5 C 98/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 715 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 355 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 355 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 360 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 789,19 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 282,18 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 645 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 18 715 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 13. 10. 2016 smlouvu o půjčce č. 302670 (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 960 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 420 Kč, konče dnem 23. 11. 2017. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 5 645 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka 18 715 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 4 715 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 24. 11. 2017 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 6 789,19 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 12. 2017 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 2 282,18 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 13. 10. 2016 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 10 360 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč, úrokem ve výši 1 960 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, tj. celkově uhradit Společnosti částku 24 360 Kč v 58 týdenních splátkách po 420 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že je vdaná, má učňovské vzdělání, bydlí s manželem ve spoluvlastnictví, má 2 nezaopatřené děti, má jinou půjčku u Společnosti s výší měsíční splátky 2 500 Kč, nejsou proti ní vedeny exekuce, pracuje jako prodavačka. Příjem činí čistá mzda ve výši 14 000 Kč, další příjmy činí 15 000 Kč, ostatní příjmy (brigáda [příjmení]) činí 2 000 Kč, tj. celkem příjem 31 000 Kč. Výdaje tvoří nájem/inkaso ve výši 4 600 Kč, výdaje domácnosti ve výši 12 000 Kč, spoření/pojištění ve výši 500 Kč a splátky úvěrů ve výši 2 500 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 19 600 Kč a použitelný příjem činí 11 400 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z výplatních pásek, z pracovní smlouvy /živnostenského listu, z nájemní smlouvy a SIPO (viz karta zákazníka). Žalovaná uhradila celkově částku 5 645 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře. Ke dni 29. 11. 2019 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 18 715 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 14 000 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 4 715 Kč (viz přehled plateb). Dne 29. 11. 2019 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o úhradě a příloha smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 30. 4. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 29 676,68 Kč do 7. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 30. 4. 2020 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 4. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 29. 11. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

5. Společnost jako věřitel a žalovaná coby dlužník uzavřely dne 13. 10. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 10 360 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč, úrokem ve výši 1 960 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, tj. celkově uhradit Společnosti částku 24 360 Kč v 58 týdenních splátkách po 420 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy.

6. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 30. 6. 2022, č. j. 5 C 98/2022-33, žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o čistou mzdu žalované ve výši 14 000 Kč, tato byla stanovena na základě pracovní smlouvy a výplatní pásky. Další příjmy zákazníka představují např. příjmy z podnikání jako je vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády a ostatní příjmy žalované představují např. výživné, alimenty, příjmy z podnájmu apod., přičemž oba příjmy byly ověřeny na základě sdělení žalované. Odhadované měsíční výdaje žalované, jakož i skutečnosti, že žalovaná má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalované. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalované, které byly předloženy pouze při sjednání smlouvy. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, z ní se podává, že žalovaná měla mít čistou měsíční mzdu ve výši 14 000 Kč, což Společnost měla ověřit z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, které však Společnost nebyla schopná soudu předložit. Další příjmy a ostatní příjmy nebyly nejspíše podloženy žádnými listinami, přičemž nebylo ani patrno, co tyto příjmy ve skutečnosti představují, takže celkový příjem zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty, jimiž by žalobkyně disponovala. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalované, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohla vztahovat toliko nájemní smlouva (zde ovšem je zřejmý logický rozpor, jelikož žalovaná dle jí uváděných tvrzení neměla bydlet v nájmu) a SIPO, není však patrno, jaké výdaje by z nich měly vyplynout, obzvláště za situace, kdy žalobkyně těmito listinami nedisponuje. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

7. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z půjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu půjčky ve výši 14 000 Kč s dlužnou částí poplatku ve výši 4 715 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

8. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 14 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 5 645 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 8 355 Kč.

9. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 7. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 8 355 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 7. 5. 2020 dlužnou částku 8 355 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 355 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení.

11. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 355 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 355 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 10 360 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 789,19 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 282,18 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 645 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 9 851,25 Kč (jistina ve výši 8 355 Kč + úrok z prodlení od 8. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 496,25 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 39 630,93 Kč (jistina ve výši 18 715 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 6 789,19 Kč + smluvní úrok od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 8 843,34 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 282,18 Kč + úrok z prodlení od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 001,22 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 24,86 % v poměru k neúspěchu 75,14 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 50,28 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

13. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.