8 C 16/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 355 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 355 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 21. 7. 2024 do 31. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 800 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 355 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného, prostřednictvím internetu dne 20. 3. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému 7 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem, žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaná částka se skládá z jistiny 7 000 Kč, dále kapitalizovaného úroku 2 800 Kč a ve Smlouvě sjednané smluvní pokuty za prodlení žalovaného se splácením vyčíslenou na 2 555 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud přitom zjistil následující:

4. Společnost a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 20. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky v pravidelných měsíčních splátkách (viz Smlouva, žádost o spotřebitelský úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopie občanského průkazu). Společnost zaslala žalovanému dne 20. 3. 2024 částku 7 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě). Žalovaný neuhradilo ničeho (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).

5. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, je zaměstnaný jako skladník od 10/2023, jeho měsíční příjem činí 17 584 Kč a výdaje 12 000 Kč (viz žádost o spotřebitelský úvěr). Před uzavřením Smlouvy měla Společnost k dispozici výplatní lístky, a to za měsíc 9/2023, dle kterého činila čistá mzda žalovaného 11 987 Kč, za měsíc 10/2023, dle kterého činila čistá mzda 5 292 Kč, za měsíc 11/2023, dle kterého činila mzda 23 274 Kč, za měsíc 12/2023, dle kterého činila mzda žalovaného 25 480 Kč a za měsíc 1/2024, dle kterého činila mzda žalovaného 3 997 Kč (viz výplatní lístky). Společnost měla k dispozici také výpis z účtu žalovaného, ze kterého je patrné, že v období od 3. 1. 2024 do 2. 2. 2024 činil počáteční zůstatek 2 004,77 Kč, konečný zůstatek 43 522,89 Kč, na účet přišlo 223 667 Kč a odešlo 182 148,88 Kč, na účet byla dne 9. 1. 2024 připsána mzda ve výši 25 480 Kč, dne 12. 1. 2024 částka 7 300 Kč s popisem „Na nájem“, dne 18. 1. 2024 částka 10 000 Kč a dne 23. 1. 2024 částka 20 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , další příjmy na účtu tvořily vklady hotovosti a příjmy z účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, cz. Z účtu je dále patrno, že v uvedeném období žalovaný zaslal celkem 119 183 Kč na účet , právnická osoba, , , Anonymizováno, CZ a , Anonymizováno, , Anonymizováno, CZ a dne 12. 1. 2024 z účtu odešla částka 13 000 Kč s popisem „Nájem únor , Anonymizováno, “ (viz výpis z účtu žalovaného). Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc 2/2024 je patrné, že konečný zůstatek činil 0 Kč, na účet přišlo 40 107 Kč a odešlo 80 629,89 Kč. Dne 13. 2. 2024 byla na účet připsána mzda ve výši 3 997 Kč, ostatní příjmy opět tvořily vklady hotovosti a příjmy z účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, cz. A žalovaný zaslal celkem 66 195 Kč ve prospěch účtu , právnická osoba, , , Anonymizováno, CZ a , Anonymizováno, , Anonymizováno, CZ (viz výpis z účtu žalovaného).

6. Dne 2. 6. 2025 si ujednaly Společnost coby postupitel a společnost , právnická osoba, . coby postupník smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se Společnost zavázala postoupit na společnost , právnická osoba, . pohledávky specifikované v Seznamu pohledávek, ve kterém byla uvedena i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz Smlouva o postoupení pohledávek, vč. seznamu pohledávek). Dne 10. 6. 2025 si ujednaly , právnická osoba, . coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se , Anonymizováno, , s.r.o. zavázala postoupit žalobkyni pohledávky specifikované v portfoliu pohledávek, ve kterém byla uvedena i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh). Dopisem ze dne 20. 7. 2025, odeslaným dne 23. 7. 2025, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 30 446 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz výzva k úhradě před podáním žaloby p. v., oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o odeslání zásilky).

7. Soud věc posoudil následovně:

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ze dne 2. 6. 2025 postoupila Společnost pohledávku za žalovaným ze smlouvy na společnost , právnická osoba, ., která ji následně dne 10. 6. 2025 postoupila žalobkyni, což bylo doloženo smlouvami o postoupení pohledávek a seznamy postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem ze dne 20. 7. 2025. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

11. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 20. 3. 2024 prostřednictvím internetu smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 7 000 Kč.

19. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost ověřila příjmy žalovaného oproti výplatním lístkům za měsíce 9/2023–1/2024, ze kterých je patrná průměrná čistá mzda 14 006 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, Společnost se spokojila pouze s jeho tvrzením, že tyto činí pouze 12 000 Kč, aniž by zjišťovala, jaké jsou konkrétní výdaje žalovaného na bydlení, jídlo, dopravu atd. Přitom z výpisu z účtu, který měla Společnost k dispozici je patrné, že majetková situace žalovaného není taková. Nejen, že z výpisu vyplývá, že výdaje žalovaného na bydlení činí 13 000 Kč, tedy více, než kolik dle jeho sdělení činí jeho veškeré výdaje, ale také že žalovaný vydává značné částky na hry či sázky (přesahující mnohonásobně jeho příjmy ze zaměstnání), jsou tedy u něj zjevné znaky rizika nesplacení úvěru. Z výpisu z účtu je také zřejmé, že žalovanému byly poskytnuty jiné úvěry od nebankovních institucí, přesto Společnost neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) a neměla tak přehled ohledně celkovém zadlužení žalovaného a o jeho platební morálce. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným, nadto bylo vzhledem k vysokým výdajům žalovaného na hazardní hry a absenci finančních prostředků na jeho účtu zřejmé, že nebude schopen úvěr splácet.

20. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

21. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou, tedy ani úroky či smluvní pokutu. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

22. Žalovanému byla poskytnuta od Společnosti částka 7 000 Kč. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti neposkytl ničeho.

23. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně po postoupení pohledávky, tj. že měl zaplatit do 3 dnů. Žalovanému byla výzva doručena v souladu s § 573 o. z. 28. 7. 2025, tedy lhůta 3 dnů uběhla 31. 7. 2025 a dne 1. 8. 2025 se žalovaný ocitl dle § 1970 o. z. v prodlení, a proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení z přiznané částky 7 000 Kč od tohoto data ve výši 11,5 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč a uvedené úroky z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl.Náklady řízení a lhůta k plnění25. Jelikož měli účastníci ve věci úspěch v přibližně stejné míře (v rozsahu 50 %), soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).