8 C 52/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518 sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha - Vinohrady proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka ., IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka pro zaplacení 477 398 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku nahradit žalované k rukám zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

III. Žalobkyně je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku nahradit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení nákladů na léčení těžkých zranění na více částech těla, konkrétně zlomenin horních a dolních končetin, které dne , datum, utrpěl zaměstnanec žalované, stavbyvedoucí , jméno FO, (dále jen „Zaměstnanec“) poté, co při sestupování oknem ze střechy na lávku v podkroví zavadil o kus plechu na lávce, přepadl na kolena, rukou se opřel vedle lávky o tepelnou izolaci, podlaha se pod ním propadla a spadl z výšky 3,2 metru na betonovou podlahu třetího nadzemního podlaží. Věc byla prošetřována ze strany Oblastního inspektorátu bezpečnosti práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen OIBP), kdy bylo zjištěno, že žalovaná nepřijala (nerealizovala) opatření k předcházení riziku možného pádu z výšky při pohybu poškozeného po dřevěné lávce v podkroví, kdy lávka sloužící k přístupu na pracoviště na střeše byla opatřena pouze jednotyčovým zábradlím (dřevěnou deskou ve výšce 0,8m nad úrovní podlahy), a nikoliv zábradlím s horní tyčí nejméně ve výšce 1,1m nad podlahou ani zarážkou u podlahy o výšce minimálně 0,15m. Rozhodnutím OIBP č. j. 4296/9.30/23-9 byla žalovaná shledána vinnou ze spáchání přestupku, že neorganizovala práci a nestanovila pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti, aby zaměstnanec žalované byl chráněn proti pádu nebo zřícení a byla jí uložena pokuta ve výši , částka, . (porušení §5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb.). Žalobkyně v příčinné souvislosti s uvedeným poškozením zdraví uhradila smluvním zdravotnickým zařízením náklady léčení , částka, . Žalovanou pak vyzvala k zaplacení této částky , datum, , kdy ale žalovaná nic nezaplatila.

2. Žalovaná nepopírala vznik úrazu ani to, že byla uznána vinným ze spáchání přestupku na úseku bezpečnosti práce. Namítala však absenci svojí subjektivní odpovědnosti za vznik úrazu, a tedy vznik povinnosti k náhradě nákladů na léčení zaměstnance dle § 55/odst. 1 z.č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „ZoVZP“). Dále namítla neurčitost a nedostatečnost tvrzení a důkazních návrhů žalobkyně k nákladům na léčení a jejich úhradě, tak i k příčinné souvislosti mezi úrazem a vynaloženými náklady na léčení. Uvedla, že Zaměstnanec u žalované působí jako mistr zámečnické divize, mezi jeho povinnosti mimo jiné patří organizační a řídící činnost a dodržování pravidel BOZP, byl vybaven ochrannými pomůckami a mimo jiné byl proškolen na bezpečnost práce, naposledy cca měsíc před úrazem. K úrazu došlo při obhlídce pracoviště Zaměstnancem, když se Zaměstnanec vracel z první obhlídky pracoviště na střeše skrz půdní prostor. Ztratil rovnováhu, došlápl mimo vodorovný záklop a propadl skrz neúnosnou vrstvu stropní izolace. Dočasný koridor pro přístup na střechu nebyl hlavním dodavatelem stavby (, právnická osoba, , adresa, a.s.) na volném okraji zajištěn ochranných dvoutyčovým zábradlím proti propadnutí. Pokud tedy Zaměstnanec na špatně zabezpečenou lávku vstoupil, porušil tím svou pracovně právní povinnost, a žalovaná za následky odpovídat nemůže. Pokud jde o rozhodnutí o přestupku, tak závěr o vině vyplývá z objektivní odpovědnosti (nikoliv za zavinění, jak naopak uvádí § 55 zákona č. 48/1997 Sb.) a žalovaná se závěry OIBP ani nesouhlasí, kdy není možné po zaměstnavatelích chtít, aby vykonávali nad zaměstnanci z hlediska bezpečnosti práce v podstatě soustavný dozor. Vina zde není na straně žalované, ale na straně Zaměstnance, který měl povinnost kontrolovat a dodržovat pravidla BOZP a na straně , právnická osoba, , adresa, a.s., která řádně nezajistila přístupovou cestu (tj. lávku). Pokud jde o náklady na léčení, v žalobě jsou nesrovnalosti, kdy se např. hovoří o mnohočetných zlomeninách bederní páteře a pánve, přičemž podle záznamu o pracovním úrazu mělo jít jen o zlomeniny končetin. Také se v rámci léčby objevuje léčení cukrovky 2. typu a podezření na covid-19, které s úrazem vůbec nesouvisí.

3. Mezi účastníky tak nebylo rámcově sporné, že se Zaměstnanci stal úraz. Otázkou dle soudu vzhledem k § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. bylo, jaké náklady (kolik) na léčbu zdravotních problémů vzniklých úrazem žalobkyni vznikly a zda tyto náklady vznikly v důsledku zaviněného (tj. úmyslného či nedbalostního) jednání žalované.4. , adresa, vznikl , datum, , kdy Zaměstnanec se na pracoviště dostavil, aby zkontroloval průběh prací, které na střeše prováděli jiní pracovníci žalované. Při odchodu ze střechy po průlezu střešním oknem ztratil stabilitu a došlápl mimo vodorovný záklop a propadl se skrz vrstvu stropní izolace cca 3m dolů na betonovou podlahu. Zraněny byly horní i dolní končetiny, zaměstnanec měl při kontrole negativní výsledek na alkohol, byl převezen rychlou záchrannou službou do nemocnice. Došlo k porušení povinností Zaměstnance, který nezkontroloval lávku (viz záznam o úrazu z , datum, ).

5. Žalovaná byla ze strany OIBP uznána vinnou ze spáchání přestupku na úseku bezpečnosti práce dle § 30 odst. 1 písm. s) zákona č. 251/2005 Sb., že neplnila povinnosti týkající se organizace práce a pracovních postupů na pracovišti , Anonymizováno, pro zámečnickou výrobu na adrese Zlínská, , adresa, , když ke dni , datum, neorganizovala práci a nestanovila pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti , aby Zaměstnanec, který sestupoval ze střechy přes půdní prostor, byl chráněn proti pádu nebo zřícení organizačními opatřeními, čímž žalovaná porušila povinnost v § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., v návaznosti na § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb. a za spáchaný přestupek jí byla uložena pokuta , částka, ; rozhodnutí nabylo právní moci , datum, . Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí je zřejmé též to, že staveniště bylo ten den žalované předáno (viz uvedené rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, ).

6. Zaměstnanec je u žalované zaměstnán jako mistr zámečnické divize, a to od , Anonymizováno, ; jakožto mistr zámečnické divize je náplní jeho práce mimo jiné řídící a organizační činnost a dodržování předpisů na staveništi, povinnost řídit stavby menšího a středního rozsahu, řídit samostatně všechny práce, koordinovat a kontrolovat práci svých podřízených, kdy je v pracovní smlouvě (konkrétně pracovní smlouva, příloha 1., bod 5.) výslovně mimo jiné uvedeno, že je povinen důsledně dodržovat předpisy BOZP, stanovit způsob zajištění pracovníka při pracích na střechách proti pádu ze střešních plášťů, proti sklouznutí nebo propadnutí, převzít konstrukce pro práce ve výškách, zejména lešení až po jejich úplném dokončení a vybavení (viz pracovní smlouva). Měsíc před úrazem se Zaměstnanec zúčastnil školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro zaměstnance (dále též jen „BOZP“) a školení předpisů BOZP pro vedoucí pracovníky. (viz archy účasti na školení).

7. Výzva k zaplacení žalované částky byla doručena žalované ze strany žalobkyně dne , datum, ; lhůta jí byla poskytnuta do 15 dnů od doručení výzvy (viz výzva k zaplacení a doručenka datové zprávy).

8. Soud provedl i jiné důkazy, ale skutečnosti z nich zjištěné zde neuvádí, neboť má za to, že pro jeho rozhodnutí stačí výše zjištěné.

9. Soud má za to, že žaloba není důvodná. Soud věc posoudil podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Podle toho ustanovení příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Předpoklady pro uplatnění takového nároku tedy dle soudu jsou: protiprávní zaviněné jednání žalované, vznik nákladů na léčení a jejich proplacení a příčinná souvislosti mezi tím zaviněným jednáním žalované a náklady na léčení. Dle judikatury (viz rozhodnutí NS 21 Cdo 3845/2019) však v rozsahu, v jakém se na vzniku úrazu, a tím pádem nákladů léčby, podílel poškozený – bez ohledu, zda zaviněně či nikoliv či zda porušil povinnost či nikoliv - žalovaná neodpovídá, a to i u pracovních úrazů.

10. V předmětné věci přitom bylo zjištěno, že úraz se zaměstnanci stal v souvislosti s jeho prací (to tvrdily obě strany, kdy žalobkyně uváděla, že se tam pohyboval jako stavbyvedoucí, žalovaná uváděla, že se tam dostavil jako mistr zámečnické výroby za účelem obhlídky prováděných prací), když pochybení žalované mělo spočívat v tom, že řádně nezajistila lávku proti pádu. Z rozhodnutí OIBP přitom vyplývá, že žalovaná porušila svou povinnost, když neorganizovala práci a nestanovila pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti, aby Zaměstnanec, který sestupoval ze střechy přes půdní prostor, byl chráněn proti pádu nebo zřícení organizačními opatřeními. Přestože byla žalovaná shledána odpovědnou za přestupek, odpovědnost za přestupek u právnické osoby (tedy žalované) dle § 20 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. ve spojení s § 13 odst. 1 vychází ze zaviněného jednání konkrétní fyzické osoby klasicky v určitém vztahu k právnické osobě (typicky zaměstnanec), kdy konkrétní osoba ale nemusí být dle § 20 odst. 6 téhož zákona zjišťována.

11. I když tedy byla žalovaná shledána odpovědnou za přestupek, neznamená to automaticky, že je za vše odpovědná pro účely vymáhání nároku dle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Jak vyplývá z výše uvedené judikatury, v rozsahu, v jakém se na úrazu podílel poškozený, žalovaná neodpovídá. Bylo přitom zjištěno, že poškozený (tj. Zaměstnanec) sám měl z titulu své funkce za BOZP odpovídat - z pracovní smlouvy upravující jako náplň práce mimo jiné oprávnění řídit a organizovat činnost, ze záznamu o úrazu či rozhodnutí OIBP je zřejmé, že Zaměstnanec byl vedoucí pracovník ve smyslu § 11 ZP, který měl dle pracovní smlouvy i § 101/2 ZP sám bezpečnost práce zajišťovat, proto odpovídal za to, že lávka je řádně zabezpečena. To vše navíc za situace, kdy byl žalovanou měsíc před tím ohledně BOZP proškolován, a to i jako vedoucí pracovník. Pokud tak na lávku, která byla nedostatečně zabezpečená, kdy toto měl kontrolovat sám poškozený, vstoupil a v důsledku toho se mu stal úraz vyžadující náklady na léčbu, nemůže být následný jeho pád být přičítán žalované jako její protiprávní jednání, protože i když byla žalovaná shledána odpovědnou za přestupek, konkrétně se provinil Zaměstnanec, kterému se stal úraz, tedy jde o případ, kdy žalovaná dle judikatury za náklady na léčbu neodpovídá, resp. je nemusí zdravotní pojišťovně hradit. Nejsou tak splněny všechny podmínky § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., proto soud žalobu zamítl (výrok I.).

12. Vzhledem k tomu, že soud žalobu zamítl na základě výše uvedených skutečností, nemusel již podrobněji zkoumat další skutečnosti či námitky uváděné žalovanou, např. otázku promlčení.

13. Protože žalovaná byla ve věci úspěšná, má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši , částka, se skládají z- odměny advokáta ve výši , částka, , která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání) po , částka, (tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 AT – vyhlášky č. 177/1966 Sb.),- náhrady hotových výdajů advokáta ve výši , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.),- DPH ve výši , částka, z výše uvedených částek odměny a náhrad advokáta ve výši 21% dle § 137 odst. 3 o. s. ř.Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalované, kdy soud pro plnění určil standardní lhůtu 3 dnů od právní moi rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., protože k jiné lhůtě neshledal důvody (výrok II.).

14. Protože byla ve věci úspěšná žalovaná, má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. též vedlejší účastnice, která v řízení podporovala žalovanou. Náklady řízení u ní činí dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a analogií s § 13 odst. 4 AT toliko , částka, za jedno vyjádření obsahující i vstup do řízení. Podobně jako u náhrady nákladů řízení žalované soud pro plnění určil standardní lhůtu 3 dnů od právní moi rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., protože k jiné lhůtě neshledal důvody (výrok III.).