8 C 191/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 107 375,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 64 375,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 685,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 863,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 220,97 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 48 220,97 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 107 375,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 54 953 Kč, částkou ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a částku ve výši 11 721 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, a to v 30 měsíčních splátkách po 3 906 Kč, konče dnem [datum]. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 6 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 24,24 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 107 375,36 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 48 220,97 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 59 154,39 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 24,24 % ročně z částky 48 220,97 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 3 863,79 Kč a od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 220,97 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 6 685,64 Kč a od [datum] do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku. K posouzení úvěruschopnosti uvedla pak viz bod 8. níže.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne [datum] Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem 68 174 Kč sestávajícího z úroku ve výši 54 953 Kč, částkou ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a částku ve výši 11 721 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, tj. celkově Společnosti uhradit částku 117 174 Kč ve 30 měsíčních splátkách po 3 906 Kč splatných vždy na konci splátkového období, které je měsíční a začíná uzavřením smlouvy; úrok byl sjednán na 69 % ročně. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva na č. l. 17). Žalovaný při sjednávání Smlouvy uvedl, že pracuje jako skladník u společnosti [právnická osoba], kdy jeho příjem činí 40 751 Kč měsíčně, předložil výplatní pásky za období [číslo] – [číslo], další příjmy domácnosti činily dle jeho prohlášení 56 000 Kč, byl svobodný, nezaškrtl na kartě ani políčko partner/partnerk žil v nájmu, neměl vyživovací povinnost k jiným osobám a neměl ani zápůjčku u jiné společnosti, měl bankovní účet (viz karta zákazníka na č. l. 19). Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 6 000 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

4. Dne [datum] si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 20 vč. přílohy). Dopisem odeslaným dne [datum] oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku na č. l. 27). Dopisem ze dne [datum] odeslaným následujícího dne oznámila žalovanému postoupení pohledávek také žalobkyně, která jej zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky 121 623,94 Kč do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění vč. podacího lístku na č. l. 30); žalovaný už dále ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem odeslaným dne [datum], čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 8. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně k tomu uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením všech smluv, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Na výzvu soudu, na základě jakých konkrétních údajů Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, reagovala žalobkyně tak, že příjmy byly stanoveny z výplatních pásek. Dokumenty k ověření výdajů přitom žalobkyně ani Společnost nedisponují (tedy nebyly ani soudu předloženy); současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 40 751 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 56 000 Kč, což Společnost měla ověřit pouze prostřednictvím výplatních pásek; tyto žalobkyně však soudu nepředložila a těmito ani nedisponuje. Ohledně odhadovaných měsíčních výdajů se Společnost spokojila toliko s jejich odhadovanou výší, které nijak neověřila, kdy navíc z karty zákazníka (pokud by z ní soud mohl vycházet) vyplývá, že žalovaný má účet u banky, tedy toto šlo např. zjistit nahlédnutím do výpisu z účtu. Společnost tedy nijak neověřovala zejména náklady na bydlení (např. nájemní smlouvou), jiné náklady na jídlo, léky, ošacení, zájmy, hazardní činnost, atd. Společnost rovněž neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. [příjmení], NRKI, BRKI). Soud dále podotýká, že i když příjmy žalovaného byly uváděny jako poměrně vysoké (cca 40 000 Kč a k tomu další příjmy v domácnosti 56 000 Kč), žalovaný současně uvedl, že bydlí v nájmu a je svobodný, nezaškrtnul políčko„ partner/ka“, není tedy jasné, co tyto další příjmy domácnosti zahrnují a Společnost jejich původ ani výši nikterak neověřovala.

9. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

10. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

11. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

12. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že i když ze znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do [číslo] na první pohled vyplývá, že jde o neplatnost relativní, neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

13. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

14. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

15. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy částku 49 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Bylo zjištěno, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 6 000 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.

16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 43 000 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 49 000 Kč mínus zaplacené částky ve výši 6 000 Kč). Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).