5 C 71/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 211 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 711 Kč spolu s úrokem v kapitalizované ve výši 150 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 499,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 499,89 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 0,11 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 166,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 7. 10. 2021 do 27. 10. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 0,11 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 680,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 211 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetu dne 24. 3. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované jistinu úvěru ve výši 4 500 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu do 23. 4. 2021. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit Společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Následně Společnost postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou. Žalovaná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 4 500 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 4 500 Kč od 24. 4. 2021 do 29. 9. 2021 v kapitalizované výši 711 Kč. Na příslušenství požaduje částku 545 Kč, složenou z částky 39 Kč za 1 obyčejný dopis á 39 Kč, z částky 72 Kč za 1 telefonický hovor á 72 Kč a z částky 434 Kč za 2 osobní návštěvy á 217 Kč, neuhrazené paušální náklady za zaslání 3 upomínek á 50 Kč, tj. částka 150 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 24. 4. 2021 do 5. 10. 2021 v kapitalizované výši 166,81 Kč a od 7. 10. 2021 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 3. 2. 2022.

2. V podání ze dne 16. 6. 2022 žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, a proto bere zpět žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 711 Kč a smluvního úroku v kapitalizované výši 150 Kč. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalované k tomuto zpětvzetí, neboť k němu došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci (výrok I.).

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Společnost coby věřitel a žalovaná coby dlužník si ujednaly dne 24. 3. 2021 Smlouvu, na jejímž základě měla Společnost poskytnout žalované částku 4 500 Kč výplatou na její účet a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů, tj. do 23. 4. 2021, přičemž žalovaná byla oprávněna při úhradě patřičného poplatku požádat celkově 11krát o prodloužení splatnosti o 30 dní za částku 1 035 Kč. Pro případ neuhrazení dlužné částky byla žalovaná povinna zaplatit Společnosti navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, kdy smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, paušální poplatek na úhradu nákladů v částce (i) 1 200 Kč za první upomínku po 45 dnech prodlení, (ii) 500 Kč za upomínku po 120 dnech prodlení a (iii) 800 Kč za upomínku po 210 dnech prodlení, 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky Společnosti (viz Smlouva). Smlouva nebyla žádnou ze stran podepsána, avšak z provedené verifikační platby ze strany žalované, jakož i z následného jednání Společnosti, která zaslala žalované jistinu zápůjčky, vzal soud ujednání Smlouvy za prokázané. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, a proto soudu nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumána nebyla. Dne 24. 3. 2021 zaslala žalovaná z účtu č. [bankovní účet] Společnosti na účet [číslo] částku 0,11 Kč, [variabilní symbol]. Dne 24. 3. 2021 zaslala Společnost z účtu [číslo] na účet č. [bankovní účet] částku 4 500 Kč, [variabilní symbol], popis platby„ Pujcka od [webová adresa] c. [číslo] (viz listina„ čerpání úvěru 1“). Dne 5. 10. 2021 si ujednaly Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost v souladu s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek, tj. v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla uvedena též pohledávka Společnosti za žalovanou v celkové výši 5 361 Kč (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 7. 10. 2021, zaslaným dne 11. 10. 2021, informovala Společnost žalovanou, že postoupila pohledávku ze Smlouvy v aktuální výši 5 361 Kč včetně příslušenství na žalobkyni. Dopisem z téhož dne vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 5 362,02 Kč do 27. 10. 2021 s upozorněním na předání věci advokátní kanceláři; současně upozornila žalovanou, že v případě neposkytnutí součinnosti si bude účtovat náklady za mimosoudní vymáhání pohledávky, a sice za odchozí dopis 39 Kč, za odchozí telefonický hovor 72 Kč a za osobní návštěvu 217 Kč (viz dopisy ze dne 7. 10. 2021 vč. podacího archu). Dne 19. 10. 2021 měl proběhnout odchozí telefonický hovor, dne 6. 11. 2021 měl být odeslán obyčejný dopis a ve dnech 24. 11. 2021 a 1. 12. 2021 měla proběhnout návštěva žalované terénním pracovníkem žalobkyně (viz výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, GPS kontrola polohy terénního poradce). Žalovaná ničeho neuhradila i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 3. 2. 2022 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 3. 2. 2022 vč. podacího archu, nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost ve stavu ke dni 5. 10. 2021 na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 10. 2021 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 7. 10. 2021, zaslaným dne 11. 10. 2021, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k žalované. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

6. Společnost a žalovaná uzavřely dne 24. 3. 2021 Smlouvu, kterou soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč a žalovaná se zavázala vrátit Společnosti jistinu do 23. 4. 2021 s možností požádat celkově 11krát o prodloužení splatnosti o 30 dní za částku 1 035 Kč.

7. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázány Smlouvou, má za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání, že by Společnost řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované; za dané situace soud upustil od ústního jednání, které by bylo nadbytečné a procesně neekonomické, načež uzavřel, že úvěruschopnost žalované ze strany Společnosti – jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. – řádně posouzena nebyla.

8. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

9. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu ve výši 4 500 Kč, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky).

10. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 4 500 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila Společnosti částku 0,11 Kč coby verifikační poplatek, který je nezbytné použít na ponížení bezdůvodného obohacení, která tak aktuálně činí 4 499,89 Kč.

11. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

12. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 4 499,89 Kč nepochybně vyzvána až dopisem ze dne 7. 10. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 27. 10. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 4 499,89 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 27. 10. 2021 dlužnou částku 4 499,89 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se počínaje dne následujícího do prodlení (§ 1968 o. z.), a Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,5 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 499,89 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení.

14. Pokud jde o náklady na vymáhání ve výši 545 Kč, tento nárok soud neshledal důvodným, neboť žalobkyně tento nárok neopírala o sjednaný smluvní závazek, souhlas žalované ani o zákonné ustanovení (včetně vyhlášek Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. a 254/2015 Sb.), ale výlučně o vlastní propočet svých průměrných nákladů spojených s vymáháním pohledávky, kdy tyto náklady nelze bez dalšího na žalovanou přenášet; nadto žalovaná provedenými způsoby vymáhání pohledávky souhlas nevyjádřila, přičemž zejména u osobních návštěv se rozhodně nejedná o nezbytnou záležitost při vymáhání pohledávky, a proto takové návštěvy by bylo lze kvalifikovat jako nevyžádanou službu, za níž by mělo čehokoliv žalobkyni náležet.

15. S ohledem na uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 499,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 499,89 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení (výrok II.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 0,11 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 166,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 7. 10. 2021 do 27. 10. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 0,11 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok III.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaných ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částku, které se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, která byla žalobkyni skutečně přiznána, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 4 750,10 Kč (jistina 4 499,89 Kč + úrok z prodlení od 28. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 250,21 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 6 344,38 Kč (jistina + smluvní pokuta ve výši 5 211 Kč + úrok v kapitalizované výši 150 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 166,81 Kč + úrok z prodlení od 7. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 271,57 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 74,87 % v poměru k neúspěchu 25,13 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 49,74 % Náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta ve výši 500 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 200 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 168 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 49,74 % z částky 1 368 Kč, tedy částku 680,44 Kč, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).

17. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.