5 C 66/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 620 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 620 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 889,57 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 558,08 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 635,71 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 558,08 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 4 620 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 4. 8. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 980 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, konče dnem 14. 9. 2017. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 7 560 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou vyplývající z obou smluv včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka 4 620 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 3 558,08 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 1 061,92 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 3 558,08 Kč od 22. 9. 2017 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 1 889,57 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 558,08 Kč od 22. 9. 2017 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 635,71 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 3. 8. 2016 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 5 180 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, úrokem ve výši 980 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Celkově tak měla žalovaná Společnosti uhradit částku 12 180 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, bydlí u rodičů, má 1 nezaopatřené dítě, má jinou půjčku u [právnická osoba] Financial ve výši 15 000 Kč s výší měsíční splátky 2 000 Kč, je proti ní vedena 1 exekuce, pracuje jako prodavačka. Příjem tvoří čistá mzda ve výši 11 642 Kč a ostatní příjmy (alimenty) ve výši 700 Kč, tj. celkem příjem 12 342 Kč. Výdaje tvoří nájem/inkaso ve výši 2 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 7 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 2 000 Kč a ostatní náklady (alimenty a ostatní) ve výši 200 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 11 200 Kč a použitelný příjem činí 1 142 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy (viz karta zákazníka). Žalovaná uhradila celkově částku 7 560 Kč kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře. Ke dni 29. 11. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 4 620 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 3 558,08 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 1 061,92 Kč (viz přehled plateb). Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 29. 11. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o úhradě a příloha smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 30. 4. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 7 628,84 Kč do 7. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 30. 4. 2020 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 29. 11. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

6. Společnost jako věřitel a žalovaná coby dlužník uzavřely dne 3. 8. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 5 180 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, úrokem ve výši 980 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Celkově tak měla žalovaná Společnosti uhradit částku 12 180 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy.

7. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 1. 6. 2022, č. j. 5 C 66/2022-42, žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o čistou mzdu žalované ve výši 11 642 Kč, tato byla stanovena na základě pracovní smlouvy a výplatní pásky. Ostatní příjmy žalované, představující např. výživné, alimenty, příjmy z podnájmu apod., byly ověřeny na základě sdělení žalované. Odhadované měsíční výdaje žalované, jakož i skutečnosti, že žalovaná má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalované. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalované, které byly předloženy pouze při sjednání smlouvy. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, z ní se podává, že žalovaná měla mít čistou měsíční mzdu ve výši 11 642 Kč, což Společnost měla ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek, které však Společnost nebyla schopná soudu předložit. Ostatní příjmy (alimenty) nebyly podloženy žádnými listinami, takže celkový příjem zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty, jimiž by žalobkyně disponovala. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalované, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohla vztahovat toliko nájemní smlouva, není však patrno, jaké výdaje by z nich měly vyplynout, obzvláště za situace, kdy žalobkyně těmito listinami nedisponuje. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI); uvedené je přitom v projednávané věci zcela zásadní, neboť žalovaná prohlásila, že je vůči ní vedena jedna exekuce 8. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z půjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 3 558,08 Kč s dlužnou částí poplatku ve výši 1 061,92 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

9. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 7 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 7 560 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak bylo nejenže zcela uhrazeno, nýbrž co do částky 560 Kč přeplaceno, takže žalovaná z titulu Smlouvy ani bezdůvodného obohacení ničeho nedluží.

10. S ohledem na uvedené soud žalobu v plném rozsahu pro nedůvodnost zamítl (výrok I.).

11. Žalovaná byla zcela procesně úspěšná, a proto by měla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).