5 C 19/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 365 667,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 260 035,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 105 632,50 Kč s úrokem v kapitalizované výši 18 643,36 Kč, s úrokem ve výši 9,4 % ročně z částky 363 103,86 Kč od 24. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 9 166,44 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 365 667,86 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 937,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 365 667,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – [jméno] [příjmení] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Banka“), po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného s ním uzavřela dne 20. 2. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Konsolidace půjček (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 462 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit ve 108 pravidelných měsíčních splátkách po 6355,20 Kč a dále se zavázal hradit poplatek za pojištění ve výši 566 Kč měsíčně. Z důvodu řádného a včasného nesplácení přistoupila Banka ke dni 23. 9. 2021 ke zesplatnění dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2022 postoupila Banka pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 363 103,86 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 564 Kč. Na příslušenství požaduje smluvní úrok v kapitalizované výši 18 643,36 Kč, úrok ve výši 9,4 % ročně z částky 363 103,86 Kč od 24. 9. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení v kapitalizované výši 9 166,44 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 365 667,86 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Dne 20. 2. 2019 požádal žalovaný Banku na předepsaném formuláři o úvěr ve výši 462 000 Kč s konsolidací půjček, který by splácel ve 108 měsíčních splátkách. Žalovaný uvedl, že je svobodný, pracuje od 2. 1. 2012 na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba] jako dělník/řemeslník, kdy jeho průměrný měsíční příjem za 3 měsíce činí 15 000 Kč, celkový čistý příjem domácnosti činí 32 000 Kč. Žalovaný uvedl, že má 1 zdroj příjmu, má 1 vyživovanou osobu, bydlí v pronajatém domě/bytě. V žádosti bylo uvedeno, že má u Banky úvěr ve výši 290 248,38 Kč dle smlouvy č. 226462072 s výší měsíční splátky 4 939,30 Kč, který by byl splacen (viz žádost na č. l. 20).

4. Banka a žalovaný si ujednali dne 20. 2. 2019 Smlouvu, na jejímž základě se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 462 000 Kč, a to tak, že částka 290 248,38 Kč bude použita na úhradu úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a zbývající část jistiny úvěru bude vyplacena na běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 9,4 % p. a. v 108 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 6 355,20 Kč (poslední při pravidelném splácení ve výši 6 354,83 Kč) a spolu s poplatkem za pojištění ve výši 566 Kč, splatných vždy 20. dne v měsíci, počínaje dnem 20. 3. 2019 (RPSN 9,93 %). Pro výpočet výše úroků se vychází z délky kalendářního roku 360 dnů a z počtu 30 kalendářních dnů v každém měsíci. Žalovaný byl povinen dále hradit sjednané poplatky, mj. poplatek za zaslání každé písemné upomínky ve výši 600 Kč a poplatek za jednorázové prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávek byla Banka oprávněna úročit dlužnou částku zákonným úrokem z prodlení, požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah s žalovaným, prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný. V případě, že se žalovaný octne v prodlení se splněném jakékoli pohledávky Banky, může Banka prohlásit svým rozhodnutím dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky (dále jen„ VPP“) – (viz Smlouva). Dle čl. 43 VPP z částek, s jejichž splacením je žalovaný v prodlení, zejména se splacením jistiny, úroků, poplatků, případně jiných peněžitých dluhů vůči Bance, je Banka oprávněna účtovat žalovanému úrok z prodlení. Úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má Banka právo připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení (viz VPP).

5. Banka při posouzení úvěruschopnosti vyšla ze žádosti, který kontrolovala interními a externími databázemi, kdy vypočetla disponibilní částku tak, že od příjmu odečetla splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, pracovala i s částkou životního minima. Novou splátkou ve výši 6 355,20 Kč byl přitom konsolidován dosavadní závazek ve výši 4 939,30 Kč. Žalovaný neměl zjištěny externí dluhy ani ostatní výdaje. Co se týče vnitřních splátek, má žalobce dluh z [anonymizováno] ve výši 4 842,96 Kč se splátkou ve výši 51 Kč a konsolidovaný dluh ve výši 286 321,79 Kč se splátkou ve výši 4 939,30 Kč (viz sdělení Banky na č. l. 23). Žalovaný doložil Bance dne 31. 10. 2016 potvrzení o výši příjmu, z něhož vyplynulo, že pracuje jako pomocný dělník ve [právnická osoba] [anonymizováno] s průměrným čistým příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 13 500 Kč (viz potvrzení o výši příjmu na č. l. 29). Banka poskytla žalovanému standardní informaci o spotřebitelském úvěru (viz standardní informace na č. l. 27).

6. Dne 20. 2. 2019 uhradila Banka žalovanému na konsolidaci dřívějšího úvěru částku 290 248,38 Kč a dále mu poskytla převodem na běžný účet částku 171 751,62 Kč. Žalovaný následně průběžně splácel, kdy naposledy dne 1. 2. 2021 zcela uhradil splátku splatnou dne 20. 1. 2021, kdy k tomuto dni činila dlužná jistina 393 699,32 Kč. Poté žalovaný uhradil ještě dne 13. 4. 2021 částku 1 732 Kč a dne 31. 5. 2021 částku 8 094 Kč. Celkově žalovaný do zesplatnění uhradil částku 171 369,18 Kč (viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 22 + ISAS, platební historie na č. l. 30). Dopisem ze dne 31. 7. 2021 upozornila Banka žalovaného na dlužnou částku k tomuto dni ve výši 13 933,88 Kč, kterou je nezbytné uhradit do 11. 8. 2021 s upozorněním na zesplatnění úvěru (viz dopis na č. l. 25). Dopisem ze dne 25. 9. 2021, zaslaným dne 29. 9. 2021, prohlásila Banka úvěr žalovaného za splatný ke dni 23. 9. 2021, kdy celková dlužná částka činí 415 197,80 Kč, z toho jistina 393 699,32 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení ve výši 18 643,36 Kč, úrok z prodlení ke dni prohlášení ve výši 291,12 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady na upomínání ve výši 2 264 Kč, náklady na upomínání ve výši 300 Kč, kterou je nezbytné uhradit do 11. 10. 2021 (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný v CEPR, podací arch na č. l. 33). Dne 13. 4. 2022 si Banka jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Banka okamžikem zaplacení úplaty za postoupení pohledávek postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla pod č. 88 specifikována pohledávka za žalovaným; k zaplacení úplaty za postupované pohledávky došlo dne 20. 4. 2022 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2022, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, vše v CEPR). Dopisem ze dne 26. 4. 2022 oznámila Banka žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek ze dne 6. 5. 2022, vše v CEPR). Po zesplatnění uhradil žalovaný dne 18. 11. 2021 částku 14 405,70 Kč a dne 14. 2. 2022 částku 16 189,76 Kč, takže žalovaný celkově za celou dobu splácení uhradil částku 260 035,36 Kč (viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 22 + ISAS, platební historie na č. l. 30). Předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2022, zaslanou téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 432 140,99 Kč do 18. 8. 2022 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis ze dne 3. 8. 2022, podací lístek ze dne 4. 8. 2022, vše v CEPR), žalovaný na dlužné částce ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), postoupila Banka coby postupitel žalobkyni coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným ze Smlouvy, došlo k zaplacení úplaty za postupované pohledávky, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Bankou dopisem ze dne 26. 4. 2022, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

8. Banka coby úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli dne 20. 2. 2019 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se Banka zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru ve výši 462 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet společně s úrokem ve výši 9,40 % ročně v 108 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 6 355,20 Kč (poslední při pravidelném splácení ve výši 6 354,83 Kč) a spolu s poplatkem za pojištění ve výši 566 Kč, splatných vždy 20. dne v měsíci, počínaje dnem 20. 3. 2019.

9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť Banka řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 15 000 Kč, tento byl v řízení prokázán jen do výše 13 500 Kč, kdy navíc doložené potvrzení o příjmu bylo neaktuální z roku 2016. Celkový příjem domácnosti ve výši 32 000 Kč přitom zůstal nad rámec částky 13 500 Kč neprokázán; jelikož žalovaný neměl být ženatý, ostatní příjem domácnosti (pravděpodobně družky či rodičů) by na splácení úvěru bez jejich výslovného souhlasu použít nebylo možné. Co se týče výdajové stránky, má soud za to, že řádně zkoumána nebyla. Banka se nedotazovala žalovaného na jeho pravidelné měsíční výdaje na chod domácnosti, výdaje na stravu, hygienické potřeby apod. Banka sice ověřila výši výdajů žalovaného na splátky úvěrů ve výši 4 939,30 Kč, resp. 51 Kč měsíčně, neučinila však dostatečnou analýzu, zdali v případě nového úvěru se splátkami 6 355,20 Kč měsíčně a s poplatkem za pojištění ve výši 566 Kč měsíčně, jakož i se splátkami nekonsolidovaného Flexikreditu ve výši 51 Kč, bude zbylá částka postačovat na pokrytí životních potřeb (obvyklých běžných výdajů) žalovaného. V případě prokázaného příjmu žalovaného ve výši 13 500 Kč by tato zbylá částka činila 6 527,80 Kč (v případě tvrzeného příjmu žalovaného ve výši 15 000 Kč by tato zbylá částka činila 8 027,80 Kč), u níž má soud značné pochybnosti, zdali mohla žalovanému stačit k pokrytí jeho zbylých výdajů (náklady na jídlo, bydlení, hygienické potřeby, léky a ošacení apod. včetně zanechání alespoň minimální finanční rezervy) za předpokladu, kdy měl navíc 1 vyživovanou osobu. Problematičnost částky 6 527,80 Kč, ale i částky 8 027,80 Kč umocňuje fakt, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2019 činila pro 1 osobu 3 410 Kč a v případě domácnosti s 1 další osobou minimálně 4 880 Kč a dle nařízení vlády č. 320/2018 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2019 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě do 9 999 obyvatel (pro město Napajedla) v případě 1 osoby v domácnosti 4 670 Kč a v případě 2 osob v domácnosti 6 661 Kč.

10. Pro úplnost soud podotýká, že žalobkyni písemně a při jednání konaném dne 27. 2. 2023 poučil o nutnosti učinit příslušné důkazní návrhy ohledně prokázání skutečností, na jejichž základě by bylo lze uzavřít řádné posouzení úvěruschopnosti, zejména tedy k výdajové stránce žalovaného; žalobkyně však žádný další důkazní návrh neučinila, a proto soudu nezbylo s ohledem na neunesení důkazního břemene uzavřít, že příjmovou i výdajovou stránku Banka řádně nezkoumala.

11. Byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

12. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou (tedy ani požadovanou jistinu, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 462 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný na dluh uhradil celkově 201 964,64 Kč, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 260 035,36 Kč.

13. Z § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 260 035,36 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 větou první o. s. ř. tak, že uložit žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 260 035,36 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

15. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 260 035,36 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 105 632,50 Kč s úrokem v kapitalizované výši 18 643,36 Kč, s úrokem ve výši 9,4 % ročně z částky 363 103,86 Kč od 24. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 9 166,44 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 365 667,86 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 260 035,36 Kč (přiznaná jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 468 774,13 Kč (jistina + dlužné poplatky ve výši 365 667,86 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 18 643,36 Kč + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení na částku 48 813,10 Kč +kapitalizovaný úrok z prodlení 9 166,44 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení na částku 26 483,37 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 55,47 % v poměru k neúspěchu 44,53 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 10,94 % Náklady řízení v celkové výši 63 415 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 627 Kč, z odměny advokáta ve výši 39 120 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 4 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, účast u jednání dne 27. 2. 2023 (soud žalobkyni nepřiznal odměnu za podání ze dne 14. 2. 2023, neboť zde obsažená tvrzení měla obsahovat již perfektní žaloba – viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12)) á 9 780 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) z odměny a náhrad zaokrouhleno na celé koruny nahoru (§ 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů) ve výši 8 468 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 10,94 % z částky 63 415 Kč, tedy částku 6 937,60 Kč, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).