8 C 21/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 53 096 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 40 130 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 309 Kč od 1. 9. 2023 do 20. 10. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 179 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 40 130 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 769 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 53 096 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 309 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 10. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), dle které Společnost poskytla žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni splácet poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem a pojistným, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 105 Kč. Žalovaný uhradil celkem 9 870 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 47 309 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 100 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši 3 187 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 10. 10. 2025.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:

4. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 10. 6. 2022 Smlouvu, na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 17,40 % ročně a pojistným, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 105 Kč (viz Smlouva na, pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, foto občanského průkazu, foto řidičského průkazu).

5. Dle zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 32 550 Kč, náklady na bydlení činí 0 Kč, nehradí výživné žádné osobě, nepobírá rodičovský ani mateřský příspěvek a hradí měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 17 549 Kč (viz zpráva o posouzení úvěruschopnosti). Dle výplatní pásky za měsíc 3/2022 a za měsíc 4/2022 činila mzda žalovaného 24 930 Kč a 26 677 Kč (viz výplatní pásky). Společnost měla k dispozici také výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc 4/2022, ze kterého je patrné, že počáteční zůstatek činil 1 544,69 Kč, konečný zůstatek činil 1 049,72 Kč, na účet celkem přišlo 37 283,60 Kč a odešlo 37 399,57 Kč + 379 Kč bylo na účtu rezervováno. Dne 22. 4. 2022 byla na účet připsána částka 6 747 Kč s popisem „důchod invalidní 1. stupně od 24. 4. 2022 do 23. 5. 2022 pro: jméno žalovaného“ a dne 27. 4. 2022 byla na účet připsána částka 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . (viz výpis z účtu).

6. Společnost zaslala dne 10. 6. 2022 na bankovní účet žalovaného 50 000 Kč (viz oznámení o odchozí platbě). Žalovaný na úvěr uhradil celkem 9 870 Kč (viz přehled splátek).

7. Dne 28. 5. 2025 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu pohledávek, ve kterém byla uvedena pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek). Dopisem ze dne 23. 6. 2025 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky Dopisem ze dne 10. 10. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 68 140,19 Kč do 20. 10. 2025 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; žalovaný dále již nic neuhradil (viz předžalobní upomínka, sledování zásilek, nerozporované tvrzení žalobkyně).

8. Soud věc posoudil následovně:

9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 23. 6. 2025, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru ze dne 3. 7. 2022 vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Co se týče příjmu žalovaného, tak z předložených výplatních pásek vyplývá průměrný příjem ve výši 25 803,5 Kč a z výpisu z účtu za měsíc 4/2022 vyplývá, že žalovaný pobíral dávky invalidního důchodu pro invaliditu 1. stupně ve výši 6 747 Kč, což v součtu odpovídá žalovaným uvedené částce 32 550 Kč. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, které nijak neověřovala. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, neboť při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením, že žalovaný nemá žádné výdaje na bydlení. Skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek, Společnost však disponovala pouze informací, že žalovaný hradí měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 17 549 Kč, a ačkoliv měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, ze kterého jsou patrné výdaje za měsíc 4/2022 ve výši 37 778,57 Kč, s tímto údajem nijak nepracovala, i když částka výrazně převyšuje zjištěné příjmy žalovaného. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že Společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, ale před uzavřením Smlouvy bylo také vzhledem k jeho vysokým výdajům značně nejisté, že bude schopen úvěr splácet.

21. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci se tak jedná, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

22. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

23. Žalovaný obdržel od žalobkyně celkem 50 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti/žalobkyni celkem částku 9 870 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.

24. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok na vrácení částky 40 130 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 50 000 Kč mínus zaplacené částky ve výši 9 870 Kč).

25. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně, tj. že měl zaplatit do 20. 10. 2025 a od 21. 10. 2025 se tak žalovaný dle § 1968 o. z. ocitl v prodlení a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 11,5 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

26. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 40 130 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 40 130 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 40 130 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 42 165,63 Kč (40 130 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozhodnutí 2 035,63 Kč), naopak žalobou požadovala celkem částku 71 410,41 Kč (53 096 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši ke dni rozhodnutí 18 314,41 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 59 % v poměru k neúspěchu 41 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 18 %. Náklady řízení v celkové výši 15 383 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 496 Kč, odměny advokáta ve výši 9 300 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění) á 3 100 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 350 Kč za 3 úkony právní služby á 450 Kč (§ 13 odst. 4cit. vyhl.) a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 2 237 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 18 % z výše uvedené 15 383 Kč, tedy částku 2 769 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).