8 C 64/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 992,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 801,61 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 1 190,53 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 878,08 Kč za dobu od [datum] do [datum], zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 430 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 428,14 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 878,08 od [datum] do [datum] a dále částky 1 564 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč, a to formou dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o vedení účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný porušoval podmínky smlouvy, proto došlo [datum] k zesplatnění kontokorentu a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, na kterou nereagoval. [příjmení] 1 564 Kč je pak nedovolený debet na účtu vzniklý zaúčtováním dvou transakcí a poplatky za vedení účtu 2x10Kč a za výběr z bankomatu 2x 100 Kč v 4 a [číslo].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, s rozhodnutím bez jednání fikcí souhlasil, stejně tak i žalobkyně. Soud proto věc rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 115a o. s. ř.

3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:

4. Žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet č. [bankovní účet], zřízený na základě rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum], uzavřené distančním způsobem prostřednictvím mobilního bankovnictví žalovaného, kde nebylo u údajů žalovaného uvedeno žádné IČ ani sídlo podnikání, jen RČ a trvalá adresa; součástí ujednání byl i Ceník žalobkyně, který stanovuje poplatek za vedení dalšího běžného účtu 10 Kč měsíčně a poplatek za výběr z bankomatu mimo EU za 100 Kč (viz rámcová smlouva [číslo] Ceník). Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru formou kontokorentu přes své mobilní bankovnictví dne [datum] a stejného dne byl mezi účastníky uzavřen dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, kde nebylo u údajů žalovaného uvedeno žádné IČ ani sídlo podnikání, jen RČ a adresa (viz dodatek [číslo]). Žalovanému byl poskytnut rámec ve výši 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat na svém běžném účtu č. [bankovní účet] a který se zavázal splácet společně s úrokem ve výši 18,9 % ročně (viz dodatek [číslo]). Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro používání kontokorentu (dále jen„ PPPK“), jež v části týkající se splacení kontokorentu stanovily pro případ nedovoleného překročení výše kontokorentu okamžitou splatnost kontokorentu (viz PPPK). Dle dodatku [číslo] byl žalovaný povinen mít k datu měsíční splatnosti úroků na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc; splácení bylo dohodnuto inkasem (viz dodatek [číslo]). Dle PPPK se za případ porušení smlouvy považuje porušení jakékoliv povinnosti či nesplnění jakéhokoliv závazku z rámcové smlouvy, smlouvy o kontokorentu či jiné smlouvy (viz PPPK.). Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, který v rámci žádostí o úvěr uvedl, že má roční příjem z podnikání ve výši 650 000 Kč (viz přehled žádostí o úvěr). Výši svých výdajů žalovaný žádné neuvedl, pro posouzení výdajů žalovaného tak žalobkyně využila statistické modely, v rámci kterých stanovila výdaje na 3 860 Kč a dále si dne [datum] vyžádala úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, ze které je patrno, že žalovaný k tomuto dni neměl žádné existující kontrakty (viz úvěrová zpráva a tvrzení žalobkyně). Žalovaný ke dni [datum] vyčerpal kontokorent do výše 18 428,14 Kč a celkově uhradil částku ve výši 1 190,53 Kč (viz přehled čerpání a splácení). Dne [datum] byly žalovanému naúčtovány úroky za období od [datum] do [datum] ve výši 296 Kč, které již žalovaný neuhradil, jakož ani veškeré další připsané úroky za následující období (viz přehled čerpání a splácení). Žalobkyně následně dopisem ze dne [datum] kontokorent zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do [datum] (viz předžalobní upomínka). Dne [datum] uzavřeli žalobkyně s žalovaným [příjmení] [číslo] k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému zřízen u žalobkyně další běžný účet (viz uvedený Dodatek). Ve dnech [datum] a [datum] došlo dvěma platbami k přečerpání běžného účtu [bankovní účet] o 1 344 Kč, dále byly naúčtovány 30. 4. a [datum] poplatky za vedené dalšího běžného účtu 2x 10 Kč a za výběr z bankomatu mimo EU 2x 100 Kč; dosud nedošlo k jejich zaplacení (viz výpis z účtu).

5. Soud věc posoudil následovně: <i>6. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr v hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač proto na účtu není dostatek finančních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.</i> <i>7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 o.z. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění do [číslo]) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Pokud jde o uzavření dodatku [číslo] o kontokorentním úvěru, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být ujednáním vázán, má soud za to, že uvedený dodatek je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy dodatek [číslo] vzhledem k postavení stran je dle soudu spotřebitelským úvěrem dle § 2 odst. 1 (z dodatku ani rámcové smlouvy nevyplývá, že by žalovaný toto uzavíral jako podnikatel – není tam IČ ani sídlo podnikání). Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaného), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně si sice vyžádala úvěrovou zprávu žalovaného z bankovního registru klientských informací, ze kterého zjistila, že žalovaný neměl žádné existující kontrakty, co se týče dalšího zkoumání příjmů a výdajů žalovaného však žalobkyně rezignovala na jakoukoliv přezkumnou činnost - jak z výše uvedeného vyplývá (bod 4 rozsudku), žalobkyně se ohledně příjmů žalovaného spokojila toliko se sdělením žalovaného, že jeho roční příjem činí 650 000 Kč, aniž by tuto informaci jakkoliv ověřila například prostřednictvím daňového přiznání a pokud jde o výdaje žalovaného, o nich dokonce žádné informace neměla, neboť žalovaný k nim nic neuvedl (což samo o sobě mohlo být varovným signálem, pokud někdo neuvede své výdaje) - výdaje žalovaného tak žalobkyně stanovila zcela uměle sama na částku 3 860 Kč, aniž by se blíže zabývala jeho běžnými měsíčními výdaji na bydlení, nijak nekalkulovala ani s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky, ošacení atd. a nevyžádala si jakékoliv dokumenty, díky kterým by údaje o výdajích žalovaného ověřila.

12. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr a k neplatnosti smlouvy splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

13. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

14. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

15. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

16. Jestliže je dodatek [číslo] neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedeným dodatkem [číslo]. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

17. Při závěru o neplatnosti dodatku [číslo] je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

18. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 18 428,14 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 1 190,53 Kč; jelikož je však dodatek [číslo] neplatný, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 17 237,61 Kč coby poskytnuté jistiny (součet čerpané jistiny 18 428,14 Kč mínus žalovaným zaplacené částky, tj. 1 190,53 Kč). Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit z dodatku [číslo] žalobkyni částku 17 237,61 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a ve zbytku, pokud jde o plnění z dodatku [číslo] (úroky), žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

21. Žalobkyně vedle toho ještě požadovala částku 1 564 Kč z titulu nedovoleného debetu na účtu a nezaplacených poplatků. Jak soud zjistil výše, z výpisu z účtu vyplývá, že k přečerpání účtu do mínusu došlo dvěma platbami 4 a [číslo], dále byly v souladu se smluveným ceníkem účtovány poplatky za další běžný účet (který byl založen dodatkem [číslo] z [datum]) a dále poplatky za výběr z bankomatu; toto všechno nebylo uhrazeno, proto k jejich úhradě soud zavázal žalovaného v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. též do 3 dnů od právní moci rozsudku, a to společně s plněním dle neplatného dodatku [číslo] tedy dohromady 18 801,61 Kč (17 237,61 + 1 564 Kč) (výrok I).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vydání rozsudku kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 18 801,61 Kč, naopak žalobou požadovala celkem částku 26 306,25 Kč (jistina úvěru se záporným zůstatkem na účtu a poplatky ve výši 19 992,14 Kč + smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 286,26 Kč, + úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do zaplacení ([datum]) v kapitalizované výši 2 650,62 Kč + úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 428,14 Kč od [datum] do zaplacení ([datum]) v kapitalizované výši 2 499,15 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 878,08 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 71,5 % v poměru k neúspěchu 28,5 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 43 % Náklady řízení v celkové výši 1 000 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 200 Kč v souladu s § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (podání žaloby a předžalobní výzvu) á 100 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 43 % z výše uvedené částky 1 000 Kč, tedy částku 430 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná do 3 dnů od právní moci rozsudku, stejně jako dlužná částka, k zaplacení které byl žalovaný zavázán ve výroku I.