5 C 56/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 4. 11. 2014 do 28. 4. 2020, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 618,88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 4. 11. 2014 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyní žalobkyně – společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ Společnost“) a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne [datum] smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě téhož dne poskytla Společnost žalovanému zápůjčku ve výši 9 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky Společnosti. Žalovaný se zavázal vrátit Společnosti zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 3. 11. 2014. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjčky, když do uvedeného data zápůjčku ani zčásti nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila Společnost pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává ze zbylé části jistiny zápůjčky, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně nepožaduje; vedle toho žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení. Pro případ, že by se soud neztotožnil se závěrem žalobkyně ohledně uzavření Smlouvy, žalobkyně navrhla, aby soud posoudil věc jakožto bezdůvodné obohacení. Současně žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] si Společnost a žalovaný ujednali prostřednictvím internetu Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému téhož dne zápůjčku ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky vrátit do 3. 11. 2014. Z předložených listin nevyplynulo, že by k ujednání Smlouvy skutečně došlo. Žalobkyně sice soudu předložila listinu nazvanou„ [jméno] [anonymizována dvě slova] [číslo]“,„ Prohlášení stávajícího klienta“, jakož i další dokumenty („ Standardní Evropské informace o spotřebitelském úvěru“ či„ Standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice“, faktura [číslo]), avšak z žádného z těchto dokumentů nelze seznat shodnou vůli obou stran, být vázány smlouvou o zápůjčce, a proto soud dospěl k závěru, že k uzavření Smlouvy mezi žalovaným a Společností nedošlo. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje doklady k prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany Společnosti, a proto soud dospěl k závěru, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany Společnosti nedošlo.

5. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, připsána částka 9 000 Kč z účtu [bankovní účet], vedeného na [právnická osoba], s. r. o. (viz sdělení [obec] [anonymizováno], výpis z účtu za [číslo]); tato společnost platbu provedla z účtu Společnosti (viz potvrzení o provedené platbě). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila Společnost coby postupitel žalobkyni coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze [číslo] Smlouvy; v příloze [číslo] byla uvedena pohledávka za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek, [jméno] [anonymizována dvě slova]). O postoupení pohledávky byl žalovaný zpraven dopisem Společnosti ze dne [datum] (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Dne [datum] zaslala zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k uhrazení dlužné částky 23 175,21 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k dobrovolnému uhrazení dluhu vč. podacího archu); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost postoupila pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o zápůjčce na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalovanému oznámeno Společností dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

7. Z žalobkyní předložených listin nebyl soud schopen uzavřít, že mezi Společností a žalovaným došlo k uzavření tvrzené Smlouvy, která měla být smlouvou o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Byť si je soud vědom toho, že tento závěr je opřen o neunesení důkazního břemene, upustil od ústního projednání věci, neboť toto projednání věci by nemohlo pro žalobkyni přinést příznivější rozhodnutí o věci a toliko by účastníkům řízení zbytečně navyšovalo náklady řízení; i kdyby totiž soud dospěl k závěru o řádném uzavření Smlouvy, byla by přesto Smlouva absolutně neplatným právním jednáním. Smlouva podle svého obsahu měla být totiž smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, podle níž by žalovaný coby spotřebitel byl povinen Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s poplatkem za poskytnutí jistiny zápůjčky ve výši 2 970 Kč. Za dané situace by byla Společnost podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. povinna před uzavřením Smlouvy řádným způsobem ověřit úvěruschopnost žalovaného pod sankcí absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018); žalobkyně přitom v žalobě uvedla, že údaji k prokázání úvěruschopnosti nedisponuje, přičemž v případě shledání neplatnosti Smlouvy z tohoto důvodu navrhuje posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.

8. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o zápůjčce a při prokázání poskytnutí částky 9 000 Kč na účet žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, posoudil soud právní poměr mezi Společností a žalovaným jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel na svůj účet částku 9 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, za den splatnosti se proto považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka (§ 1968 věta první o. z.). Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou zaslanou dne [datum], která se v souladu s 573 o. z. dostala do sféry žalovaného dne 21. 4. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 7 dnů od doručení výzvy, tj. do 28. 4. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 9 000 Kč dobrovolně neuhradil, vznikl žalobkyni ode dne následujícího rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné částky do zaplacení; žalobkyně se nicméně domáhala úroku z prodlení toliko ve výši 8,05 % ročně, jíž byl soud v souladu s dispoziční zásadou vázán.

9. S ohledem na uvedené shledal soud důvodným nárok na zaplacení částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.), naopak soud pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 4. 11. 2014 do 28. 4. 2020 (výrok II.).

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 10 546,26 Kč (jistina ve výši 9 000 Kč + úrok z prodlení od 29. 4. 2020 do 16. 6. 2022 ve výši 1 546,26 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 14 522,08 Kč (jistina ve výši 9 000 Kč + úrok z prodlení od 4. 11. 2014 do 16. 6. 2022 ve výši 5 522,08 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 72,62 % v poměru k neúspěchu 27,38 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 45,24 % Náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta ve výši 500 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 200 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 168 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 45,24 % z částky 1 368 Kč, tedy částku 618,88 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.).

11. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.