8 C 49/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 015 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, od , datum, do , datum, a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne , datum, distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši , částka, představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatek za expres výplatu ve výši , částka, , poplatkem za bezpečnou splátku ve výši , částka, , poplatkem za SMS servis ve výši , částka, , poplatek za prodloužení splatnosti korunovaným odkladem ve výši , částka, , účelně vynaložené náklady ve výši , částka, , úroky ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, kapitalizovaného částkou , částka, a od , datum, do zaplacení požadovala zákonný úrok z prodlení z částky , částka, .

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:

4. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne , datum, elektronicky na webovém portálu www., Anonymizováno, .cz, úvěrovou smlouvu (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované , částka, a žalovaná se zavázala vrátit jistinu úvěru spolu s poplatky, a to ve 24 splátkách (viz Smlouva, opis výpisu proplacení smlouvy, foto občanského průkazu). Žalobkyně poskytla žalované , datum, částku , částka, na její bankovní účet (viz opis výpisu proplacení smlouvy). Žalovaná uhradila pouze platbu dne , datum, (viz výpis čerpání, splátek a úhrad).

5. Před uzavřením Smlouvy žalovaná uvedla, že její příjem ze zaměstnání činí , částka, a příjmy ostatních členů také , částka, , nemá žádné děti, bydlí u rodičů a nesplácí jiné úvěry (viz karta klienta), přičemž k ověření příjmů žalované měla žalobkyně k dispozici vyúčtování mzdy za měsíc 6/2025, dle kterého činila mzda na základě dohody o pracovní činnosti v tomto měsíci , částka, , za celý rok/půlrok pak obdržela , částka, (viz vyúčtování mzdy). Dle úvěrové zprávy neměla žalovaná v době uzavření Smlouvy žádný jiný splátkový či nesplátkový kontrakt (viz úvěrová zpráva). Co se týče pravidelných měsíčních výdajů žalobkyně vycházela z životního minima dospělých členů domácnosti ve výši , částka, (viz výpočty MSL). Žalobkyně provedla kontrolu žalované v registrech NRKI a ISIR s výsledkem „OK“ (viz karta klienta).

6. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, , v rámci které byla žalobkyní vyzvána k uhrazení dlužné částky , částka, do , datum, (viz předžalobní výzva k plnění, podací arch).

7. Soud věc posoudil následovně:

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně žalované poskytla , částka, . Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ze skutečností popsaných v bodě 5 rozsudku vyplývá, že žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalované nesplnila, neboť žalované poskytla úvěr, aniž by řádně zjišťovala a ověřovala žalovanou tvrzenou výši příjmů a výši výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , , spisová značka, , nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně správně nahlédla do úvěrové zprávy, ze které zjistila, že žalované nebyly poskytnuty jiné úvěry, tím však přezkumná činnost žalobkyně skončila, neboť ačkoliv měla k dispozici i vyúčtování mzdy žalované za měsíc 6/2025, ze kterého je patrné, že její příjem na základě dohody o pracovní činnosti činil pouze , částka, , žalobkyně i nadále počítala s částkou , částka, , kterou uvedla žalovaná. Co se týče výdajů žalované, ty žalobkyně nezjišťovala vůbec, přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalované neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima ve výši , částka, , aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla posouzena reálná situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.

15. S účinností od , datum, stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených Smlouvou.

16. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalované byla poskytnuta od žalobkyně částka , částka, . Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla žalobkyni částku , částka, představující jednu platbu; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok na vrácení částky , částka, (, částka, – , částka, ).

17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaná byla v řízení nečinná, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně, tj. že měla zaplatit do , datum, a dne , datum, se ocitla dle § 1970 o. z. v prodlení. Žalobkyně požadovala v řízení úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a od , datum, do zaplacení. Jelikož však soud přiznal žalobkyni pouze částku , částka, , uložil žalované vedle této dlužné částky také povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I), naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

18. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

19. Jelikož měli účastnice ve věci úspěch v přibližně stejné míře (v rozsahu 50 %), soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).