8 C 1/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 31 448 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 050 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 18 398 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 398 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 488,79 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 150 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 317,29 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 454,65 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 734,21 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 734,21 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 534,21 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 448 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále též„ Smlouva [číslo]“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu půjčky společně s úrokem ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem ve výši 290 Kč za zvolenou doplňkovou službu životního pojištění, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, konče dnem [datum]. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 8 800 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka z uvedené smlouvy ve výši 8 890 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 6 734,21 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 2 155,79 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 734,21 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 4 317,29 Kč a od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 734,21 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 454,65 Kč a od [datum] do zaplacení. Zadruhé Společnost a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále též„ Smlouva [číslo]“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 960 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč a poplatkem ve výši 348 Kč za zvolenou doplňkovou službu životního pojištění, a to v 58 týdenních splátkách po 426 Kč, konče dnem [datum]. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 2 150 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka z uvedené smlouvy ve výši 22 558 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 8 558 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 7 398 Kč a od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 2 488,79 Kč a od [datum] do zaplacení. Žalovaný na předžalobní upomínku ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:

4. Společnost a žalovaný si ujednali dne [datum] Smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem ve výši 290 Kč za zvolenou doplňkovou službu životního pojištění, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, s první splátkou do 7 dnů po uzavření smlouvy; úroková sazba činila 23,72 % ročně. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu zápůjčky v hotovosti při podpisu Smlouvy Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smlouva o půjčce a smluvní podmínky). Žalovaný uvedl, že pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], kdy jeho měsíční příjem činí 24 411 Kč, průměrné výdaje činí 5 500 Kč. Společnost dle karty zákazníka příjmy ověřila výplatními páskami (viz karta zákazníka ze dne [datum]). Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 8 800 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

5. Společnost a žalovaný si ujednali dne [datum] Smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 1 960 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč a poplatkem ve výši 348 Kč za zvolenou doplňkovou službu životního pojištění, tj. celkově Společnosti uhradit částku 24 708 Kč v 58 týdenních splátkách po 426 Kč, s první splátkou do 7 dnů po uzavření smlouvy; úroková sazba činila 23,72 % ročně. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu zápůjčky v hotovosti při podpisu Smlouvy Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smlouva o půjčce a smluvní podmínky). Žalovaný uvedl, že pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u [právnická osoba] [anonymizováno], kdy jeho měsíční příjem činí 23 152 Kč, průměrné výdaje činí 7 300 Kč včetně splátek jiných úvěrů, kdy nájemné bylo 2 000 Kč. Společnost dle karty zákazníka příjmy ověřila výplatními páskami a pracovní smlouvou a výdaje ověřila nájemní smlouvou (viz karta zákazníka ze dne [datum]). Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 2 150 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

6. Dne [datum] si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovaným z uvedených smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podací lístek ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] podaným k poštovní přepravě [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 49 924,60 Kč do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne [datum] a podací lístek ze dne [datum]); žalovaný na základě toho ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

7. Soud věc posoudil následovně:

8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o úhradě úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum], čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

9. Pokud jde o předmětné smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázány, má soud za to, že uvedené smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., kdy z § 1 téhož zákona vyplývá, že v případě smluv šlo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Na výzvu soudu reagovala žalobkyně tak, že příjmy byly v případě první smlouvy stanoveny z výplatní pásky a v případě druhé smlouvy z výplatní pásky a pracovní smlouvy. K odhadovaným měsíčním výdajům žalovaného žalobkyně sdělila, že tyto byly v případě druhé smlouvy ověřeny na základě nájemní smlouvy. Dokumenty k ověření výdajů přitom žalobkyně ani Společnost nedisponují, tedy nebyly předloženy. Současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud se však s tímto jako s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karet zákazníka se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 24 411 Kč, resp. 23 152 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím výplatních pásek a pouze v případě druhé smlouvy také z pracovní smlouvy; tyto žalobkyně však soudu nepředložila. Za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, které ověřila pouze na základě nájemní smlouvy, a to pouze v případě druhé smlouvy; tu však soudu rovněž nepředložila (viz část„ Dokumenty k ověření“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Úvěruschopnost tak nebyla řádně ověřena.

10. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

11. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

12. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

13. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

14. Jestliže jsou obě smlouvy neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených uvedenými smlouvami. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

15. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

16. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy [číslo] částku 10 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 8 800 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva [číslo] je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak činí 1 200 Kč.

17. Rovněž v případě Smlouvy [číslo] je třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 14 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 2 150 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva [číslo] je neplatná, je nezbytné tuto částku spolu použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak činí 11 850 Kč.

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok na vrácení částky 13 050 Kč (1 200 + 11 850 Kč) z poskytnuté jistiny z bezdůvodného obohacení.

19. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne [datum] podanou [datum], tedy dle § 573 o.z. doručenou třetí pracovní den poté, což bylo [datum]. Ve výzvě byla stanovena lhůta do [datum], což se soudu zdálo příliš přísné, a proto jako lhůtu bez zbytečného odkladu považuje až [datum].

20. Vzhledem k tomu, že žalovaný do [datum] dlužnou částku 13 050 Kč neuhradil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na to, co je uvedeno výše u jednotlivých smluv, z částky 13 050 Kč připadá na smlouvu [číslo] úrok ve výši 8,05% ročně z částky 1 200 Kč od [datum] do zaplacení (třebaže žalobkyně u této smlouvy požadovala úroky z prodlení z částky 6 734,21 Kč, tedy v části 5 534,21 Kč je nárok od [datum] nedůvodný) a na smlouvu [číslo] úrok ve výši 8,05% ročně z částky 11 850 Kč (třebaže žalobkyně u této smlouvy požadovala úroky z prodlení z částky 14 000 Kč, tedy v části 2 150 Kč je nárok od [datum] nedůvodný).

21. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 050 Kč spolu s uvedenými úroky z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.), naopak ve zbytku (včetně části úroků z prodlení, které nemohly být přiznány, viz výše) žalobu soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).