8 C 37/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení 61 460,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 060 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 15 400,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 597,46 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 953,76 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 460,41 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 8,5 % ročně z částky 60 230,41 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 61 460,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 597,46 Kč a dále s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 60 230,41 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 953,76 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 460,41 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla úvěrový rámec ve výši 76 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci. Protože se žalovaná dostala s úhradou splátek do prodlení, žalobkyně prohlásila úvěr ke dni [datum] za splatný. Žalované ze smlouvy zůstal dluh v celkové výši 61 460,41 Kč sestávající z dluhu na jistině úvěru ve výši 60 230,41 Kč, z dluhu na nákladech na vymáhání ve výši 230 Kč a z dluhu na smluvních pokutách ve výši 1 000 Kč. Dále žalované vznikl dluh na úroku ve výši 8 597,46 Kč (součet úroků předepsaných v rámci neuhrazených splátek za měsíce [anonymizováno] [rok] až [číslo] + kapitalizovaný úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 60 230,41 Kč za dobu od [datum] do [datum]) a dluh na úroku z prodlení ve výši 1 953,76 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 61 460,41 Kč za dobu od [datum] do [datum]). Dále pak má z důvodu prodlení žalované právo na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 460,41 Kč od [datum] do zaplacení a na úrok 8,5 % ročně z částky 60 230,41 Kč od [datum] do zaplacení, což je sjednaný úrok 26,8 % ponížený dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. K posouzení úvěruschopnosti uvedla, že se posouzení úvěruschopnosti řídí zásadou přiměřenosti, pro úvěruschopnost je ze strany žalobkyně používán i statistický model a v předmětném případě došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti, jehož dokladem je i to, že žalovaná úvěr splácela pod dobu více než jednoho roku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:

4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím internetu smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 31 889 Kč formou uhrazení nákupu mobilního telefonu a žalovaná se zavázala, že tento splatí spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v minimálních měsíčních splátkách ve výši 1 898 Kč, přičemž termín splatnosti měsíční splátky byl vždy 20. dni v měsíci; nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] s kódem [anonymizováno] (dále jen„ ÚP“), které stanovily, že první splátka úvěru je v měsíci následujícím po měsíci, kdy byl úvěr poskytnut (viz Smlouva, výpis čerpání, ÚP, kopie občanského průkazu žalované). Úvěr byl takto poskytnut [datum] a v průběhu dalších měsíců byly poskytnuty ještě další čerpání, viz níže (viz výpis čerpání). V důsledku nesplácení úvěru byla žalobkyně dle Smlouvy oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním dle reálných nákladů, v základní výši 100 Kč za měsíc vymáhání s tím, že může být měněna dle aktuálních nákladů, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč (viz Smlouva). Pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, byla v úvěrových podmínkách stanovena povinnost žalovaného celý čerpaný úvěr na požádání splatit (viz Smlouva a ÚP).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně zajistila výpis z NRKI, ze kterého vyplývalo, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy dva splátkové kontrakty v celkové výši 138 790 Kč s měsíčními splátkami ve výši 3 921 Kč, které byly sjednány [číslo] a [číslo] (viz výpis z NRKI), dotazy do registru [příjmení] či [příjmení] byly proveden s výsledkem„ OK“ a do registru ISIR s výsledkem„ nenalezen“ (viz úvěrová karta). Žalovaná při sjednávání uvedla je svobodná, bezdětná, bydlí v podnájmu, je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] a její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 0 Kč a její měsíční výdaje na domácnost činí 13 000 Kč (viz úvěrová karta). Žalobkyni byl doložen i výpis z běžného účtu žalované za období [číslo], z něhož vyplývá mimo jiné, že tento účet je aktivní, celkové příjmy za celý měsíc činily 70 821 Kč, výdaje za celý měsíc činily 66 055,37 Kč a ke dni [datum] činil konečný zůstatek na tomto účtu 4 790,46 Kč. Konkrétně dne [datum] na uvedený účet přišlo od zaměstnavatele žalované 16 596 Kč a [datum] od účtu„ [celé jméno žalované]“ 45 000 Kč a [datum] od [jméno] [příjmení] 9 000 Kč, naopak nejvyšší výdaj byla platba pro [právnická osoba] 26 890 Kč, dále jedna blíže nespecifikovaná úhrada 9 205 Kč, splátka spotřebitelského úvěru 2 523 Kč a dále mnoho plateb v řádech spíše stovek Kč, např. na benzinkách, v obchodech s potravinami a jiných (viz výpis z bankovního účtu).

6. Žalovaná v období od [datum] do [datum] načerpala na uvedenou Smlouvu peněžní prostředky v celkové výši 104 329 Kč a uhradila celkem 58 269 Kč, z čehož částka ve výši 44 098,59 Kč byla započtena na jistinu (viz výpis čerpání). Žalovaná nezaplatila řádně a včas splátky úvěru splatné od srpna 2021 včetně (viz výpis čerpání, splátek a úhrad), žalobkyně pak dopisem ze dne [datum], který byl žalované odeslán dne [datum], vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě Smlouvy (viz výzva ke splacení celého úvěru, poštovní podací arch). Žalobkyně k tíži úvěrového účtu žalované zaúčtovala náklady na vymáhání v celkové výši 230 Kč (1× 100 Kč dne [datum] a 1× 130 Kč [datum]) a smluvní pokutu v celkové výši 1 000 Kč (2× 500 Kč dne [datum] a [datum]) (viz výpis čerpání, splátek a úhrad).

7. Soud věc posoudil následovně: <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> 13. Pokud jde o uzavřenou Smlouvu, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy z § 2 odst. 1 téhož zákona vyplývá, že v případě smluv šlo o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Soud má za to, že už samotná informace, že žalovaná má příjem 18 000 Kč a výdaje na domácnost 13 000 Kč, jak uvedla v úvěrové kartě, spolu s informací z NRKI, že měsíčně musí splácet 3 921 Kč na základě úvěrů sjednaných pouhý měsíc a dva měsíce před předmětnou Smlouvou, zakládají vážné pochyby o tom, jak by mohla žalovaná úvěr splácet. Pokud pak z výpisu z účtu vyplývá, že její výdaje za měsíc [číslo] byly 66 055,37 Kč, kdy při odečtení (dejme tomu jednorázové) nejvyšší platby 26 890 Kč pro TS Bohemia jde stále o měsíční výdaje ve výši téměř 40 000 Kč (oproti uváděným 13 000 Kč za domácnost), byly zde dle soudu i s ohledem na zásadu přiměřenosti důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, a úvěr poskytnut být neměl, třebaže žalovaná splácela úvěr 12 měsíců (od [číslo] do 7/ 2021), kdy z tohoto faktu nicméně nevyplývá, že byla takto schopna splácet pouze z vlastních prostředků a že si třeba nepůjčovala od rodiny, apod. Tedy úvěruschopnost ze strany žalobkyně dle soudu nebyla řádně ověřena.

14. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr a k neplatnosti smlouvy splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

15. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

16. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

17. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze Smlouvy. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou smluvní pokutou a náklady na vymáhání, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení), kdy jak soud uvádí níže, k prodlení s vrácením dosud i přes výzvu žalobkyně odeslanou [datum] nedošlo.

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.

20. Žalovaná obdržela od Společnosti v případě Smlouvy částku 104 329 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti částku ve výši 58 269 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 46 060 Kč.

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 46 060 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost uhradit dlužnou částku 46 060 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

23. Jelikož žalobkyně požadovala včetně příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku cca 84 366,79 Kč (61 460,41 Kč + kapitalizované úroky 8 597,46 a 1 953,76 Kč + zákonný úrok z prodlení 11,75% ročně z 61 460,41 Kč od [datum] do [datum] činící ke dni rozhodnutí 7 221,55 Kč a úrok 8,5% ročně z částky 60 230,41 Kč od [datum] do [datum] činící ke dni rozhodnutí 5 133,61 Kč), mají účastnice ve věci úspěch v přibližně stejné míře (cca 55% vs 45%). Soud proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud má za to, že pro posouzení úspěchu ve věci mohl přihlédnout i k příslušenství, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015.