5 C 33/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 665 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 779 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 779 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 886 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 715,30 Kč, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 11 577,29 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 614,90 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 577,29 Kč od 17. 11. 2017 do 29. 7. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 798,29 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 665 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 9. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce č. 581435327 (dále též„ Smlouva č. 581435327“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 277 Kč (úroková sazba 19,98 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1 901 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, konče dnem 3. 12. 2015. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 7 844,01 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 19,98 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaný uzavřeli dne 30. 8. 2014 smlouvu o zápůjčce č. 581446037 (dále též„ Smlouva č. 581446037“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 150 Kč (úroková sazba 19,98 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1 710 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 665 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 276 Kč, konče dnem 24. 10. 2015. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 8 376,99 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 19,98 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 postoupila Společnost pohledávky za žalovaným vyplývající z obou smluv včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu č. 581435327, žalovaná částka 10 516,99 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 6 461,39 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 4 055,60 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 6 461,39 Kč od 3. 12. 2015 do 16. 11. 2017 v kapitalizované výši 2 564,04 Kč a od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 461,39 Kč od 1. 4. 2015 do 16. 11. 2017 v kapitalizované výši 1 456,94 Kč a od 17. 11. 2017 do zaplacení. Pokud jde o Smlouvu č. 581446037, žalovaná částka 8 148,01 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 5 115,90 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 3 032,11 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 5 115,90 Kč od 24. 10. 2015 do 16. 11. 2017 v kapitalizované výši 2 151,26 Kč a od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 115,90 Kč od 1. 4. 2015 do 16. 11. 2017 v kapitalizované výši 1 157,96 Kč a od 17. 11. 2017 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 30. 8. 2014 Smlouvu č. 581446037, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 7 525 Kč, tvořeným úrokem ve výši 1 150 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 710 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 665 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 16 525 Kč v 60 týdenních splátkách po 276 Kč (poslední ve výši 241 Kč), počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva č. 581446037). Společnost ověřila totožnost žalovaného podle občanského průkazu. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, má jinou zápůjčku u Společnosti, zápůjčku si bere z důvodu neočekávaných výdajů, má nezaopatření dítě ročník 2004, pracuje na plný pracovní úvazek jako zedník. Mzda žadatele činí 18 400 Kč, další příjmy domácnosti činí 12 100 Kč, celkové příjmy tedy činí celkem 30 500 Kč. Výdaje činí nájem/inkaso ve výši 2 700 Kč, telefon ve výši 300 Kč, splátky zápůjček/výživné ve výši 1 500 Kč, výdaje na domácnost 21 100 Kč, celkem výdaje 25 600 Kč a použitelný příjem činí 4 900 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z občanského průkazu, pracovní smlouvy/živnostenského listu, výplatní pásky, SIPO, a jiných„ VZP [číslo]“ (viz zákaznická karta ze dne 30. 8. 2014).

4. Společnost a žalovaný si ujednali dne 9. 10. 2014 Smlouvu č. 581435327, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 8 361 Kč, tvořeným úrokem ve výši 1 277 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 901 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 18 361 Kč v 60 týdenních splátkách po 307 Kč (poslední ve výši 248 Kč), počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva č. 581435327). Společnost ověřila totožnost žalovaného podle občanského průkazu. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, má jinou zápůjčku u Společnosti, zápůjčku si bere z důvodu neočekávaných výdajů, má nezaopatření dítě ročník 2004, pracuje na plný pracovní úvazek jako zedník. Mzda žadatele činí 18 400 Kč, další příjmy domácnosti činí 12 100 Kč, celkové příjmy tedy činí celkem 30 500 Kč. Výdaje činí nájem/inkaso ve výši 2 700 Kč, telefon ve výši 300 Kč, splátky zápůjček/výživné ve výši 1 500 Kč, výdaje na domácnost 21 100 Kč, celkem výdaje 25 600 Kč a použitelný příjem činí 4 900 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z občanského průkazu, pracovní smlouvy/živnostenského listu, výplatní pásky, SIPO, a jiných„ VZP [číslo]“ (viz zákaznická karta ze dne 9. 10. 2014).

5. Žalovaný uhradil na dluhy z obou smluv dohromady 16 221 Kč kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře. Pokud jde o Smlouvu č. 581435327, ke dni 16. 11. 2017 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 10 516,99 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 6 461,39 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 4 055,60 Kč, z čehož vyplývá, že na původní dluh ve výši 18 361 Kč byla alokována částka 7 844,01 Kč. Pokud jde o Smlouvu č. 581446037, ke dni 16. 11. 2017 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 8 148,01 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 5 115,90 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 3 032,11 Kč, z čehož vyplývá, že na původní dluh ve výši 16 525 Kč byla alokována částka 8 376,99 Kč (viz přehled plateb).

6. Dne 16. 11. 2017 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovaným z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek a příloha smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 16. 11. 2017 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 14. 7. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 34 747,98 Kč do 29. 7. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 14. 7. 2020 vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 7. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 16. 11. 2017 postoupila pohledávky za žalovaným z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 16. 11. 2017, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <b>a. Ke Smlouvě č. 581446037</b> 8. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 30. 8. 2014 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 7 525 Kč, tvořeným úrokem ve výši 1 150 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 710 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 665 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 16 525 Kč v 60 týdenních splátkách po 276 Kč (poslední ve výši 241 Kč), počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 581446037 je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o příjem žalovaného, ten byl ověřen na základě výplatních pásek, další příjem představující např. příjmy z podnikání, brigády apod. byl stanoven na základě sdělení žalovaného. Výdaje žalovaného, jakož i skutečnosti, že žalovaný má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalovaného, které byly předloženy pouze při sjednání smlouvy. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené zákaznické karty ze dne 30. 8. 2014, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, z ní se podává, že žalovaný měl mít čistou měsíční mzdu ve výši 18 400 Kč, což Společnost měla ověřit z výplatní pásky a pracovní smlouvy, které však Společnost nebyla schopná soudu předložit. Další příjmy nebyly podloženy žádnými listinami, takže celkový příjem 30 500 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty, jimiž by žalobkyně disponovala. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalovaného, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohlo vztahovat toliko„ SIPO“, není však patrno, jaké výdaje by z této listiny měly vyplynout. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

10. Jestliže je Smlouva č. 581446037 neplatným právním úkonem, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z půjčky založené Smlouvou č. 581446037. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu půjčky ve výši 5 115,90 Kč s dlužnou částí poplatku ve výši 3 032,11 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

11. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 581446037 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 9 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 8 376,99 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 581446037 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 623,01 Kč.

12. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 29. 7. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 623,01 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 29. 7. 2020 dlužnou částku 623,01 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 623,01 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení.

14. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 623,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 623,01 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 7 525 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 151,26 Kč, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 5 115,90 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 157,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 115,90 Kč od 17. 11. 2017 do 29. 7. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 492,89 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 581435327</b> 15. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 9. 10. 2014 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 8 361 Kč, tvořeným úrokem ve výši 1 277 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 901 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 18 361 Kč v 60 týdenních splátkách po 307 Kč (poslední ve výši 248 Kč), počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 581435327 je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o příjem žalovaného, ten byl ověřen na základě výplatních pásek, další příjem představující např. příjmy z podnikání, brigády apod. byl stanoven na základě sdělení žalovaného. Výdaje žalovaného, jakož i skutečnosti, že žalovaný má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalovaného, které byly předloženy pouze při sjednání smlouvy. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené zákaznické karty ze dne 9. 10. 2014, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, z ní se podává, že žalovaný měl mít čistou měsíční mzdu ve výši 18 400 Kč, což Společnost měla ověřit z výplatní pásky a pracovní smlouvy, které však Společnost nebyla schopná soudu předložit. Další příjmy nebyly podloženy žádnými listinami, takže celkový příjem 30 500 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty, jimiž by žalobkyně disponovala. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalovaného, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohlo vztahovat toliko„ SIPO“, není však patrno, jaké výdaje by z této listiny měly vyplynout. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

17. Jestliže je Smlouva č. 581435327 neplatným právním úkonem, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z půjčky založené Smlouvou č. 581435327. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu půjčky ve výši 6 461,39 Kč s dlužnou částí poplatku ve výši 4 055,60 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

18. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 581435327 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 7 844,01 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 581435327 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 2 155,99 Kč.

19. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 29. 7. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 623,01 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 29. 7. 2020 dlužnou částku 2 155,99 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 155,99 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení.

21. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 155,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 155,99 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 8 361 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 564,04 Kč, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 6 461,39 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 456,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 461,39 Kč od 17. 11. 2017 do 29. 7. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 305,40 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 22. Žalovaný byl procesně neúspěšný toliko v nepatrném rozsahu, a proto by měl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

23. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.