8 C 41/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 119 673,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 280,02 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 393,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 114,48 Kč a dále s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 117 396,30 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 614,46 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 117 396,30 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 119 673,94 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 114,48 Kč (úrok ve výši 10,90 % p. a. z částky 118 739,18 Kč od [datum] do [datum], z částky 117 471,28 Kč od [datum] do [datum], z částky 117 448,29 Kč od [datum] do [datum], z částky 117 446,30 Kč od [datum] do [datum], z částky 117 421,30 Kč od [datum] do [datum] a z částky 117 396,30 Kč od [datum] do [datum]) a dále s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 117 396,30 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 614,46 Kč za dobu od [datum] do [datum] a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 117 396,30 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný byl povinen splácet úvěr v 96 anuitních měsíčních splátkách ve výši 2 349 Kč vždy k 24. dni v měsíci. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr prohlásila za splatný ke dni [datum]. Žalovanému ke dni podání žaloby zůstal dluh na jistině úvěru ve výši 117 396,30 Kč, dluh na úrocích ve výši 12 114,48 Kč, dluh na úrocích z prodlení ve výši 6 614,46 Kč a dluh na poplatcích ve výši 2 277,64 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud přitom zjistil následující:

4. Mezi účastníky byla na základě žádosti žalovaného dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč, s výší úrokové sazby 10,90 % p. a. [příjmení] celá výše úvěru měla být použita ke splacení jiných závazků žalovaného u žalobkyně (podrobnosti o těchto závazcích viz dále v odůvodnění tohoto rozsudku). Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 349 Kč vždy 24. dne v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne [datum] Součástí smlouvy vylo také pojištění ve výši 156 Kč splatné měsíčně spolu s příslušnou splátkou; tj. celková výše splátky činila 2 505 Kč. Způsob splácení byl dohodnut tak, že je žalobkyně oprávněna splátky inkasovat z účtu č. [bankovní účet], eventuálně z jakékoliv jiného účtu žalovaného u ní. Dle článku I.7. smlouvy byla žalobkyně oprávněna zasílat žalovanému upomínky a výzvy a žalovaný povinen uhradit žalobkyni poplatky spojené se zasíláním upomínek a výzev. Poplatek za první a další upomínku činí 300 Kč, poplatek za výzvu činí 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry účinné dne [datum] (dále jen„ podmínky“) (viz smlouva o úvěru). V bodu 9.1 podmínek bylo stanoveno, že v případě prodlení klienta se splacením jakékoli částky vůči žalobkyni, je žalobkyně oprávněna prohlásit všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni uvedenému v prohlášení (viz obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry).

5. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného - žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou u soukromé [právnická osoba] s.r.o., kdy jeho čistý měsíční příjem ze závislé činnosti činí 10 346 Kč a jiné příjmy nemá, kdy žalobkyně tento příjem dále ověřila prostřednictvím výpisu z bankovního účtu žalovaného (viz žádost o poskytnutí úvěru, výpis z bankovního účtu, interní zpráva o splnění podmínek pro úvěr). Z předloženého výpisu z účtu skutečně vyplývá, že žalovanému chodily v období [číslo] na účet u žalobkyně částky od uvedeného zaměstnavatele, konkrétně v [číslo] to bylo 10 346 Kč, v [číslo] to bylo 10 205 + 7 000 Kč a v [číslo] to bylo 11 423 Kč; dále tam chodily platby od [právnická osoba], [příjmení] [anonymizována dvě slova] a částky kolem 3 000 – 4 000 Kč od úřadu práce [obec] označené jako [spisová značka]; výpis neobsahuje žádné údaje o odchozích platbách, třebaže z dílčích zůstatků je patrné, že nějaké platby odcházely (za uvedené měsíce přišly platby celkem cca 107 000 Kč, ale zůstatek pak byl cca 15 630 Kč) (viz výpis z účtu). Žalovaný žalobkyni dále uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a mezi jeho výdaje patří splátky úvěrů ve výši 2 225 Kč (viz žádost o poskytnutí úvěru). K deklarovaným výdajům žalovaného dále žalobkyně přičetla další výdaje v podobě vykalkulovaných nákladů na bydlení, platby pojištění a životní minimum a žalobkyně na základě toho kalkulovala u žalovaného s výší jeho výdajů měsíčně ve výši 7 830 Kč (viz interní zpráva o splnění podmínek pro úvěr). Při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně vycházela též z interních a externích databází, kdy si interně prověřovala žalovaného i vzhledem k jejím zkušenostem s ním – poskytla mu úvěr [datum], na základě kterého měl žalovaný zaplatit 27 720 Kč (45 splátek po 616 Kč) a kde v roce 2016 byl žalovaný v prodlení se splácením 1-7 splátek či jiných částek – tento úvěr už k [datum] neexistoval; dále mu poskytla [datum] v té době ještě stále aktivní úvěr, na základě kterého měl žalovaný zaplatit 66 720 Kč (60 splátek po 1 112 Kč), kde v období [číslo] problémy se splácením nebyly; dále mu poskytla [datum] v té době ještě stále aktivní úvěr, na základě kterého měl žalovaný zaplatit 66 780 Kč (60 splátek po 1 113 Kč), kde v období [číslo] problémy se splácením nebyly. Žalovaný měl též od [datum] u žalobkyně kontokorent na 60 000 Kč, kde bylo k [číslo] vyčerpáno 52 792 Kč (viz [anonymizováno] informace). Uvedený kontokorent a uvedené dva aktivní úvěry měly být splaceny na základě smlouvy o úvěru z [datum], kdy úvěr měl být rozdělen na 4 části, kdy tři části (v hodnotě celkem cca 147 000 Kč) budou použity na zaplacení kontokorentu a uvedených dvou aktivních úvěrů, zbytek si pak mohl žalovaný vzít jako bezúčelový úvěr (viz úvěrová smlouva z [datum]). Žalobkyně došla k závěru, že rizikovost klienta je nízká, kdy mu ze mzdy 10 346 Kč po odečtení vykalkulovaných výdajů 7 830 Kč zbývá 2 516 Kč, tedy platební kapacita pro splátku 2 349 Kč (tj. splátka bez pojištění) je dostatečná (viz interní zpráva o splnění podmínek pro úvěr).

6. Žalovaný čerpal úvěr po částech, konkrétně dne [datum] částku ve výši 50 446,41 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet], částku 46 621,73 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] a ve výši 47 967,83 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] a ve výši 4 964,03 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] (viz výpis z účtu).

7. Žalovaný na úvěr uhradil 29 splátek v celkové výši 72 645 Kč, následně uhradil dne [datum] částku 22,99 Kč, dne [datum] částku 1,99 Kč, dne [datum] částku 25 Kč a dne [datum] částku 25 Kč (viz nerozporované tvrzení žalobkyně a historický výpis); tj. celkově žalovaný uhradil částku 72 719,98 Kč. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužných splátek výzvami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] (viz výzvy). Jelikož žalovaný následně ničeho neuhradil (viz nerozporované tvrzení žalobkyně), žalobkyně žalovanému zaslala 1. upomínku, opakovanou výzvu k zaplacení dluhu a následně poslední výzvu k zaplacení dluhu ze dne [datum] (viz 1. upomínka, opakovaná výzva, poslední výzva včetně dodejky). Vzhledem k tomu, že žalovaný ani následně dluh nevyrovnal (viz nerozporované tvrzení žalobkyně), žalobkyně dopisem ze dne [datum] doručeným žalovanému [datum] prohlásila k [datum] všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a vyčíslila celkový dluh na 125 791,57 Kč (viz oznámení o zesplatnění úvěru včetně dodejky). Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 117 396,30 Kč, kapitalizovaný úrok k tomu dni činil 5 840,46 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení činil 220,37 Kč a dlužné poplatky 2 277,64 Kč (viz výpis).

8. Předžalobní výzvou ze dne [datum] zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Zásilka byla předána k poštovní přepravě téhož dne (viz předžalobní upomínka včetně poštovního potvrzení o podání).

9. Soud věc posoudil následovně: <i>10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění do [číslo]) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 13. Pokud jde o uzavřenou smlouvu, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy z § 2 odst. 1 téhož zákona vyplývá, že v případě smlouvy z [datum] šlo o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Předně je dle soudu zarážející nepoměr tvrzeného příjmu žalovaného a výše úvěru – člověk, který deklaruje příjmy cca 10 350 Kč měsíčně (tj. méně než minimální mzda) si bere úvěr 150 000 Kč, tj. cca 14-15x násobek jeho údajného čistého měsíčního příjmu. Soud by při tak velkém nepoměru mezi částkou příjmu (navíc pod hranicí minimální mzdy) a poskytnutým úvěrem čekal, že zájemce o úvěr bude velice podrobně prověřován, budou zkoumány i jeho opravdové výdaje a bude se přihlížet k tomu, že už má z předchozího roku dva úvěry a potom ještě z roku 2016 kontokorentní účet, které se aktuálně poskytnutým úvěrem budou splácet – tedy se zdá, že se bude pouze vytloukat klín klínem; navíc v roce 2016 měl žalovaný problémy se splácením. Z listin však vyplývá, že žalobkyni stačilo pouze to, že u dvou již existujících úvěrů z předchozího roku (trvajících v té době cca půl roku) k problémům se splácením nedocházelo, žalovaný měl příjem cca 10 350 Kč, který si ověřila ve výpise z účtu, u jeho výdajů pak vycházela z částky 7 830 Kč, kterou si interně vykalkulovala, a došla k závěru, že žalovanému tedy zbývá k zaplacení 2 516 Kč, což by měl u úvěru se splátkou 2 349 Kč zvládat (třebaže reálná splátka včetně pojištění nakonec činila 2 505 Kč), tedy by žalovanému mělo během 96 měsíců (8 let!) splácení zbývat každý měsíc jen 11 Kč, což je dle soudu reálně nemožné tak dlouho vydržet z důvodu nemocí, nečekaných výdajů, atd. Soud takový postup žalobkyně v uvedeném případě za řádné posouzení úvěruschopnosti nepovažuje, neboť vzhledem k nepoměru mezi tvrzenou výší mzdy a úvěrem měly být zkoumána a prověřována i výdajová stránka žalovaného, což se nestalo, kdy byl pouze vykalkulován údaj 7 830 Kč, který pak byl použit pro výpočet, že zbude dost peněz (2 516 Kč) na splátku. Je pravdou, že z výpisu účtu předloženém žalobkyní vyplývá, že na účet chodily během období [číslo] i další platby, nicméně i to mohlo být dalším signálem pro zkoumání, proč vlastně žalovaný tyto platby neuváděl jako příjem, a pozornosti měla žalobkyně věnovat i tomu, že žalovaný nepřiznal ani platby od úřadu práce označené jako příspěvek v nezaměstnanosti či rekvalifikaci ([spisová značka]), což by mělo být určitým varovným signálem; ale i tak ve výpise chybí jakékoliv výdaje, což mělo být dle soudu též ověřováno.

14. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

15. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

16. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou z [datum].

17. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

18. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 150 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.).

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky poskytnuté jistiny 150 000 Kč mínus to, což žalovaný již zaplatil (72 719,98 Kč, tedy částky 77 280,02 Kč. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni uvedenou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbytku naopak žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

21. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tedy účastníkům vzniklo právo na náhradu nákladů řízení poměrně podle úspěchu ve věci. Žalobkyni přiznaná částka činí 77 820,02 Kč, zamítnutá částka tvoří cca 84 367 Kč (42 393,92 Kč + kapitalizovaný úrok 12 114,48 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 6 614,46 Kč a dále úrok 8,05 % ročně z částky 117 396,30 Kč od [datum] do vyhlášení rozsudku ve výši 9 450,40 Kč, a zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 117 396,30 Kč od [datum] do vyhlášení rozsudku ve výši 13 794 Kč). Vzhledem k tomu je poměr úspěchu a neúspěchu ve věci u obou účastníků zhruba stejný, proto soud rozhodl, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo.