5 C 236/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 239 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 946 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 946 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 293 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 228,64 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 622,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 054 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5 239Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 24. 3. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti poskytla žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 364 Kč (úroková sazba 20,98 % ročně), s odměnou za administrativní činnost ve výši 800 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč a s doplňkovou službou životního pojištění ve výši 129 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 151 Kč, konče dnem 19. 1. 2017. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 1 054 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 20,98 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupila pohledávku za žalovanou vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka 5 239 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 1 239 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 20. 1. 2017 do 7. 1. 2022 v kapitalizované výši 4 228,64 Kč a od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 20. 1. 2017 do 7. 1. 2022 v kapitalizované výši 1 622,52 Kč a od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 24. 3. 2016 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 2 364 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 800 Kč, úrokem ve výši 364 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Dále si strany sjednaly pojištění Credit Life s poplatkem ve výši 129 Kč. Celkově tak měla žalovaná Společnosti uhradit částku 6 493 Kč v 43 týdenních splátkách po 151 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva, zařazení zákazníka do pojistného programu). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že je rozvedená, bydlí s partnerem v nájemním bydlení, nemá nezaopatřené děti, nemá jinou půjčku, nejsou proti ní vedeny exekuce, pracuje jako pomocná síla v kuchyni. Příjem činí čistá mzda ve výši 10 320 Kč, ostatní příjmy (partner) ve výši 8 263 Kč, tj. celkem příjem 18 583 Kč. Výdaje tvoří nájem/inkaso ve výši 6 300 Kč, výdaje domácnosti ve výši 7 000 Kč, ostatní náklady (alimenty a ostatní) ve výši 300 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 13 600 Kč a použitelný příjem činí 4 983 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z výplatní pásky, z pracovní smlouvy/živnostenského listu a z nájemní smlouvy (viz karta zákazníka). Žalovaná uhradila celkově částku 1 054 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu ve větším rozsahu má tvrdit dlužník). Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 7. 1. 2022 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o úhradě a příloha smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 3. 2. 2022 oznámila společnost [právnická osoba], žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 14. 4. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 11 403,04 Kč do 29. 4. 2022 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 14. 4. 2022 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 7. 1. 2022 postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 3. 2. 2022, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

6. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 23. 8. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 2 364 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 800 Kč, úrokem ve výši 364 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Dále si strany sjednaly pojištění Credit Life s poplatkem ve výši 129 Kč. Celkově tak měla žalovaná Společnosti uhradit částku 6 493 Kč v 43 týdenních splátkách po 151 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy.

7. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 30. 11. 2022, č. j. 5 C 236/2022-12, žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o čistou mzdu žalované ve výši 10 320 Kč, ta byla stanovena na základě pracovní smlouvy a výplatní pásky. Ostatní příjmy žalované představují např. výživné, alimenty, příjmy z podnikání atd., přičemž byly ověřeny na základě sdělení žalované. Odhadované měsíční výdaje žalované byly ověřeny na základě sdělení žalované s výjimkou výdajů na nájem, které byly ověřeny na základě nájemní smlouvy. Skutečnost, že žalovaná nemá nějaké jiné dluhy, byla ověřena na základě sdělení žalované. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalované, které byly předloženy pouze při sjednání smlouvy. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, z ní se podává, že žalovaná měla mít čistou měsíční mzdu ve výši 10 320 Kč, což Společnost měla ověřit z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, které však Společnost nebyla schopná soudu předložit. Ostatní příjmy ve výši 8 263 Kč nebyly nejspíše podloženy žádnými listinami, přičemž nebylo ani patrno, co tyto příjmy ve skutečnosti představují, kdy dle karty zákazníka se mělo jednat o„ příjem partnera“, sama žalobkyně nicméně uváděla, že se jedná např. o výživné, alimenty či příjmy z podnikání žalované, tedy zcela jiný příjem. Lze tak uzavřít, že celkový příjem ve výši 18 583 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty, jimiž by žalobkyně disponovala. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalované, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohla vztahovat toliko nájemní smlouva, není však patrno, jaké výdaje by z ní měly vyplynout, obzvláště za situace, kdy žalobkyně těmito listinami nedisponuje. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výhradou nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

8. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z půjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu půjčky ve výši 4 000 Kč s dlužnou částí poplatku ve výši 1 239 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

9. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 4 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 1 054 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 2 946 Kč.

10. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 29. 4. 2022. Jelikož žalovaná dlužnou částku 2 946 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 29. 4. 2022 dlužnou částku 2 946 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 11,75 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 946 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení.

12. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 946 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 946 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 2 293 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 228,64 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 622,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 054 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 3 104,54 Kč (jistina ve výši 2 946 Kč + úrok z prodlení od 30. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 158,54 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 12 222,73 Kč (jistina ve výši 5 239 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 4 228,64 Kč + smluvní úrok od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 818,51 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 622,52 Kč + úrok z prodlení od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 314,06 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 25,40 % v poměru k neúspěchu 74,60 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 49,20 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

14. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.