. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 25 543 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 9 803 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 336 Kč, celková dlužná částka tak činila 65 543 Kč (RPSN činilo 969,20 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 642 Kč (poslední splátka ve výši 3 629 Kč) s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy.

6. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Konkrétně žalovaná předložila výměru důchodu a výplatní písky za 1–3/ 2018, současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o čistou mzdu žalované, ta byla ověřena na základě 3 výplatních pásek. Odhadované měsíční výdaje žalované, jakož i skutečnost, zda žalovaná má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalované. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalované, které jí byly předloženy pouze při sjednání Smlouvy. Soud se s řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou zákaznickou kartu, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 13 767 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím 3 výplatních pásek, které však soudu nebyla žalobkyně schopná doložit, takže příjem zůstal toliko v rovině tvrzení. Za pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 4 000 Kč na běžné výdaje, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, což platí obzvláště v situaci, kdy měla žalovaná bydlet v nájmu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 4 000 Kč vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2018 činila pro 1 osobu 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 407/2017 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2018 v případě bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě od 10 000 do 49 999 obyvatel (pro město Otrokovice) pro 1 osobu 5 036 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

7. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

8. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 34 543,87 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 23 715,13 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

9. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 40 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 7 284 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení, které tak činí 32 716 Kč.

10. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

11. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 32 716 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 29. 1. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 12. 2. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 32 716 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 12. 2. 2021 dlužnou částku 32 716 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 13. 2. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 716 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení.

13. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 716 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 716 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 25 543 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 699,22 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 34 543,87 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 801,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 34 543,87 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 827,87 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 32 716 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 36 797,88 Kč (jistina ve výši 32 716 Kč + úrok z prodlení od 13. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 081,88 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 106 528,27 Kč (jistiny + poplatky ve výši 58 259 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 25 826,51 Kč + smluvní úrok od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 9 626,04 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 4 801,60 Kč + úrok z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 8 015,12 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 34,54 % v poměru k neúspěchu 65,46 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 30,92 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

15. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.