8 C 178/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16 960,38 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 960,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 960,38 Kč za období ode dne [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 617,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 368,91 Kč, částky kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 274,99 Kč za dobu od [datum] do [datum], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč za období od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 180 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 960,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla Společnost žalované jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit s příslušenstvím v celkové výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 9 000 Kč. Žalobkyně požadovala jistinu ve výši 10 960,38 Kč, vedle toho se žalobkyně domáhala na základě Smlouvy zaplacení úroku z prodlení z jistiny 10 960,38 Kč za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 617,71 Kč, zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 274,99 Kč, kapitalizovaného úroku 10 368,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 960,38 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši 0,1 % denně z částky 10 960,38 Kč, kterou kapitalizovala částkou 6 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč. Pohledávka za žalovanou byla Společností smluvně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná v podání doručeném soudu dne [datum] uvedla, že jí byla Společností vyplacena půjčka ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázala splácet tak, že bude obchodní zástupkyně Společnosti vybírat měsíční splátky doma u žalované, kam nicméně po třech měsících přestala docházet. Na půjčku celkově uhradila částku 9 000 Kč a uznává nárok co do výše 6 000 Kč. Dále uvedla, že úvěrová smlouva nesplňuje zákonné podmínky, neboť neobsahuje údaj o RPSN ke dni podpisu smlouvy.

3. Podáním ze dne [datum] doplněným [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně jistiny ve výši 4 960,38 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 960,38 Kč za období od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 617,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 368,91 Kč, zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 274,99 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč z důvodu, že nedisponuje doklady a listinami na základě kterých Společnost ověřovala finanční situaci žalované a není tak schopna prokázat řádné ověření úvěruschopnosti žalované. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Přitom podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci (výrok I.).

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 5. Společnost coby věřitel a žalovaná coby dlužník si ujednaly dne [datum] Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč; tj. celkově částku 27 888 Kč ve 14 splátkách ve výši 1 992 Kč (viz Smlouva). Žalovaná uhradila žalobkyni částku 9 000 Kč (viz tvrzení obou stran).

6. Žalovaná téhož dne chtěla sjednat ještě úvěr 20 000 Kč, kdy při sjednávání úvěru ve formuláři žádost o úvěr bylo uvedeno, že žalovaná má mzdu/příjem z podnikání 14 299 Kč měsíčně, náklady na bydlení, energie 3 500 Kč měsíčně, doprava, jídlo, osobní náklady 1 000 Kč měsíčně (viz žádost o úvěr).

7. Dne [datum] si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy, v níž byla specifikována i pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy, což Společnost oznámila žalované dopisem ze dne [datum] odeslaným následující den (viz Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, Dílčí smlouva o postupování pohledávek, příloha [číslo] oznámení o postoupení pohledávek, podací arch). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z., přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum], zaslaným dne [datum], čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k dlužníkovi. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 13. Společnost a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě měla Společnost přenechat žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu uhradit společně s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč.

14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebylo prokázáno, že by Společnost řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K posouzení úvěruschopnosti byla předložena jen žádost o úvěr, ze které vyplývá, že příjmy žalované měly být větší než náklady, na druhou stranu z ní ale vyplývá, že nebyly nijak přezkoumávány náklady žalované, kdy zejména uvedené náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 1 000 Kč měsíčně se zdají soudu podezřele nízké. Vzhledem k tomu, že žalobkyně sama uvedla, že dalšími dokumenty k tomu již nedisponuje, má soud za to, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána.

15. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

16. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.

17. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkové transakce ve výši 15 000 Kč ve prospěch žalované, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společnosti, resp. žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná obdržela od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytl Společnosti celkově částku 9 000 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 6 000 Kč.

18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

19. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 6 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Vzhledem k nízké výši přiznané částky soud postupoval v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III.).

20. Soud dále podotýká, že vzhledem k jeho závěru o neplatnosti Smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a to z důvodu, že Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud již nezabýval námitkou žalované týkající se absence údaje o RPSN ve Smlouvě. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 6 000 Kč (jistina úvěru), naopak žalobou požadovala celkem částku 30 540,32 Kč (jistina úvěru ve výši 10 960,38 Kč + úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 960,38 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 619,33 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 617,71 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 10 368,91 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 274,99 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč + smluvní pokuta ve výši 6 000 Kč), nadto bylo řízení částečně zastaveno z důvodu na straně žalobkyně. Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil cca 20 % v poměru k neúspěchu 80 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 60 % Náklady řízení žalované v celkové výši 300 Kč se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby (odpor-vyjádření k žalobě) dle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud proto žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 60 % z výše uvedené částky 300 Kč, tedy částku 180 Kč (výrok IV.).