5 C 227/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 542 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 542 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 16 542 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,25 % p. a. z částky 16 542 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 351 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 542 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 16 542 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný napadl dne 9. 11. 2021 pana [jméno] [příjmení], strážníka Městské policie [obec] (dále jen„ poškozený“) při výkonu jeho povolání, v důsledku čehož byl poškozený v pracovní neschopnosti od 10. 11. 2021 do 24. 11. 2021. Příkazem Městského úřadu Otrokovice ze dne 6. 4. 2022, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 28. 4. 2022, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vyplatila žalobkyně za zaměstnavatele poškozenému dne 18. 1. 2022 celkově částku 16 542 Kč za způsobenou újmu na zdraví; této částky se žalobkyně domáhala po žalovaném výzvou k úhradě ze dne 25. 7. 2022, avšak žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Dne 9. 11. 2021 v 17:42 hod došlo při výkonu zaměstnání (strážník Městské policie [obec]) ke zranění poškozeného při jednání s žalovaným, kdy žalovaný napadl poškozeného tak, že ho udeřil do horní části hrudi a do ramen, v důsledku čehož poškozený měl bolest v pravém rameni zvláště při pohybu pravou horní končetinou (viz lékařská zpráva, hlášení pojistné události, záznam o úrazu, sdělení o osobě, která způsobila pracovní úraz ze dne 17. 1. 2022, vyrozumění o výsledku řízení ze dne 2. 5. 2022). V důsledku pracovního úrazu byl poškozený od 10. 11. 2021 do 24. 11. 2021 v pracovní neschopnosti (viz evidence odpracovaných směn, výpis eneschopenky), zač by mu přináležela mzda ve výši 18 923 Kč vyplacena mu byla jen náhrada mzdy a nemocenské dávky ve výši 10 381 Kč, takže ztráta na výdělku činila 8 542 Kč (viz ušlý výdělek potvrzený mzdovou účtárnou, výpočet náhrady za ztrátu na výdělku při pracovním úrazu po dobu pracovní neschopnosti). Dále bolestné činí 30 bodů á 250 Kč, tj. celkem 7 500 Kč (viz posudek o bolestném), poplatek za vystavení lékařského posudku činí 500 Kč (viz příjmový doklad), tedy náhrada činí celkem 16 452 Kč (viz ušlý výdělek potvrzený mzdovou účtárnou). Dne 3. 1. 2022 nahlásilo město Otrokovice žalobkyni pojistnou událost k zákonné odpovědnosti za škody z pracovních úrazů a nemocí z povolání dle vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. Ke zranění poškozeného došlo dne 9. 11. 2021 v 17:42 při jednáním s občanem, který ihned fyzicky napadl poškozeného a udeřil ho do pravého ramene (viz hlášení pojistné události). Dne 18. 1. 2022 vyplatila žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč a částku 8 542 Kč (viz přehled pojistného plnění). Příkazem Městského úřadu Otrokovice ze dne 6. 4. 2022, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 28. 4. 2022, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se měl dopustit dne 9. 11. 2021 vůči poškozenému coby zasahujícímu strážníkovi Městské policie [obec] (viz vyrozumění o výsledku řízení ze dne 2. 5. 2022). Dopisem ze dne 24. 5. 2022 sdělila žalobkyně žalovanému, že dne 9. 11. 2021 napadl poškozeného, v důsledku čehož se poškozený zranil. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání dle vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. vyplatila žalobkyně poškozenému celkově částku 16 542 Kč, a sice bolestné za 30 bodů ve výši 7 500 Kč, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 10. 11. 2021 do 24. 11. 2021 ve výši 8 542 Kč, úhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou ve výši 500 Kč. Vyplacením této částky přešlo podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí na žalobkyni. Vzhledem k tomu žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 16 542 Kč do 24. 6. 2022 s upozorněním na vymáhání soudní cestou (viz dopis ze dne 24. 5. 2022); zásilka se dostala do sféry žalovaného dne 26. 5. 2022 (viz kopie obálky [anonymizováno]), žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Předžalobní výzvou k plnění ze dne 25. 7. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k uhrazení částky 16 542 Kč coby částky, kterou žalobkyně vyplatila poškozenému z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky č. 125/1993 Sb. ve výši 16 542 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 5 034 Kč do 7 dnů ode dne doručení výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní výzva ze dne 25. 7. 2022); výzva se dostala do sféry žalovaného dne 29. 7. 2022 (viz podací lístek, informace o zásilce [anonymizováno]), žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 4. Poškozený při výkonu svého povolání (strážník městské policie) utrpěl pracovní úraz (pohmoždění pravého ramene v důsledku jeho napadení ze strany žalovaného), v důsledku čehož mu vznikl vůči zaměstnavateli (město Otrokovice) podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“), nárok na odškodnění, a sice v souladu s § 271a ZP nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 8 542 Kč, v souladu s § 271c ZP nárok na náhradu za bolest ve výši 7 500 Kč a v souladu s § 27d ZP nárok na náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 500 Kč, tj. celkem částka 16 542 Kč. Tuto částku uhradila žalobkyně dne 18. 1. 2022 poškozenému z titulu zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání dle vyhlášky č. 125/1993 Sb.

5. Přestože zaměstnavatel (město Otrokovice) podle pracovněprávních předpisů odpovídá za újmu způsobenou též třetí osobou mimo zaměstnavatele, svědčí zaměstnavateli vůči původci škody (žalovanému) případné právo na regresní náhradu podle předpisů občanského práva (srov. § 2917 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)). Pro vznik povinnosti k náhradě škody z důvodu naplnění skutkové podstaty náhrady škody z titulu porušení zákonné povinnosti podle § 2910 o. z., jsou stanoveny čtyři předpoklady, a sice 1) porušení zákonem povinnosti při současném zásahu do absolutního práva poškozeného nebo porušení zákonné povinnosti stanovené na ochranu jiného práva poškozeného, 2) vznik újmy, 3) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem újmy a 4) zavinění, jehož existence se ve formě nedbalostního zavinění § 2911 o. z. presumuje.

6. V daném případě žalovaný porušil svou zákonnou povinnost tím, že svým jednáním, za které byl pravomocně shledán vinným výše uvedeným příkazem, protiprávně zasáhl do osobní integrity poškozeného, jemuž ublížil na zdraví. V důsledku tohoto protiprávního jednání žalovaného (v adekvátní příčinné souvislosti) došlo k újmě na zdraví poškozeného, který následně vyhledal odbornou lékařskou pomoc a byl v období od 10. 11. 2021 do 24. 11. 2021 v dočasné pracovní neschopnosti. V důsledku utrpěné újmy na zdraví vzniklo poškozenému nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 8 542 Kč, nárok na náhradu za bolest ve výši 7 500 Kč a nárok na náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 500 Kč, tj. celkem částka 16 542 Kč, kterou poškozenému uhradil jeho zaměstnavatel (město Otrokovice) prostřednictvím zákonného pojištění u žalobkyně. Soud tedy shledal naplnění veškerých předpokladů pro vznik občanskoprávní odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví poškozeného, kdy tento nárok poškozeného podle § 2917 o. z. přešel na město Otrokovice a následně v důsledku vyplacení pojistného plnění v souladu s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. přešel tento nárok na žalobkyni.

7. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně disponuje vůči žalovanému nárokem na zaplacení částky 16 542 Kč z titulu újmy na zdraví, kterou žalovaný způsobil poškozenému zaviněným porušením své zákonné povinnosti nezasahovat do integrity jiného člověka při plnění pracovních povinností poškozeným. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 24. 5. 2022, v níž žalobkyně stanovila žalovanému dostatečnou lhůtu k plnění do 24. 6. 2022. Žalovaný nicméně ve stanovené lhůtě ničeho neuhradil, čímž se dostal dne následujícího do prodlení (§ 1968 věta první o. z.). Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil ani doposud, zavázal jej k tomu soud při shledání důvodnosti nároku co do základu i výše svým rozhodnutím.

8. Žalobkyně dále uplatnila na příslušenství nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 16 542 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaný neuhradil v souladu s výzvou ze dne 24. 5. 2021 dlužnou částku do 24. 6. 2022, a tak se dostal dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením (§ 1968 o. z.) a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení sice až od 6. 8. 2022, tedy za kratší období, než na které má nárok, to jí však neumožňuje požadovat úrok z prodlení ve výši ke dni splatnosti předcházející tomuto datu. S ohledem na uvedené přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 16 542 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,25 % p. a. z částky 16 542 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

9. Žalobkyně byla ve věci procesně neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, proto má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 8 351 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta ve výši 5 340 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) á 1 780 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 1 311 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně.

10. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.