8 C 118/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 200 247,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 163 385,34 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 36 861,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 961,20 Kč za dobu od datum do datum, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 145,24 Kč za dobu od datum do datum, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 200 247,01 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 200 247,01 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 147 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum po žalované domáhala zaplacení částky 200 247,01 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 961,20 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 145,24 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 200 247,01 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 200 247,01 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o půjčce na kliknutí číslo (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 220 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 10,99 % ročně; tj. celkově částku 365 426,94 Kč, a to ve 120 měsíčních splátkách po 3 029,26 Kč konče dnem datum. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy naposled uhradila splátku dne datum, a to pouze ve výši 2 439,93 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. Zjištěný skutkový stav 3. Dne datum podepsala žalovaná jako klient elektronicky návrh na uzavření Smlouvy (viz návrh na uzavření smlouvy) a Společnost následně zaslala žalované téhož dne akceptaci tohoto návrhu (viz akceptace). Na základě Smlouvy se Společnost zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 220 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu spolu s úrokem z ve výši 10,99 % ročně splatit ve 120 měsíčních splátkách ve výši 3 029,26 Kč s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 15. dne příslušného měsíce počínaje datum. Úvěr byl žalované poskytnut za účelem úhrady dluhu z úvěru, který Společnost žalované poskytla dne datum (viz čl. III.1 Smlouvy). Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen„ Ceník“) (viz Smlouva). Dle čl. XII.1.b) a d) Smlouvy může Společnost v případě závažné skutečnosti prohlásit dosud nesplacené částky úvěru včetně úroku za splatné a odstoupit od Smlouvy. Dle XI.1.a) Smlouvy se za závažnou skutečnost považuje porušení povinnosti sjednané ve Smlouvě spočívající zejména v prodlení žalované s platební povinností (viz Smlouva).

4. Žalobkyně uvedla, že Společnost úvěruschopnost posoudila dle údajů žalované, které uvedla v návrhu na uzavření Smlouvy – žádné informace o příjmech či výdajích však v návrhu Smlouvy nejsou (viz návrh Smlouvy). Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti z datum byla úvěruschopnost ověřena automatickým procesem na základě údajů od žalované o příjmech, které byly ověřeny oproti pohybům na bankovním účtu žalované, kdy příjem žalované dle automatického zpracování činil v průměru 20 980 Kč a na základě údajů od žalované o výdajích, které byly srovnány s výdaji dle statistických dat, kdy je vzata do úvahy částka vyšší. Dále byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku, v registru NRKI/BRKI a příjmení, vše bez negativního záznamu (viz protokol o ověření úvěruschopnosti). Společnost měla při žádosti o uzavření smlouvy k dispozici i výpisy z bankovního účtu žalované u Společnosti; z něho vyplývá, že v období 1. - datum byly pohyby na účtu žalované + 18 129 Kč 7 232 Kč, v číslo to bylo + 48 182 Kč 52 210,53 Kč, v číslo to bylo + 51 531 Kč /- 51 071 Kč, v měsíci číslo to bylo + 21 010/- 40 687,31 Kč, v měsíci číslo pak + 17 994 Kč 55 047,33 Kč (viz mimořádný výpis z účtu). Dne datum zaslala Společnost na účet žalované částku ve výši 220 000 Kč.

5. Žalovaná na splácení Smlouvy uhradila celkem částku ve výši 56 614,66 Kč, a to v době datum - datum (viz celkový přehled splátek). Žalovaná dále ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu ze dne datum (viz předžalobní výzva vč. seznamu odeslaných výzev). 6. právnická osoba pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právnická osoba, a.s., což žalované oznámila dopisem z datum (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení a přehled podané pošty). Společnost I- právnická osoba (dále jen„ I-Xon“) následně dne datum postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni, což žalované příjmení oznámila dopisem ze dne datum (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, seznam odeslaných oznámení). Právní posouzení věci 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění do číslo) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Předmětem žaloby jsou plnění na základě smlouvy uzavřené mezi Společností a žalovanou datum. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran (Společnosti a žalované) být smlouvou vázán, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z dostupných listin vyplývá (stejně jako uváděla žalobkyně), že Společnost úvěruschopnost posoudila na základě zhodnocení informací poskytnutých žalovanou v rámci návrhu na uzavření Smlouvy, které následně ověřila oproti výpisu z bankovního účtu žalované; současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení a provedla také lustraci v registrech NRKI/BRKI a příjmení bez negativního záznamu. Soud se však s tímto jako s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje.

11. Z předloženého návrhu Smlouvy není patrno, že by žalovaná poskytla jakékoliv informace ohledně jejích pravidelných měsíčních příjmů a výdajů. příjmení nicméně kalkulovala s částkou 20 980 Kč jako průměrnou výší příjmů zjištěných z výpisu z bankovního účtu žalované, což by šlo z částek došlých na její účet v měsících číslo dovodit. Zároveň je však z těchto měsíců na základě výpisu z účtu možné dovodit, že výdaje žalované jsou cca 40 – 55 000 Kč měsíčně, kdy v měsících 5 a číslo byla podstatným způsobem v mínusu; v podstatném plusu byla pouze za polovinu číslo, tedy ještě ne za skončený měsíc. Za zásadní pochybení lze tedy považovat to, že Společnost poskytla úvěr přes to, že výdaje takto výrazně převyšují příjmy žalované, resp. nijak se nezajímala blíže o výdaje žalované, např. jak žalovaná bydlí, zda nemá vyživovací povinnost k jiné osobě, náklady na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení atd., a to vše za situace, kdy měl být poskytnut úvěr ve výši cca 10-11x násobku příjmu žalované. Údaje uvedené v protokolu o tom, že výdaje byly ověřeny, tak lze nejen k obsahu výpisu z účtu, ale i vzhledem k absenci údajů o výdajích v návrhu smlouvy, pokládat za pouze formální proklamaci. Lustrace v insolvenčním rejstříku a v registrech NRKI/BRKI a příjmení nemohly tyto skutečnosti plně nahradit. O podezřelé finanční situaci žalované naopak svědčí také skutečnost, že žalovaná žádala o poskytnutí úvěru za účelem uhrazení jiného úvěru, který jí byl Společností poskytnut již v roce 2015, kdy se tak zdá, že se úvěrem z datum pouze odsunul problém vznikající u předchozího úvěru.

12. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

13. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

14. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou.

15. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.

16. Žalovaná obdržela od Společnost v případě Smlouvy částku 220 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dostupných listin vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 56 614,66 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.

17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně (jakožto osoba, na kterou dle § 1879 o.z. byla pohledávka nakonec postoupena) má nárok jen na vrácení částky 163 385,34 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 220 000 Kč mínus zaplacené částky ve výši 56 614,66 Kč). Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 163 385,34 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). Náklady řízení a lhůta k plnění 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 163 385,34 Kč (jistina úvěru), naopak žalobou požadovala celkem částku 263 108,68 Kč (jistina úvěru ve výši 200 247,01 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 8 961,20 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 145,24 Kč + úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 200 247,01 Kč od datum do datum v kapitalizované výši 22 730,66 Kč + úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 247,01 Kč od datum do datum v kapitalizované výši 31 024,57 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 62 % v poměru k neúspěchu 38 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 24 % Náklady řízení v celkové výši 42 277,20 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 8 010 Kč, odměny advokáta ve výši 27 420 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby a výzva k plnění) á 9 140 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 5 947,20 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 24 % z výše uvedené částky 42 277,20 Kč, tedy částku 10 147 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.