8 C 113/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného doručovací adresa: Anonymizováno o zaplacení Anonymizováno příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po ověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši částka a žalovaný se zavázal načerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, splatných 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku částka a uhradil částku částka. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr zesplatnila. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši částka, poplatků za pojištění ve výši částka, nákladů na vymáhání ve výši částka a smluvních pokut ve výši částka. Na příslušenství žalobkyně požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:

4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splatit spolu s úrokem ve výši Anonymizováno % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, splatných 20. dne v kalendářním měsíci (viz Smlouva).

5. Před uzavřením Smlouvy žalovaný uvedl, že je ženatý, má jedno dítě, bydlí u rodičů, je podnikatel, jeho příjem z podnikání činí částka, příjem ostatních členů domácnosti částka a měsíční výdaje domácnosti činí částka (viz karta klienta). Z úvěrové zprávy žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době uzavření Smlouvy 2 existující kontrakty, a to jeden splátkový se zbývající částkou částka a měsíční splátkou částka a druhý z kreditní karty se zbývající částkou částka (viz úvěrová zpráva). Dále žalobkyně pro posouzení výdajů žalovaného vycházela z životního minima ve výši částka (viz ověření bonity MLS). K ověření příjmů žalovaného si žalobkyně vyžádala výpis z jeho účtu za období od datum do datum; z tohoto výpisu je patrné, že v měsíci 8/2023 činil počáteční zůstatek částka, konečný zůstatek částka, na účet bylo připsáno částka a odešlo částka, v měsíci 9/2023 činil konečný zůstatek částka, na účet bylo připsáno částka a odešlo částka a v měsíci 10/2023 činil konečný zůstatek částka, na účet bylo připsáno částka a odešlo částka (viz výpis z běžného účtu).

6. Přesný průběh čerpání a splácení je zachycen na výpisu čerpání, splátek a úhrad, z něhož vyplývá, že žalovaný čerpal celkově částku ve výši částka, a celkově žalovaný uhradil částku částka (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani na předžalobní upomínku ze dne datum, odeslanou dne datum, v rámci které byl vyzván k úhradě dlužné částky částka do datum (viz předžalobní upomínka vč. podacího archu).

7. Soud věc posoudil následovně:

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázány, má soud za to, že uvedené smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, ze kterého ověřila, že žalovaný má měsíčně příjem minimálně částka, jak uváděl, nicméně na účet mu chodily výrazně vyšší částky a taktéž výdaje byly mnohem vyšší než uváděné. Výdaje žalovaného pak žalobkyně pouze odhadovala, a to na základě životního minima a normativních nákladů na bydlení. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Žalobkyně tedy nikterak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení atd., i když měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, ze kterého je patrno, že výdaje žalovaného se pohybovaly od částka od částka a převyšovaly tak jeho příjmy na tomto účtu. Z těchto důvodů shledal soud posuzování úvěruschopnosti žalovaného pouze formálním a velmi nedostatečným.

15. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

16. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. Ačkoliv Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl jako jednu z povinností poskytovatele úvěru také využívání informací jako jsou například údaje o životním a existenčním minimu, současně uvedl, že tyto mají být porovnány se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Vzhledem k tomu, že měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalovaného, ze kterého vyplývaly mnohonásobně vyšší výdaje, než kolik činilo životní a existenční minimum, jeví se soudu vycházet pouze z výše životního minima jako nedostatečné a odporující závěrům uvedeného rozhodnutí.

17. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru, smluvní pokutu či dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

20. Žalovaný obdržel od žalobkyně v případě Smlouvy částku částka náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku částka, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí částka.

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně, tj. že měl zaplatit do datum a dne datum se ocitl dle § 1970 o. z. v prodlení, přičemž úrok z prodlení činil k tomu to datu 11,5 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Soud vzhledem k výše uvedenému a v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kdy vzhledem ke stavbě žaloby částku úroků z prodlení za období od datum do datum kapitalizoval částkou částka (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II). Náklady řízení a lhůta k plnění 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný ve větší míře, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.