8 C 113/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 072,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 7 072,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 759 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 072,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela elektronickými prostředky komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla téhož dne úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr jednorázově nejpozději do [datum], přičemž úrok a poplatek za poskytnutí úvěru činil 2 554,24 Kč. Žalovaný však na svůj smluvní závazek řádně a včas neuhradil ničeho. Následující den po splatnosti vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 18 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 4 518 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou ze dne [datum] (coby sjednanou formou komunikace). Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:

4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím internetové stránky žalobkyně [webová adresa] smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), kdy totožnost žalovaného žalobkyně ověřila prostřednictvím kopie občanského průkazu (viz kopie občanského průkazu, SMS). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč s úrokem ve výši 497,10 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 057,14 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky splatit jednorázovou splátkou ve výši 20 554,24 Kč při splatnosti 28 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Podle bodu [číslo] Smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou dluhu, vystavuje se riziku, že vůči němu bude uplatněna sankce v podobě zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž nastalo prodlení, a to do zaplacení (viz Smlouva). Součástí smlouvy byly rovněž úvěrové podmínky (viz úvěrové podmínky). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím výplatních pásek za období 1-4/ 2022, ze kterých vyplývá průměrný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 40 645,50 Kč (viz profil klienta, výplatní pásky). Žalobkyně dále vycházela z registru platebních informací (REPI), ze kterého vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření Smlouvy 15 ukončených spotřebitelských úvěrů a 2 otevřené, kdy celkově mu ještě zbývalo na tyto otevřené úvěry uhradit částku ve výši 51 781 Kč; ze stejného výpisu dále vyplývá, že v poslední době před uzavřením Smlouvy měl žalovaný problémy se splácením jiných úvěrů, kdy byl se splátkami opožděn – např. u úvěru na 5 000 Kč, který si bral [datum], dále u úvěru na 3 000 Kč, který si bral [datum], dále u úvěru na 13 780 Kč, který si bral [datum] a kde docházelo i k mimosoudnímu vymáhání (viz výpis z REPI). Z EUCB výpisu je pak zřejmé, že si dále žalovaný bral půjčky [datum], [datum] a [datum], kdy měl splatit celkem 93 000 Kč, kde už měl zpoždění s platbami dohromady 29 598 Kč, kdy jednu půjčku si takto bral přímo u žalobkyně, resp. přes [webová adresa] dne [datum], kde měl splatit dohromady 30 000 Kč (viz výpis z EUCB). Ohledně pravidelných výdajů pak žalobkyně vycházela z informací sdělených žalovaným, který uvedl, že na úvěry měsíčně splácí 1 900 Kč, jeho měsíční výdaje na nájem činí 4 000 Kč, ostatní výdaje 6 000 Kč, splácí hypotéku ve výši 5 200 Kč měsíčně a má jedno nezaopatřené dítě do 6 let a jedno od 6 do 15 let; celkové měsíční výdaje žalovaného tak činí částku ve výši 17 100 Kč (viz profil klienta). Dne [datum] byla žalobkyní provedena platba částky 18 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] na účet příjemce č. [bankovní účet], který je účtem žalovaného (viz výpis z účtu, sdělení [právnická osoba]). Žalobkyně dne [datum] zaslala prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanému na e-mailovou adresu [webová adresa] výzvu k úhradě dluhu v celkové výši 31 114,65 Kč (viz e-mail, předžalobní výzva). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

5. Soud věc posoudil následovně: <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění do [datum]) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] elektronicky smlouvu mají znaky smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 497,10 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 057,14 Kč; tj celkově částku 20 554,24 Kč, a to do 28 dnů od poskytnutí prostředků žalobkyní. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč na účet žalovaného.

10. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázán, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Z dostupných listin vyplývá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o příjmech a informací poskytnutých žalovaným a dále na základě informací v databázi REPI a EUCB. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě jako nedostatečnou. Pokud se jedná o příjem žalovaného, ten žalobkyně ověřila prostřednictvím výplatních pásek za měsíce 1-4/ 2022, čímž ověřila, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem v průměrné výši 40 645 Kč. Za běžných okolností by snad bylo možné uvažovat o tom, že pokud má někdo příjem cca 40 000 Kč, úvěr/zápůjčka ve výši 18 000 Kč by pro něj neměla být problémem splatit. Nicméně dle soudu z dostupných listin nevyplývá, že situace u žalovaného byla tak jednoduchá. Z výpisů REPI a zejména EUCB totiž vyplývá, že žalovaný si bere hodně úvěrů/zápůjček a rozhodně nesplácí všechny úplně řádně; když si navíc na jaře 2022 bere zápůjčky/úvěry, kdy má dle výpisu EUCB splatit 93 000 Kč a už je s částí ve výši skoro 30 000 Kč po splatnosti, čekal by soud, že tyto informace budou pro poskytovatele úvěru vykřičníkem, na základě kterého bude úvěruschopnost posuzovat mnohem pečlivěji a přísněji. To se však nestalo. Za zásadní pochybení žalobkyně lze považovat to, že ačkoliv měla k dispozici výše uvedené informace z výpisů, spokojila se toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného ve výši 17 100 Kč, které nijak neověřila, a to například výpisem z bankovního účtu žalovaného.

12. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr a k neplatnosti smlouvy splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy je třeba také odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

13. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

14. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

15. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat i přes text zákona o spotřebitelském úvěru v době vzniku smlouvy (o tom, že námitku neplatnosti namítá spotřebitel) jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

16. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou úvěru a poplatku.

17. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

18. Žalovaný obdržela od žalobkyně částku 18 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.).

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 18 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení</b> 21. Žalobkyně byla se svojí žalobou úspěšná z části, proto se ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. posuzovala míru úspěchu účastníků ve věci. Poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného stanovil soud na základě kapitalizování žalobou uplatněných nároků včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí vůči žalobkyni skutečně přiznaným nárokům. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 18 000 Kč, naopak žalobou požadovala celkem částku 28 033,24 Kč (jistina úvěru ve výši 18 000 Kč + úrok a poplatek ve výši 2 554,24 Kč (497,10 + 2 057,14 Kč) + smluvní pokuta 4 518 Kč + úrok z prodlení 11,75% v kapitalizované výši za období [datum] – [datum] z 18 000 Kč, tj. 2 961 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 64,20 % v poměru k neúspěchu 35,80 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 28,40 % Náklady řízení v celkové výši 9 716 Kč se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 004 Kč, odměny advokáta ve výši 6 300 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby a výzva k plnění) á 2 100 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby á 300 Kč (§ 14b odst. 1, 5 písm. a) cit. vyhl.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 28,40 % z výše uvedené částky 9 716 Kč, tedy částku 2 759 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).