8 C 100/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 315 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do posledního dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že v případě nezaplacení jakékoliv ze splátek řádně a včas nastane automaticky splatnost celého zůstatku dluhu.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala částky 2 780 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 11 780 Kč od [datum] do [datum] vyčíslené na 855 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 780 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 11 780 Kč (jistina úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru), dále zákonného úroku z prodlení z částky 11 780 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 11 780 Kč od [datum] do [datum] vyčíslenou na 855 Kč a náhradu nákladů řízení. Souhlasila s úhradou v přiměřených splátkách pod ztrátou výhody při nezaplacení jakékoliv splátky. Žalobu odůvodnila tím, že [datum] byla mezi účastníky dálkově elektronicky uzavřena smlouva o úvěru [číslo] – spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání až do 9 500 Kč. Úvěr byl vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně téhož dne v částce 9 500 Kč a byl splatný [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 280 Kč. Žalovaná však zaplatila celkem jen 500 Kč, a to [datum]. Žalobkyně je tak oprávněna od [datum] požadovat zákonný úrok z prodlení. Dále je žalobkyně oprávněna v souladu s čl. 6 všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy (dále též jen„ VOP“) a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu. Žalobkyně požaduje tuto pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost na základě vyplnění údajů žalovanou a ověřila, zda se žalovaná nenachází v registrech. Žalobkyně provedla též náhled na bankovní účet žalované, a také provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR.

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že si úvěr ve výši 9 500 Kč vzala, nicméně momentálně je bez volných finančních prostředků, splácí mnoho dalších úvěrů, má 3 děti, které studují, má dům s hypotékou 6 100 Kč měsíčně, energie platí 2 000 Kč měsíčně. Navrhla splácení ve splátkách 300- 400 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně původně ještě vedle výše uvedeného požadovala částku 3 535 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, nicméně v průběhu řízení vzala po dvou částech žalobu v této části zpět; řízení pak bylo v příslušném rozsahu částečně zastaveno.

4. Protože se účastníci na jednání ve věci samé nedostavili, soud věc projednal bez jejich přítomnosti.

5. Soud po provedeném dokazování zjistil následující.

6. Dne [datum] byla mezi žalobkyní (označené ve smlouvě jako věřitel a poskytovatel spotřebitelského úvěru dle zákona [číslo]) jako věřitelem a žalovanou (označenou ve smlouvě jako dlužník a identifikovanou ve smlouvě ročným číslem, adresou, nikoliv sídlem podnikání či [příjmení]) uzavřena na dálku Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním do 9 500 Kč s tím, že prvně bude vyčerpána celá částka 9 500 Kč do 3 dnů od uzavření smlouvy a žalovaná toto vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 280 Kč do [datum], RPSN je 1269,72 % (viz shodné tvrzení stran a smlouva úvěru). Součástí smlouvy byly i VOP a Sazebník (viz smlouva). Dle Sazebníku a VOP (článek 6.4.) v případě prodlení s vrácením úvěru se uplatní smluvní pokuta 0,1 % denně z celkové dlužné částky, a to až do zaplacení s tím, že souhrn smluvní pokuty nesmí být vyšší než polovina úvěru (viz Sazebník a VOP). Úvěr ve výši 9 500 Kč byl žalované ze strany žalobkyně vyplacen [datum] (viz výpis o provedené platbě ve spojení s autorizací totožnosti).

7. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z toho, že žalovaná žije v domácnosti se 4 členy, z nichž 2 mají příjem, výše pravidelných měsíčních výdajů uváděná žalovanou je 4 000 Kč, její ověřený příjem je 20 000 Kč a čistý příjem 23 000 Kč, vypočtené minimální výdaje jsou 6 075 Kč, disponibilní příjem pak 13 900 Kč (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně ověřila příjmy žalované z výpisů z účtů za období [číslo]; na výpisu z účtu žalované za [číslo] je na začátku a konci měsíce zůstatek v podstatě nulový, obrat na účtu ale cca 44 000 Kč; je zřejmá platba od zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] cca 20 000 Kč; z výpisu dále vyplývá, že žalovaná čerpala a splácela různé úvěry, zejména bance, u které měla účet. Je tam ale i jedna splátka úvěru [právnická osoba] 13 195,73 Kč a jeden sjednaný úvěr od [webová adresa] na 1 000 Kč (viz výpis za [číslo]). Na výpisu z účtu žalované z [číslo] je na začátku a konci měsíce skoro nulový zůstatek, obrat na účtu ale kolem 76 000 Kč. Příjem ze zaměstnání u [anonymizována dvě slova] měla asi 14 500 Kč. Hned na začátku měsíce jí došlo 50 000 Kč od [právnická osoba] Hodně čerpala a splácela různé úvěry, zejména bance, u které měla účet. Je tam ale i jedna splátka úvěru [anonymizována dvě slova] 13 195,73 Kč a jeden sjednaný úvěr od [webová adresa] na 1 000 Kč (viz výpis za [číslo]). Dle výpisu z účtu žalované z [číslo] měla na účtu na začátku a konci měsíce skoro nulový zůstatek, obrat na účtu ale kolem 64 000 Kč. Příjem ze zaměstnání neměla, byla na ošetřovném, to měla asi 20 000 Kč. Hodně čerpala a splácela různé úvěry, zejména bance, u které měla účet (viz výpis z [číslo]).

8. Žalovaná zaplatila dosud jen 500 Kč dne [datum] (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Zástupce žalobkyně zaslal žalované [datum] předžalobní výzvu k plnění (viz uvedená výzva a podací lístek).

9. K aktuálním poměrům žalované soud zjistil, že žalovaná má čistý příjem cca 26 300 Kč (viz výplatní pásky za 3 a [číslo]), splácí hypotéku 6 200 Kč měsíčně, náklady na energie činí 3 740 Kč měsíčně (viz doklady o platbách), manžel žalované má čistou mzdu cca 29 350 Kč (viz jeho výplatní páska za [číslo]). Žalovaná byla u zdejšího soudu účastnicí mnoho řízení o zaplacení částek v rozmezí cca 9 000 - 128 000 Kč, často jí bylo uloženo plnění ve splátkách 400- 800 Kč měsíčně (viz rozsudky, usnesení a platební rozkaz).

10. Soud věc posoudil následovně: <i>11. Podle § 2395 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 14. Soud má za to, že strany projevily vůli uzavřít spolu dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2 395 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. na 9 500 Kč, kdy tato částka byla žalované ze strany žalobkyně vyplacena. Bylo zároveň dohodnuto, že částka bude vrácena do [datum], a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 280 Kč (který v podstatě supluje úroky), RPSN tak činila 1269,72 %. Dále bylo ve smlouvě odkázáno na VOP, kde byla stanovena smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení.

15. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, tak dle vyjádření žalobkyně potvrzené výpisem o posouzení úvěruschopnosti tato vycházela z informací, které vyplnila žalovaná na internetu při žádosti poskytnutí úvěru, kdy primárně vycházela z toho, že její čistý příjem je 20 000 Kč, což umožňuje bezproblémové splacení; příjem ověřila žalobkyně 3 výpisy z účtu, které předložila žalovaná. Dále žalobkyně ověřila, že se nenachází v určitých registrech.

16. Soud však má za to, že k řádnému zkoumání úvěruschopnosti nedošlo. Z dokazování vyplývá, že údaje o příjmu žalované byly sice porovnány s výpisy z účtu, nicméně je třeba poukázat na to, že šlo o účty z období [číslo], tj. výpisy byly z období rok před uzavřením smlouvy, kdy dle soudu natolik staré výpisy nemohly poskytnout dostatečně věrný obraz o aktuální situaci žalované. Navíc už v době výpisů ([číslo]) byl rozpočet žalované dost napjatý. Dle soudu tak tyto výpisy nemohly dostatečně prokázat úvěruschopnost žalované ke dni uzavření smlouvy, proto úvěruschopnost řádně posouzena dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nebyla, kdy soud má za to, že i vzhledem k obsahu těchto výpisů prokazujících braní dalších úvěrů žalovanou a minimální zůstatky na účtu neměl být úvěr na základě těchto kritérií poskytnut, ale žalovaná měla být prověřena ještě detailněji (i co do výdajů).

17. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr a k neplatnosti smlouvy je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

18. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

19. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

20. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat (i přes znění tohoto ustanovení do [číslo]) jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

21. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně na základě ní odvozovala. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru, poplatek za úvěr ani úroky z prodlení či smluvní pokutu.

22. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.

23. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku 9 500 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná zaplatila naopak žalobkyni 500 Kč. Jelikož je však smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 9 000 Kč.

24. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 9 000 Kč coby poskytnuté jistiny mínus již zaplacených 500 Kč. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Na základě zjištěných poměrů žalované, která má značné množství úvěrů, které splácí ve splátkách, soud postupoval obdobně a uložil jí uvedenou částku zaplatit ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do posledního dne příslušného měsíce, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení. Soud zároveň stanovil, že v případě nezaplacení jakékoliv ze splátek řádně a včas nastane automaticky splatnost celého zůstatku dluhu, což má zajistit, že splátky budou spláceny (výrok I.).

26. Ve zbytku uplatněného nároku pak soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

27. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tu soud žádnému z účastníků v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) nepřiznal, neboť jejich úspěch/neúspěch je zhruba vyrovnaný. Žalobkyně totiž původně požadovala 11 780 Kč + 3 535 Kč (v těchto 3 535 byla žaloba vzata zpět a řízení zastaveno) + 855 Kč smluvní pokutu a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 780 Kč od [datum] do zaplacení, které ke dni vyhlášení rozhodnutí činí 2 268,53 Kč, tj. celkem požadovala 18 438,53 Kč. Bylo jí přiznáno 9 000 Kč, tedy se jedná u ní i u žalované o zhruba poloviční úspěch/neúspěch.