5 C 196/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 23 803,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 498,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 498,95 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15 304,82 Kč s úrokem ve výši 27,65 % ročně z částky 23 603,77 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 603,77 Kč od 22. 6. 2019 do 27. 4. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 304,82 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 23 803,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Banka“), a žalovaná uzavřely dne 23. 2. 1995 smlouvu o zřízení a vedení běžného korunového účtu (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se Banka zavázala mj. zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet]. V dubnu 2005 žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěrový limit ve výši 9 000 Kč, tento byl ke dni 31. 8. 2005 snížen na částku 5 600 Kč. Žalovaná se mj. zavázala nepřekročit povolený limit a dodržet měsíční kreditní příjem. Žalovaná se nicméně dostala do nepovoleného debetu a nesplácel řádně a včas, proto Banka dne 26. 6. 2007 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 23 603,77 Kč na nově zřízený úvěrový účet č [bankovní účet] za účelem jeho uhrazení v pravidelných splátkách. Žalovaná i přesto nesplácela, a proto Banka ke dni 10. 9. 2007 úvěr zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 postoupila Banka pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 23 603,77 Kč a poplatky ve výši 200 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 27,65 % ročně z částky 23 603,77 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a z úroku z prodlení v zákonné výši z částky 23 803,77 Kč od 22. 6. 219 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Právní předchůdkyně Banky (společnost [právnická osoba]) a žalovaná si ujednaly dne 23. 2. 1995 smlouvu o zřízení a vedení běžného korunového účtu, na jejímž základě se Banka zavázala vést pro žalovanou platební účet č. [bankovní účet] pro vedení platebního styku. Nedílnou součástí byly podmínky pro fyzické osoby (viz„ VOP“) – (viz Smlouva). V roce 1998 vstoupila Banka do práv a povinností společnosti [právnická osoba] ze Smlouvy.

4. Dne 24. 11. 2004 si Banka a žalovaná ujednaly Dispozice ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb, z nichž však neplyne, že by žalované bylo povoleno přečerpání účtu č. [bankovní účet], tedy tzv. debetní zůstatek do sjednané výše (viz Dispozice ze dne 24. 11. 2004). Ujednání smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru (Flexikreditu) včetně konkrétních parametrů nebylo nepochybně prokázáno z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k důkazu. Za nedostatečné lze v tomto ohledu považovat výpisy z běžného účtu, z nichž je patrný pohyb na účtu s výslednou hodnotou za daný měsíc. Totéž platí pro dopis ze dne 31. 8. 2005, jimž Banka měla oznámit žalované, že z důvodu nedostatečného příjmu na účtu č. [bankovní účet], jí byl snížen povolený limit přečerpání na částku 5 000 Kč s tím, že aktuální výše přečerpání činí 5 534,80 Kč (viz snížení limitu na č. l. 31). Rovněž dopis ze dne 26. 6. 2007, jímž Banka sdělila žalované zrušení poskytování produktu Flexikredit a převedení dluhu na běžném účtu ve výši 23 603,77 Kč na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] (viz oznámení ze dne 26. 6. 2007), potvrzuje nanejvýš nepřímo ujednání smlouvy o kontokorentním úvěru (Flexikreditu), kdy z něj opětovně není patrný souhlas žalované se smlouvou, jakož i z něj nejsou patrná konkrétní parametry případně ujednané smlouvy. Soud po provedeném dokazování tedy nebyl schopen uzavřít, že by k ujednání smlouvy nepochybně došlo a jaké byly parametry této smlouvy.

5. Ke dni 1. 3. 2005 měla žalovaná zůstatek na běžném účtu č. [bankovní účet] ve výši 88,64 Kč, ke dni 31. 3. 2005 činil záporný zůstatek - 8 629,93 Kč a ke dni 30. 4. 2005 činil záporný zůstatek - 9 798,95 Kč. Dne 13. 5. 2005 vložila žalovaná na účet částku 9 900 Kč, současně dne 13. 5. 2005 byly provedeny 3 trvalé příkazy po 400 Kč, dne 14. 5. 2005 provedla žalovaná výběr hotovosti ve výši 7 400 Kč, takže v tento moment činil záporný zůstatek – 8498,95 Kč. Do 31. 5. 2005 připočetla Banka žalované k dlužné částce poplatky a úroky za povolený a nepovolený debet, takže k tomuto dni činila dlužná částka 8 826,36 Kč. V následujících měsících žalovaná neprovedla žádné pohyby na běžném účtu (neproběhly žádné vklady ani výběry), Banka pouze započítávala k dlužné jistině poplatky a úroky za povolený a za nepovolený debet, kdy ke dni 26. 6. 2007 činila dlužná jistina 23 103,77 Kč a poplatek za převedení Flexikreditu na úvěrový účet činil 500 Kč. Tohoto dne došlo ke snížení debetního zůstatku o částku 23 603,77 Kč z důvodu převodu dluhu na úvěrový účet. Následně žalobkyně naúčtovala žalované poplatky a úroky za povolený a za nepovolený debet, takže ke dni 11. 7. 2007 činil konečný zůstatek na účtu – 547,15 Kč. Celkově připočetla Banka žalované k dlužné jistině úrok za povolený debet ve výši 2 100,81 Kč, úrok za nepovolený debet ve výši 6 159,60 Kč a poplatky v celkové výši 6 755,50 Kč (viz výpis z běžného účtu).

6. Dopisem ze dne 26. 6. 2007 sdělila Banka žalované, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek bylo žalované zrušeno poskytování produktu Flexikredit a že převedla dluh na běžném účtu ve výši 23 603,77 Kč na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet], za což je účtován poplatek ve výši 10 % aktuálního rámce Flexikreditu. Současně ji informovala, že dlužnou částku je nezbytné uhradit v 8 měsíčních splátkách po 2 950,47 Kč, splatných vždy k 26. dni měsíce, počínaje dnem 26. 7. 2007 (viz oznámení ze dne 26. 6. 2007). Dne 26. 6. 2007 otevřela Banka žalované úvěrový účet č. [bankovní účet] s výší jistiny 23 603,77 Kč a dne 31. 7. 2007 stanovila poplatek za vymáhání ve výši 200 Kč; na dluh žalovaná ničeho neuhradila (viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 32 + ISAS, platební historie úvěrového účtu na č. l. 35). Dopisem ze dne 10. 9. 2007 Banka oznámila žalované, že z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání, úvěr č. [bankovní účet] zesplatnila ke dni 10. 9. 2007 a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky 23 803,77 Kč nejpozději do 21. 9. 2007 s upozorněním na vymáhání dluhu (viz oznámení o zesplatnění). Ke dni 21. 6. 2019 činil zůstatek na úvěrovém účtu žalované 23 603,77 Kč sestávající se z jistiny ve výši 23 603,77 Kč a z poplatku za vymáhání ve výši 200 Kč (viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 32 + ISAS, platební historie úvěrového účtu na č. l. 35).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 7 ze dne 18. 6. 2019 postoupila Banka na žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1, mezi nimiž byla pod č. 412 specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy, ke dni zaplacení úplaty, k čemuž došlo dne 21. 6. 2019 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, příloha č. 1, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení úplaty). Dopisem ze dne 3. 7. 2019 Banka oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz dopis ze dne 3. 7. 2019 vč. podacího archu). Dopisem ze dne 17. 4. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 131 469,95 Kč z titulu Smlouvy nejpozději do 27. 4. 2020 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis ze dne 17. 4. 2020 vč. podacího archu); žalovaná však ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Banka ke dni 21. 6. 2019 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 uzavřené mezi Bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou, seznamem pohledávek, v němž byla specifikována pohledávka za žalovanou, a dohodou o zaplacení úplaty a potvrzením o zaplacení úplaty, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Bankou dopisem ze dne 3. 7. 2019, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalované. Nadto s ohledem na skutečnost, že postupovaná pohledávka se řídí v souladu s § 3028 odst. 3 o. z. právní úpravou obsaženou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), je nezbytné posoudit účinky postoupení podle uvedených právních předpisů; podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 32 Odo 201/2004, soud při zkoumání účinků postoupení pohledávky podle § 524 a násl zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), nezkoumá, zda je smlouva o postoupení platná, oznámil-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, k čemuž došlo dne 3. 7. 2019. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Soud tak uzavírá, že žalobkyně je nepochybně aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 9. [právnická osoba], do jejíhož postavení v roce 1998 vstoupila Banka, a žalovaná uzavřely dne 23. 2. 1995 smlouvu o běžném účtu ve smyslu § 708 a násl. obch. zák., na jejímž základě Banka zřídila žalované běžný účet č. [bankovní účet] a zavázala se žalované poskytovat bankovní služby. Žalobkyně dále tvrdila, že si Banka a žalovaná uzavřely smlouvu o Flexikreditu, která měla být smlouvou o kontokorentním úvěru, tedy o umožnění žalované přečerpat ve smyslu § 711 obch. zák. zůstatek běžného účtu do sjednaného limitu, avšak závěr o uzavření této smlouvy soud učinit nemohl, neboť z listin, které nepřímo uzavření kontokorentního úvěru potvrzovaly, nebyl patrný ani souhlas žalované se smlouvou, ani nebyly zřejmé parametry Flexikreditu.

10. Jestliže nebylo prokázáno uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné plnění, které by z této smlouvy odvozovala. Žalobkyni tak nebylo možné přiznat jistinu úvěru, poplatky, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

11. Při závěru o neplatnosti smlouvy o kontokorentním úvěru je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Bankou, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 451 odst. 2 obč. zák. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Banky ve dnech 13. 5. 2005 a 14. 5. 2005 peněžní prostředky náležející Bance, aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez platného právního důvodu (srov. § 451 odst. 2 obč. zák.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná měla ke dni 13. 5. 2005 na běžném účtu kladný zůstatek ve výši 101,05 Kč, takže po poskytnutí částek ve dnech 13. 5. 2005 a 14. 5. 2005 v celkové výši 8 600 Kč činilo bezdůvodné obohacení 8 498,95 Kč. Při neplatnosti uzavření smlouvy o kontokorentnímu úvěru přitom nebylo možné k tomuto bezdůvodnému obohacení přičítat jakékoliv poplatky či úroky. Žalovaná na bezdůvodné obohacení doposud ničeho neplnila, takže bezdůvodné obohacení aktuálně činí 8 498,95 Kč.

12. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 27. 4. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 8 498,95 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 27. 4. 2020 dlužnou částku 8 498,95 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 517 odst. 1 věta první obč. zák.). Bance, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 517 odst. 2 obč. zák.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně. V daném případě žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, kdy splatnost pohledávky odvíjela od data 10. 9. 2007, přičemž úrok z prodlení požadovala od 22. 6. 2019, tedy dne následujícího po účinnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Jestliže tedy bylo shledáno, že žalobkyně se domáhala právě nároku na zákonný úrok z prodlení, přičemž navržené petitu bylo ovlivněno nesprávným datem splatnosti, dospěl soud k závěru, že je namístě žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 498,95 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení.

14. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 498,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 498,95 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 15 304,82 Kč s úrokem ve výši 27,65 % ročně z částky 23 603,77 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 603,77 Kč od 22. 6. 2019 do 27. 4. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 304,82 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 10 844,48 Kč (jistina ve výši 8 498,95 Kč + úrok z prodlení od 28. 4. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 345,53 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 55 408,15 Kč (jistina ve výši 23 803,77 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 23 638,19 Kč + zákonný úrok z prodlení od 22. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 7 966,19 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 19,57 % v poměru k neúspěchu 80,43 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 60,86 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

16. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.