5 C 198/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., a přísedících Aleny Gogelové a Miloslavy Valdové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení náhrady škody 12 685,12 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 685,12 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 6 970 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 685,12 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 1. 2021 pracoval žalovaný pro žalobkyni na pozici řidič nákladní dopravy (MKD). Dne 3. 6. 2021 v čase 9:32 hod způsobil dopravní nehodu ve vlakovém terminálu Calais ve Francii tím, že nedal přednost v jízdě vozidlu jedoucímu zprava, současně nesplnil svou prevenční povinnost, v důsledku čehož došlo k poškození pravého zpětného zrcátka na vozidle žalobkyně, které žalovaný řídil. V důsledku dopravní nehody vznikla škoda na majetku žalobkyně ve výši 12 685,12 Kč, kterou žalovaný neuhradil i přes předžalobní výzvu ze dne 26. 9. 2022.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Konkrétně namítl, že dopravní nehodu nezavinil, žalobkyni ihned řádně o nehodě informoval a průběh nehody doložil kamerovým systémem. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Dne 19. 1. 2021 si žalobkyně coby zaměstnavatelka a žalovaný coby zaměstnanec ujednali pracovní smlouvu, jejímž předmětem byl pracovní poměr s termínem nástupu do práce dne 1. 2. 2021, s místem výkonu práce Česká republika a další státy, v nichž zaměstnavatel provozuje dopravu, s druhem práce řidič nákladní dopravy (MKD). Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou od 1. 2. 2021 (viz pracovní smlouva na č. l. 4). Žalovaný byl povinen provádět přepravu zboží a související činnosti podle pokynů zaměstnavatele, řádně vést a shromažďovat dokumentaci vztahující se k vozidlu a přepravě a dokumentaci ohledně pracovní doby, dodržovat doby řízení, doby odpočinku a bezpečnostní přestávky, správně používat záznamové zařízení (tachograf) a záznamové listy, dodržovat předpisy o pracovní době zaměstnanců (viz popis pracovní činnosti na č. l. 8).

4. Žalovaný vykonával pro žalobkyni v období od 2. 6. do 10. 6. 2021 nákladní dopravu v zahraničí, a to s nákladním vozidlem [registrační značka] (viz záznam o provozu vozidla nákladní dopravy na č. l. 27). Dne 3. 6. 2021 v čase 9:32 došlo k dopravní nehodě ve vlakovém terminálu v Calais, kdy místo dopravní nehody je patrné na snímcích z letecké mapy (na č. l. 50) a samotný průběh dopravní nehody je zachycen na kamerovém záznamu (viz CD na č. l. 22). Přesný průběh jízdy byl následující: Žalovaný v čase 9:31:44 vyjel z budovy kontrolního stanoviště, kde bylo 9 odbavovacích jízdních pruhů (stanovišť), přičemž žalovaný vyjel z druhého pruhu zleva. Před žalovaným se při výjezdu z kontrolního stanoviště nacházela budova druhého kontrolního stanoviště, v níž se případně dle sdělení žalovaného konala podrobnější prohlídka a kterou bylo v případě neprovádění podrobné kontroly (což byl i posuzovaný případ) nezbytné objet zprava; v důsledku toho se jízdní pruhy sbíhaly do 5 jízdních pruhů, které nebyly vodorovným dopravním značením vyznačeny, takže vozidla zleva se musela zařadit do vodorovným dopravním značením nevyznačených pruhů napravo od nich. V čase 9:31:51 zahájil žalovaný objízdný manévr kolem budovy druhého kontrolního pracoviště a napravo od něj se objevilo vozidlo 1 – bílý kamion, kterému dal žalovaný přednost a nechal jej projet místem jako první. V čase 9:31:56 se objevuje na záběru v pravé části vozidlo 2 – kamion britského dopravce (dle nápisu Britannia a britské vlajky), který měl pravděpodobně i řízení vpravo, neboť na celém záznamu nebyl v okně tohoto kamionu vidět řidič ani části jeho těla. V úseku podél budovy druhého kontrolního stanoviště se nacházela široká asfaltová plocha bez vyznačení jízdních pruhů vodorovným dopravním značením, kdy fakticky tam bylo nejméně 5 jízdních pruhů. Ze záběru v čase 9:31:58 je patrno, že vozidlo 2 jede na úrovni konce návěsu vozidla 1, a to přibližně ob jeden jízdní pruh napravo od dříve projíždějícího vozidla 1, naopak žalovaný projíždí nejvíce levým pruhem, tj. těsně hrazení, které se nachází vedle budovy druhého kontrolního stanoviště. Podél budovy druhého kontrolního stanoviště a za ní je komunikace stále bez vyznačených jízdních pruhů, nicméně jde o rovný úsek směřující ke konstrukci nad komunikací s dopravními značkami, z nichž je patrno, že se v místě dá projet nejméně 5 jízdními pruhy. V čase 9:32:00 jede vozidlo 2 přibližně v jednom jízdním pruhu napravo od trasy (jízdního pruhu), kterou zvolilo vozidlo 1, tedy vozidlo 2 se při delším zkoumání jeho jízdy pozvolna„ tlačilo“ bez ukázání znamení (blinkru) o změně směru jízdy (změně jízdního pruhu) doleva. V čase 9:32:02 jede vozidlo 2 již v trase vozidla 1, přičemž vlevo od něj je volný nejméně jeden jízdní pruh (patrno z konstrukce s dopravními značkami nad vozovkou), v němž jede žalovaný. Předek vozidla žalovaného se nachází přibližně na začátku návěsu vozidla 2. V čase 9:32: 03–04 najíždí vozidlo 2 těsně k vozidlu řízenému žalovaným, přičemž nejdříve v tomto čase, nejspíše však ještě o něco později, lze dovodit, že vozidlo 2 se bude řadit před vozidlo řízené žalovaným, tedy žalovaného tzv. zavře, a to opět bez ukázání znamení (blinkru) o změně směru jízdy – změně jízdního pruhu. Žalovaný v ten moment nemohl uhnout doleva, neboť jel podél svodidel, resp. následně by srazil bílé sloupky. V čase 9:32: 04–05 je patrné, že žalovaný začíná brzdit a v čase 9:32:06 zastaví, kdy současně je patrný let tmavého předmětu před vozidlo řízené žalovaným (patrně ono zlomené pravé přední zrcátko). V čase 9:32:04 se současně objevují na záběru bílé čáry (vodorovné dopravní značení) vyznačující jízdní pruhy, kdy vozidlo 2 jede středem vozidla na úrovni bílé čáry mezi levým pruhem, v němž jel žalovaný, a pruhem zprava, v němž jelo vozidlo 2, přičemž až v místě za konstrukcí dopravních značek se toto vozidlo zařazuje do pruhu, v němž jel žalovaný (viz CD na č. l. 22).

5. V důsledku dopravní nehody vznikla škoda na majetku žalobkyně (vozidle [registrační značka]) v celkové výši 12 685,12 Kč bez DPH, 15 349,00 Kč vč. DPH (601,10 EUR), kterou byla žalobkyně povinna uhradit společnosti [právnická osoba] dle faktury – daňového dokladu č. 3118561 s datem splatnosti dne 7. 7. 2021 (viz faktura na č. l. 9). Dne 7. 7. 2021 uhradila žalobkyně společnosti [právnická osoba] částku 601,10 EUR (viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 10). Žalobkyně následně částku 12 685,12 Kč jednostranně započetla škodu na cestovní náhrady žalovaného za měsíce červen až srpen 2021 (viz žaloba na č. l. 2 a výplatní pásky na č. l. 5 ve spise OS v UH pod sp. zn. 9 C 25/2022). Průměrný měsíční výdělek žalovaného před způsobením dopravní nehody činil 20 530,50 Kč (viz výplatní lístky na č. l. 26).

6. Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 19. 9. 2022, č. j. 9 C 25/2022-33, schválil smír, jímž se I. žalovaná (nyní v postavení žalobkyně) zavázala uhradit žalobci (nyní v postavení žalovaného) částku 12 686,12 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od právní moci usnesení, podle něhož II. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jímž si III. strany narovnaly vzájemná a mezi nimi sporná práva a povinnosti, které byly předmětem řízení pod sp. zn. 9 C 25/2022, tak, že tato práva a povinnosti se v celém rozsahu nahrazují právy a povinnostmi uvedenými v soudním smíru; narovnání je však omezeno výhradně na nárok uplatněný žalobcem a nevztahuje se na jakékoli případné pohledávky žalované za žalobcem zejména jakékoli pohledávky z titulu nároku na náhradu škody. Řádnou a včasnou úhradou částek dle výroku I. soudního smíru budou mezi žalobcem a žalovanou upravena a vypořádána sporná práva a povinnosti, která jsou předmětem řízení pod sp. zn. 9 C 25/2022 (viz citované usnesení ve spise OS v UH pod sp. zn. 9 C 25/2022). Předžalobní výzvou ze dne 26. 9. 2022, kterou si žalovaný převzal dne 27. 9. 2022, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě částky 12 685,12 Kč coby škody za způsobenou dopravní nehodu do 14 dnů ode dne doručení této výzvy (viz předžalobní výzva na č. l. 11, plná moc na č. l. 11p, informace o zásilce na č. l. 12, sledování zásilek na č. l. 16).

7. Soud zamítl návrh žalobkyně na dokazování vyhotovením znaleckého posudku, neboť otázka, kdo porušil tu kterou konkrétní právní povinnost při dopravní nehodě, je otázkou nikoliv skutkovou, nýbrž právní, která znaleckému zkoumání nepodléhá. Soud má za to, že nebylo nezbytné znaleckého posudku ani pro zjištění skutkového stavu, neboť celý průběh dopravní nehody byl jasně zachycen na kamerovém záznamu, místo dopravní nehody bylo dostatečně patrné ze satelitního snímku, tudíž provedení znaleckého posudku by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. <b>Právní posouzení věci</b> 8. Dne 19. 1. 2021 strany sporu uzavřely pracovní smlouvu ve smyslu § 33 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“), na jejímž základě vznikl mezi žalobkyní coby zaměstnavatelkou a žalovaným coby zaměstnancem pracovní poměr s druhem práce: řidič nákladní dopravy (MKD) s místem výkonu práce: Česká republika a další státy, v nichž zaměstnavatel provozuje dopravu, a s datem nástupu do práce: 1. 2. 2021. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou od 1. 2. 2021.

9. Dne 3. 6. 2021 v čase 9:32 hod, tj. za trvání pracovního poměru, se žalovaný stal při výkonu práce (při jízdě v nákladním automobilu žalobkyně) účastníkem dopravní nehody ve vlakovém terminálu v Calais, Francie, v důsledku čehož vznikla škoda na majetku žalobkyně ve výši 12 685,12 Kč. Žalobkyně měla za to, že tato škoda vznikla v důsledku protiprávního jednání žalovaného, a proto se vůči němu domáhala její náhrady.

10. V souladu s § 250 odst. 1 ZP je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pro vznik povinnosti zaměstnance k náhradě škody dle tohoto ustanovení jsou stanoveny následující předpoklady, a sice 1) porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody a 4) zavinění, které je zaměstnavatel povinen prokázat.

11. V daném případě neshledal soud naplněnou podmínku porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. V řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný během dopravní nehody, která se odehrála dne 3. 6. 2021 v čase 9:32 hod, vykonával pro žalobkyni závislou práci, škoda tedy vznikla při plnění pracovních úkolů žalovaným. Soud má však za to, že žalovaný se při dopravní nehodě protiprávního jednání nedopustil.

12. Jelikož se dopravní nehoda odehrála ve Francii, je nezbytné porušení dopravních předpisů posuzovat podle francouzského práva, konkrétně dle francouzského zákona o silničním provozu (Code de la route). Code de la route obdobně jako (český) zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, vychází z harmonizované úpravy obsažené ve Vídeňské úmluvě o silničním provozu (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 83/2013 Sb. m. s.), tudíž lze předeslat, že rozhodná pravidla silničního provozu jsou v tomto případě obdobná, jako by se dopravní nehoda stala na území České republiky.

13. Dopravní nehoda se stala při výjezdu z budovy prvního kontrolního stanoviště, kde bylo 9 odbavovacích jízdních pruhů, které se následně spojovaly u budovy druhého kontrolního stanoviště do 5 pruhů, které nebyly vyznačeny vodorovným dopravním značením. Dle leteckého snímku je zřejmé, že se v místě u budovy druhého kontrolního stanoviště se nenacházela žádná křižovatka, nýbrž zde bylo jen 5 souběžných jízdních pruhů. Soud má tak za to, že je na případ nutné hledět jako na jízdu v jízdních pruzích a aplikovat pravidla na tuto jízdu se vztahující. Ohledně směru jízdy i ve Francii platí, že vozidla jezdí vpravo, přičemž podle čl. R412-9 Code de la route platí, že každý řidič má povinnost své vozidlo držet při pravém okraji vozovky (obdoba našeho § 11 zákona o provozu na pozemních komunikacích). V případě jízdy v jízdných pruzích dle čl. R412-23 Code de la route přitom platí, že v případě nespecializovaných jízdních pruhů smí jet řidič v běžném provozu jedním z těchto pruhů, který je nejvíc vpravo a přejet jízdní pruh pouze v případě předjíždění.

14. Při promítnutí uvedeného do projednávaného případu platí, že žalovaný správně při vyjíždění z budovy kontrolního stanoviště dal přednost vozidlu 1, za které se následně zařadil. Jakmile se nacházel v místě vedle budovy druhého kontrolního stanoviště, kde bylo 5 jízdních pruhů, měl povinnost se postupně zařadit na pruhu, který se nacházel nejvíce vpravo, což však nebylo možné, neboť tudy jelo vozidlo 2. Vozidlo 2 přitom následně jednalo v rozporu s dopravními předpisy, neboť místo toho, aby jelo v pruhu, který byl nejvíce vpravo (případně se obecně tlačil k pravému okraji vozovky), jelo uprostřed komunikace, přičemž nakonec z pohledu pravorukého provozu se řidič tohoto vozidla tlačil vcelku nelogicky směrem do nejvíc levého pruhu (Pravděpodobně v důsledku toho, že se jednalo o britského řidiče, který byl zvyklý na levoruký provoz a neuvědomil si, že v daném místě platilo pravidlo opačné). Jestliže přitom z pohledu žalovaného mu vozidlo 2 nepochybně překvapivě zatarasilo cestu, tedy mu nedalo při přejíždění jízdních pruhů přednost, přičemž současně nepoužilo znamení o změně směru jízdy (blinkr), lze učinit závěr, že dopravní nehodu zavinilo právě vozidlo 2, jehož vlastník odpovídá žalobkyni za způsobenou škodu.

15. Soud se dále zaobíral otázkou, zdali by žalovanému nešlo přičítat spoluzavinění pro případné porušení povinnosti přizpůsobit jízdu vzniklé dopravní situaci, aby tak zabránil dopravní nehodě, načež dospěl soud k závěru, že nikoliv. Z provedeného dokazování totiž nevyplynulo, že by žalovaný jel při jízdě nepřiměřeně rychle či neobezřetně, naopak z kamerového záznamu, který zachytil dopravní nehodu, zcela jednoznačně vyplynulo, že žalovaný ihned poté, co vozidlo 2 provedlo nepředvídatelný dopravní manévr, tedy jej„ zavřelo“, se snažil své vozidlo zastavit, což se mu během cca jedné sekundy podařilo, takže byť vozidlo řízené žalovaným bylo poškozeno (zlomené zpětné zrcátko), následky dopravní nehody byly nepochybně menší, než ve skutečnosti mohly být. Žalovaný ostatně nemohl dopravní nehodě se pokusit zabránit ani jinak než právě zmíněným bržděním, např. změnou směru jízdy doleva, neboť vlevo od něj se již nacházela svodidla a následně na komunikaci se nacházely sloupky, které by vozidlo žalobkyně mohly také nepochybně poškodit s rizikem ještě vyšší škody.

16. Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby bylo možné u žalovaného shledat spoluzavinění, má soud s ohledem na veškeré okolnosti případu za to, že spoluzavinění žalovaného by mohlo být nanejvýš v rozsahu 10– 20 %, což znamená, že výše případné náhrady škody by v pro žalobkyni nejpříznivějším případě činila nanejvýš 2 537,02 Kč.

17. Shrnuto, žalobkyni byla vskutku při plnění pracovních úkolů žalovaného v přímé souvislosti s dopravní nehodou ze dne 3. 6. 2021 způsobena škoda ve výši 12 685,12 Kč, avšak tuto dopravní nehodu nezpůsobil porušením svých povinností při pohybu na pozemní komunikaci ve Francii žalovaný, nýbrž jiná osoba (řidič vozidla 2), přičemž žalovaný neporušil ani případnou prevenční povinnost předcházet hrozícím škodám (následkům dopravní nehody), tedy nebylo u něj shledáno spoluzavinění, a proto není žalovaný povinen ani nahrazovat škodu vzniklou na majetku žalobkyně (poškozeném vozidle). Soud tak žalobu pro nedůvodnost v plném rozsahu zamítl (výrok I.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 18. Žalovaný byl ve věci zcela procesně úspěšný, a proto má podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 6 970 Kč se skládají z odměny advokáta ve výši 4 860 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (celé úkony za 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. odpor a vyjádření se k žalobě a 3. účast u jednání) á 1 620 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) z odměny a náhrad zaokrouhleno na celé čísla nahoru ve výši 1 210 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

19. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.